Nepochopil jsem to ani po dvaceti letech

31. 3. 2011 / Pavel Urban

V obraně Karla Dolejšího ) mě zaujala následující pasáž:

"...je mu [Dolejšímu] známo, že na tomto území před přibližně dvěma dekádami docházelo v reakci na události v okolních zemích k lidovému pozdvižení, jež bylo jakousi folklórní oslavou doprovázející zákulisní jednání o předání moci v souvislosti s rozpuštěním sovětského impéria. Lidové dožínky byly důležité proto, aby na těchto jednáních zástupci opozice mohli již oficiálně usednout, ale jejich samotný průběh neovlivnily. To bylo jasno už během několika málo let poté a není pochopitelně žádný důvod být těmito skutečnostmi ještě za dvacet let frustrován, pokud chápeme, o co šlo."

Skutečně znám lidi, kteří výše uvedené pochopili už několik málo let poté. Přinejmenším z doslechu i takové, kterým k tomu stačily dny či týdny. Já sám naopak patřím k lidem s dlouhým vedením, kteří to nepochopili ani po více než dvaceti letech. Uvítal bych, kdyby mě Karel Dolejší poučil. Doufám, že nepatří k lidem, kteří mají tak jasno, že ztratili schopnost o věci přemýšlet. Takovým pak už o nějaké argumenty opravdu nejde ...

Když už reaguji, zmíním ještě jednu větu:

"Kdyby přece Saddám Husajn dokázal, že nemá žádné zbraně hromadného ničení, nikdo by na něj neútočil..."

Možná ano. Kdyby Husajn spolupracoval s inspektory OSN tak, jak jej k tomu zavazovala smlouva o příměří po válce v Zálivu, možná by na něj opravdu USA znovu nezaútočily. Že Husajn tyto podmínky nedodržoval, to konstatovali tenkrát všichni, kteří měli s těmi inspekcemi co do činění. Vzhledem k tomu by nemuselo být tak překvapivé, že Bílý dům dal ve změti rozporuplných informací přednost těm, podle kterých měl Husajn zbraně hromadného ničení opravdu mít nebo aspoň usilovat o jejich získání.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 31.3. 2011