Momentka

Z jedné pražské kavárny

2. 4. 2011 / Jan Čulík

sobota 02.00 S Karlem Dolejším jsme v pátek objevili "literární kavárnu", která, podle údajů uvedených na dveřích, měla zavírací dobu ve 23 hodin. Dveře však byly otevřeny, přestože bylo už více než půl dvanácté. Posedávali jsme s Karlem Dolejším v této "literární kavárně" do přibližně půl druhé. Pak jsem se zeptal obsluhujícího personálu, zda mu nevadí, že stále ještě pracuje, přestože má dvě a půl hodiny po pracovní době. Z personálu se mi podařilo dostat informaci, že za tento "přesčas" nedostávají žádné peníze, avšak "pracují zadarmo rádi".

Když jsem se ptal, zda jim nevadí, že je zaměstnavatel hrubě vykořisťuje, dostalo se mi poučení, že se ptám na soukromé věci, v nichž mi dotazování nepřísluší.

Zajímavá situace v oblasti pracovněprávních vztahů.

A mimochodem, v kapitalismu, jaký znám z Británie, by měl zaměstnavatel povinnost, pokud pracovní doba končí dávno poté, co už nejezdí veřejná doprava, odvézt zaměstnance na vlastní náklad domů taxíkem.

Nic takového pro zaměstnance "literární kavárny". Číšnice jezdí ve tři hodiny ráno domů na kole. Proč ne? Je to prý jedno, v noci jako ve dne. Jen se prý musí vyhýbat taxíkářům, aby jí nesrazili.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 1.4. 2011