Pozor na mytologizaci a ideologizaci poměrů

30. 3. 2011 / Jan Čulík

Sešel jsem se včera s doktorandem pražské filozofické fakulty Josefem Švédou, který v důsledku osudové náhody? měl možnost pobývat jako student kdysi dávno (v roce 2003?) v rámci výměnného erasmovského pobytu na University v Glasgow, kde jsem měl možnost sledovat, jak rychle a lehce a účinně se integroval do tamějšího mezinárodního prostředí. Pak tam dva roky učil a posléze pobýval na stipendijním pobytu v Kanadě; dobře zná i Spojené státy. Je to tedy člověk, který ví, jak to vypadá v západních anglosaských zemích. Připravuje nesmírně záslužný výzkumný projekt: chce zkoumat mytologický obraz Spojených států v české literatuře a v obecném společenském českém diskursu posledních 130-150 let.

Je to nesmírně záslužné a důležité především proto, že obraz Západu i Spojených států v České republice je pouhá fikce - ať obraz obdivovatelů USA, tak obraz jejich nepřátel a kritiků je nesmírně zkreslen. Měli bychom vědět, že fungujeme na základě virtuálního mýtu. Je vynikající, že se konečně někdo rozhodl na to poukázat a důkazy zdokladovat naše falešné představy. Mytologická pouta jsou největším problémem současnosti.

Totéž samozřejmě platí i o našem vnímání třeba současného konfliktu v Libyi.

Zdá se, že důležitou roli v celé záležitosti hraje to, co bych charakterizoval jako "rudoprávní komplex". Za komunismu psalo Rudé právo o tom, jak na Západě nezaměstnaní a žebráci hladovějí, a tak - v reakci na to - celý český národ usoudil, že protože komunisti lžou, Západ je ideální utopií, kde se nemusí pracovat a všem létají pečení holubi do úst.

Skutečnost byla - jako vždycky - na půl cestě. Západ byl a je demokracií, kde vás nezavřou za neortodoxní názory. I když se většině národa žije relativně dobře, kapitalismus dokáže být docela drsným systémem a určitá část národa žije opravdu za drasticky nepřijatelných podmínek. Ať už je to dáno jejich psychickým ustrojením, objektivními okolnostmi či prostě sprostotou či nespravedlnosti. Nikdy nic není černobílé, ani absolutně pozitivní, ani absolutně negativní.

Podobné je to se situací v Lybii. Dokážu pochopit, že lidi irituje, že česká média obecně a Česká televize konkrétně vytvářejí mýtus o "hrdinných demokratických povstalcích" v této zemi, i když realita může být daleko složitější a o hodně pochmurnější. Jenže reakcí na propagandu a mytologii vytvářenou českými médii přece nemůže být, že půjdeme ode zdi ke zdi a přijmeme přesně opačný názor. I v tom případě jsme přece obětí propagandy.

Pročítám v těchto dnech názory francouzského teoretika Jacquese Lacana. Byl jedním z mnohých, kteří varovali, že všichni žijeme ve falešném světě mýtů, hodnotového systému, který nám uměle a arbitrárně vnutila společnost, která nás vychovala a v níž žijeme. Realita, "Réal", je někde úplně jinde.

Měli bychom to mít na paměti a nepropadat ideologickým mýtům propagandy, ani antipropagandy, ani reakcím na ni.

Dost mě děsí, pokud čtou lidé Britské listy jako potvrzení svých bigotních názorů, které nenalézají v mainstreamových médiích. Ten mechanismus podporovat nechceme. Jak bychom se pak odlišovali od Mladé fronty dnes?

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 30.3. 2011