Velký rozdíl

1. 4. 2011 / Michal Rubáš

Prezident republiky se po nějakém čase zase rozhodl chránit nějakou zapomenutou konzervativní hodnotu a udělit milost další dosud bezúhonné a podle stanoviska známých též všestranně přátelské osobě, která se provinila snad jenom tím, že v pochopitelném rozrušení nad ztrátou šrotu pálila brokovnicí po domnělých zlodějích hlava nehlava.

Ještě nedávno bylo zvykem, že se po aktérech nelegální privatizace v Česku nestřílelo, a to ani tehdy, když při útěku před právníky byli i se svými politickými komplici k potenciálnímu střelci otočeni zády. Tehdejší premiéři proti této pacifistické praxi nijak hlasitě neprotestovali.

Při zkoumání dnešního Klausova obrácení je však třeba v zájmu politické korektnosti uvést, že nešlo o jen tak obyčejný šrot. Náš pěstěný prezident obvykle nevyzývá k návratu do džungle pro nic za nic. Ten šrot byl totiž soukromým, nikoli státním majetkem. A Klaus v roli výkonného představitele státu byl logicky chladný a špatný hospodář. Soukromý majitel je schopný jiných emocí a jiného nasazení. Pro to musíme mít všichni pochopení.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 1.4. 2011