13. 9. 2009 / Jan Čulík
Zajímavé je, že důležitá je diverzita skupiny. Scott Page, politolog z University v Michiganu, zjistil, že skupiny, které se skládají zároveň z chytrých lidí a z ne zrovna chytrých lidí, mají vždycky lepší výsledky než skupiny, které se skládají jen z chytrých lidí. Potíž totiž je, že inteligence sama nedokáže zajistit přítomnost různých pohledů na zkoumaný problém. Potíž je, že inteligentní lidé mají tendenci reagovat podobně. To znamená, že skupina jako celek ví méně, než by jinak mohla vědět. Přičleníte-li do skupiny pár jedinců, kteří jsou méně inteligentní, ale mají jiné schopnosti a zkušenosti, zlepší to její výkon. Homogenní skupiny nejsou dost schopné na to, aby dokázaly zkoumat alternativní řešení. Je velmi cenné přivádět do společnosti nové lidi, i když jsou méně zkušení a méně schopní, protože to málo, co takový nový člen přinese, je jiné.
Několik čtenářů namítlo, že údajná "moudrost davu" je jen statistický trik. Někdo by měl přeložit a vydat Jamese Surowieckého. Zde je několik dalších myšlenek z úvodních kapitol jeho knihy The Wisdom of Crowds: Why the Many are Smarter Than the Few. Vyplývá z nich, že jde o daleko složitější fenomén než "statistický trik":
Socioložka K.H. Gordonová požádala dvě stě studentů, aby uspořádali předměty podle váhy, a zjistila, že skupinový "odhad" byl přesný na 94 procent, lepší výsledek mělo jen 5 z těch 200 studentů. Profesor finančních studií Jack Treynor provedl experiment se sklenicí, která obsahovala 850 bonbonů, studenti měli odhadovat, kolik jich ve sklenici je. Nejlepší skupinový odhad byl 871, jen jeden z 56 lidí ve skupině to odhadl lépe.
Důležité je, aby členové skupiny spolu nespolupracovali, nehovořili a neřešili problém společně. Odhad několika málo jednotlivých členů skupiny bude vždy lepší než průměrný odhad celé skupiny. Při opakování experimentů však bylo zjištěno, že lepší "odhadci" nejsou vždycky titíž lidé. Po deseti experimentech je vždycky odhad celé skupiny lepší než odhad jednotlivců.