Tož tak nějak to u nás chodí

11. 9. 2009 / Jiří Baťa

Zřejmě z pocitu malosti po celá desetiletí, od konce války do sametové revoluce, kterými prošla a trpěla tehdejší generace, se našim zastupitelským chlebodárcům pozvedla mysl, posílilo ego a sebevědomí a kteří nyní západ ne že napodobují, oni se jej totiž snaží předčít (na způsob chytré horákyně).. Evropskou unii sice všichni potřebují (na čerpání evropských fondů a jiných výhod), na druhé straně se snaží být nad věcí, jako že se bez EU obejdeme, nemá nám co radit, přikazovat a kárat nás(viz LS). Na druhé straně neopovrhnou pozornostmi, které jim jejich "kamarádi a přátelé" z řad představitelů některých států EU sem tam předkládají a nabízí. Jedna taková nevšední pozoruhodnost se odehrála nedávno v Toskánsku, jiná o něco dříve se odehrála v Alpách, jindy to bylo u moře atd. Tady jsou si všichni rovni a zajedno a společné mají především požitky, placené státem, potažmo občany svých států.

Svět a Evropa má spoustu problémů, které jednotlivé státy řeší jak každý interně, tak koordinovaně prostřednictvím různých světových nebo evropských organizací a institucí. Takovým problémem je i současná hospodářská a ekonomická krize, která svými rozměry zasáhla de facto celý svět. A důsledky jsou nemalé. Nám se tato krize měla, jak předpovídali někteří naši geniální jasnovidci, prý vyhnout, resp. zasáhnout jen okrajově. Nestalo se tak a dostali jsme, jako všichni kolem nás, pořádnou "krizí" facku, ne-li podpásovku. A nebyli-by to naši geniové (spíše političtí žongléři), kdyby nesršeli nápady a řešeními, které jim svět může závidět. Že celou naši ekonomiku potentovali oni sami, si nepřiznávají. Tedy přesněji řečeno ano, ale ne ti, co zrovna vládnou, ale ti, co vládli před nimi a zase naopak, zkrátka a dobře oni nic, oni muzikanti. A řešení? Jistě, tady je: nebudou se zvyšovat důchody, omezíme sociální dávky, zvýšíme obě kategorie DPH, zpřísníme vyplácení dávek v nezaměstnanosti, zvýšíme daně za nemovitosti atd., atd.

Za pozornost stojí, že tato opatření se netýká či nedotýká jich samotných, byť se i stane, že někdy některému politikovy "ulítne huba" a v předvolebních populistických báchorkách zmíní i něco, co ani říci nechtěli (něco na způsob: budeme podporovat snížení mandatorních výdajů či zrušení cestovného apod.). Sliby-chyby. Jich se to opravdu netýká, oni mají zákonem zajištěné posty a příjmy, včetně výhod a požitků. Ano, je to nestoudné, sprosté a nemorální, ale cožpak to někoho z nich zajímá? Co na tom, že je krize, jednou mají nárok na obměnu automobilů, tak tedy dostanou šest nových BMW (peníze na to byly již dříve vyčleněny, přece je nenechají propadnout), že by si jako měli ponížit své poslanecké a jiné platy, náhrady, požitky? No dovolte? Ani náhodou! My přece dostáváme jen to, na co máme nárok a co nám zákon umožňuje (přesněji: co jsme si dáááávno sami navrhli a odsouhlasili).

Opakem takového jednání je příklad ze země s dlouholetou demokracií, byť zemi vévodí její veličenstvo Královna. Jak již výše zmíněno, světová krize nepostihla jen ekonomické trpaslíky, jako jsme my, ale i takové Goliáše, jako je Velká Británie. I když ne úplně stejné, pak hodně podobné problémy mají i na ostrovech. Jenže přístup tamních politiků (teče jim do bot stejně jako našim) je přece o mnohem odlišnější, než politiků našich. Jak se nechal slyšet šéf britských konzervativců David Cameron, chce snížit platy ministrů, zrušit dotace na jídlo a občerstvení v parlamentu, čímž chce snížit náklady na britskou vládu až o 120 milionů liber (3,5 miliardy Kč). A aby toho nebylo málo, hodlá snížit počet poslanců z 650 na 585, snížit náklady na Volební komise a ušetřit tak dalších 50 milionů liber (cca 1,5 miliardy Kč) a snížením provozních nákladů samotného parlamentu o 10 procent To ovšem neznamená, že tak jak své záměry Cameron zveřejnil, že se do puntíku naplní a zrealizují. V to nevěří ani on sám, ale o to ani tak nejde, neboť podstatný je jeho přístup k ekonomické a hospodářské realitě své země, že k takové potřebnosti dospěl a je ochoten, když ne vše, tak alespoň co se dá, realizovat.

Pravý opak je v myšlení našich veřejných činitelů a politiků, kteří takové opatření nejspíš považují za holý nesmysl, blábol, úlet, ne-li za pomatenost. Nepochybujme o tom, že záměr šéfa konzervativců je produktem jeho dobromyslnosti, skromnosti či slušnosti. To v žádném případě, ale nutno u něj ocenit racionální myšlení, potřebu či spíše nutnost taková opatření učinit. To se o našich politicích říci nedá, raději se budou dohadovat, napadat, urážet, kličkovat, vymlouvat a bůhví co ještě, než by uznali, že by měli začít především sami u sebe. Kromě toho, nemalé starosti a problémy jim také nastaly s realizací podzimních voleb, způsobené politikem, který tento proces zkomplikoval těmi nejčistšími, nejčestnějšími a nejspravedlivějšími osobními úmysly a smyslem pro právo a spravedlnost.

Zkrátka, západ našim politikům už nic moc neříká, problémy si umí vyřešit sami a po svém. Vždyť jsme demokratická země, svébytná, samostatná (no jak se to vezme), nebo ne? Jak to dělají jinde ( aspoň se špetkou slušnosti a sociálního cítění), je opravdu, ale opravdu nezajímá.Tož tak nějak to u nás chodí.

Vytisknout