Je korupce nezbytným "mazadlem demokracie"?

31. 3. 2011 / Aleš Uhlíř

V článku "Dá se odhadnout rozsah korupce v ČR?" (Britské listy z 30. 3. 2011) se různými úvahami dochází k závěru, zda příslušná procentní výše výdajů na veřejné zakázky v ČR v poměru k HDP, která je ve srovnání s evropským průměrem vyšší o 6 %, svědčí pro korupci. Na konci textu se celkový rozsah korupce v ČR k roku 2010 odhaduje ve výši až 641 miliard korun, odčerpaných ze státního rozpočtu.

O korupci se v ČR mluví léta, bojuje se s ní, nicméně přes veškerou snahu je výsledek víc než žalostný. Nic neukazuje na to, že by zde bylo nějaké výrazné zlepšení. Korupce se stala něčím normálním, co zde jaksi prostě být musí a provalené aféry, podezření, obvinění a vyšetřování související s korupcí již širší veřejnost přestaly zajímat.

Bylo by chybou spojovat korupci pouze se státními úředníky a veřejnými zakázkami jen proto, že zde se hovoří o miliardách. Korumpuje a rozkrádá se nejen z peněz veřejných, nýbrž i z čistě soukromých zdrojů, i když -- v porovnání s penězi odčerpanými korupcí ze státního rozpočtu -- půjde o částky mnohem menší. Členové bytových družstev, členové společenství vlastníků, lidé bydlící v památkáři chráněných domech aj. by také mohli o ledačems podivném vyprávět. Každoročně stále stejnými firmami formálně prováděné revize v bytových domech za předražené částky nebo neúměrně drahé opravy a rekonstrukce objednávané funkcionáři družstva, představiteli společenství vlastníků jednotek, správci budov atd. Stačí se někdy podívat kolem sebe, nač člověk ze svého přispívá. Když si objednáte kupř. blok 12 poštovních schránek do svého domu, vyjde vás včetně montáže cca 10 000,-. Objednán a dodán přes správce budovy, přijde na víc než dvojnásobek. Vyloučíme-li blbost, co to je? Ono nemusí, jak se říká, téct po miliardách, stačí jen když "tak kape".

Kdysi před lety jsem jako právní poradce byl svědkem, jak mému klientovi, řediteli jedné společnosti, byla při jednání v zahraničí nabídnuta vysoká částka za protislužbu -- uzavření reklamace určitým způsobem. Klient to odmítl a obchodní partner se moc omlouval, že to tak s českými partnery, kteří s takovým návrhem často sami začnou, je zvyklý dělat.

Cestou domů mi pak dotyčný vyprávěl, že zásadně nic od nikoho nebere, protože se podobné jednání nedá utajit a kdo to dělá jinak a myslí si, že se o tom neví, je na velkém omylu. Vzpomněl jsem si na něj, když jsem teď viděl video z roku 1997, na němž bývalý poslanec za ČSSD František Ringo Čech popisuje všudepřítomnou korupci a zlodějské praktiky. "Tam je nás v tom parlamentu, co si nenecháme platit, deset", říká Ringo Čech na videu, které na YouTube má přes 740 000 zhlédnutí.

Je to po 14 letech v ČR lepší nebo horší, když k minulému roku jde na účet korupce v ČR, byť jen hypoteticky, 641 miliard korun?

Ve známém, svého času oblíbeném seriálu Chobotnice, natočeném v 80. letech, se komisař Corrado Cattani, nelítostný bojovník s mafií, dostane až k samotné hlavě rozsáhlé všemocné sítě. Uhlazený intelektuál, milovník vážné hudby a sběratel starožitností s vazbami na vládní špičky (v podání herce Bruno Cremera), řídící miliardové transakce ze své opevněné vily ve Švýcarsku, mu blahosklonně, dávaje najevo svou převahu, udělí patřičnou lekci: "Pro demokracii je korupce totéž, jako pořádný olej do motoru vozu, odporně páchne, umaže vás, ale jedete". Lapidárně komisaři vysvětluje, jak se věci mají. Skutečnou vrcholnou moc mají ti, kteří velké finance spojují s velkou kriminalitou a s politickou mocí. Ti, kteří proti tomu bojují, mají dojem, že vítězí, ve skutečnosti mohou maximálně vrazit pár klacků mezi kola. Rozhodují ti, kteří stojí nad vším, i nad zákonem. Inteligentní člověk může mnoho pochopit, nakonec ale dojede na konečnou. A pak ani o metr dál...

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 31.3. 2011