Dvě poznámky při neděli

3. 4. 2011 / Alex Koenigsmark

1.

Plzeňský tzv. "dům kultury" je jedna z nejodpornějších staveb, jakou jsem v životě viděl, musím smutně poznamenat. Je ohavná zevnitř i zvenčí. Je ošklivá technicky, filozoficky a výtvarně. Sama představa, jak jsem si přečetl při příležitosti autorova životního jubilea, že tento má životní sen postavit kostel, je poněkud bizarní.

Zbourat ji je výsostně kulturní počin. Jeho hodnota pak bude spočívat zejména v tom, co nastane po tom.

Dovedu si představit, jak konšelé vrtí hlavami: už se staví budoucí galerie, to je snad do kultury už hodně vraženo, a když se někdo nabídne, že místo architektonického zvratku u Radbuzy postaví za své peníze něco jiného, je to pro tzv. technokraty svůdné. Jenže pokud tam vztyčí zase nějaké nákupní centrum, můžeme se vsadit, že to bude zase architektonický zvratek, jenom jiný, "modernější".

Páni konšelé, zřiďte tam prosím kulturní a odpočinkovou zónu, krásný kulturní dům a pro mě za mě obrovské podzemní parkoviště a nahoře park třeba s galerií plastik, ale nepouštějte tam obchodní centrum!

2.

Za dvacet let s Klausem se můj názor na pana prezidenta moc nezměnil, ale střídavě, podle společenských vln, jsem tu spíše "proklausovský", tu spíše "antiklausovský". Co se týká milosti pro občana Baštu, který střílel po odjíždějícím autě, prezidentovi tleskám.

Cituji Josefa Klímu z Lidových novin:

"... tak nikdo patřičně nepotrestal zloděje, kteří nekradli (a nejen u Bašty) poprvé. Jeden z nich dostal (jako chronický recidivista!) jen rok a půl, a druhý dokonce pouze pokutu dvanáct tisíc korun. Vzhledem k tomu, že zároveň požaduje po Baštovi třicet tisíc jako odškodnění za prostřelené auto (kterým odváželi lup), stále si musí nutně myslet, že se noční zlodějský výlet vyplatil. A že auto potřebuje, o tom není pochyb; policisté ho opakovaně přistihli, jak se prohání ulicemi města bez řidičáku a se zákazem řízení...

Ještě závažnější je obava z toho, co bude dál. Baštovu živnost vykradli dvakrát znovu, když byl teď ve vězení, a zloději nemají důvod, proč by si do jeho podniku nechodili jako do kampeličky dál, když je nikdo nestíhá. Dělali to tak léta předtím, netajili se s tím ani před Baštou, když ho potkávali v ulicích města, ani před ostatními ivančickými občany, když se napili v hospodě. Takže proč by s tím zrovna teď měli přestat? Naopak. Dá se předpokládat, že budou Baštu provokovat ještě víc, protože vědí, že je v podmínce."

Jednou z reakcí, před 20 lety pochopitelnou, na odchod minulého režimu, bylo přirozené stranění obětem policie, viděných jako oběti restrikce. Jeho výrazným projevem byla slavná první Havlova amnestie. Jistě přinesla i nějaké pozitivní výsledky, ale o těch moc nevíme, taky už je to dávno. Vyvinul se z toho právní názor, který ve svých důsledcích daleko víc chrání pachatele, než pomáhá jejich obětem.

Ano, střílet po zlodějích, kteří mi, byť po několikáté, vykradli firmu a odjíždějí s lupem, je možná nepřiměřený druh obrany. Ale za podstatné bych považoval to slovíčko OBRANY. Pan Bašta reagoval emotivně a nepřiměřeně a měl dostat pokárání a ten nejnižší trest, ať už ta formulace zní jakkoliv, podmínku nebo nějaké veřejné práce.

Proč by, dovolím si použít paradox, naši politici a jejich kmotři nekradli miliardy, když ani živnostníci nesmí bránit svůj majetek?

Mimo jiné to píšu, jelikož jsem se několikrát setkal s reakcí, že tento můj názor je kupodivu proti jiným mým názorům jaksi nelevicový. Je mi to jedno.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 1.4. 2011