Poslední trumf zelených

10. 9. 2009 / Jan Keller

Bylo by to možno považovat z jeho strany za určitou nezdvořilost, pokud by se to netýkalo člověka, který vystupuje vždy tak vychovaně a uhlazeně. Jedná se tedy patrně jen o jakési přehlédnutí.

Místo toho, abych uváděl Ondřeje Lišku do rozpaků podobnými dotazy, jaké vznesl Petr Kužvart, pokusím se zeleným trochu v předvolební kampani pomoci. Je to přece právě rok, co proběhl jejich sjezd v Teplicích. Strana, která byla předtím rozdělena ostrými spory, vzešla z tohoto sjezdu poučená a natolik jednotná jako nikdy dříve.

Zlé jazyky tehdy tvrdily, že sjezd, na kterém s takovou převahou triumfoval Martin Bursík s Ondřejem Liškou, byl prý hrubě zmanipulován. Během letních týdnů, které mu předcházely, vznikly desítky nových organizací Strany zelených. Byly prý zakládány lidmi, kteří někdy ani pořádně neznali název obce, ve které měli za úkol novou skupinu založit. Delegáti těchto virtuálních organizací byli prý svezeni do Teplic, aby zde Bursíka s Liškou podpořili.

Někteří účastníci sjezdu pak vykládali, že mnozí z těchto „delegátů“ byli na sjezdu zcela dezorientováni a plaše se dohadovali mezi sebou, která by to mohla být ta Dana Kuchtová, kterou nemají volit.

To všechno jsem slyšel pouze z druhé ruky a nemohu posoudit, nakolik je to pravda. Něco si ovšem ještě pamatuji. Vím například, že jsem projevil zájem na sjezdu v Teplicích vystoupit jako host. Měl jsem dokonce připraven projev, ve kterém jsem chtěl zelené upozornit na to, v čem voliče nejvíce zklamali.

Chtěl jsem jim naléhavě sdělit, že jejich politika se vzdálila lidem a že politici naslouchají více lobbyistům než občanům. Chtěl jsem volat po dialogu a navrhnout, co by se mělo v politice změnit a jak by zelení mohli opět získat ztracenou důvěryhodnost.

Vedení strany však rozhodlo, že na sjezdu vystoupit nesmím. Podle předsedy olomoucké organizace prohlásil tehdy Ondřej Liška, že Keller není ekolog, ale sociolog a nepřítel zelených. Pokusil jsem se tedy svůj projev rozmnožit a získal jsem od některých členů příslib, že se pokusí text mého nepovoleného projevu delegátům rozdat. Ani k tomu nedošlo s vysvětlením, že by to nemělo vzhledem k celé režii sjezdu cenu.

Nyní tedy čtu s radostí otevřený dopis nejupřímnějšího z našich politiků. Ondřej Liška v něm s upřímností sobě vlastní sděluje, jak velice je mu líto, pokud zelení voliče v něčem zklamali. Rozhořčuje se nad tím, jak se politika vzdálila lidem a jak má mnohem blíže k lobbyistům, než k prostým občanům. Volá po dialogu a hodlá navrhnout, co by se mělo v politice změnit, aby zelení byli důvěryhodní.

Jsem dojat tímto zmoudřením, které přišlo opravdu v poslední chvíli. Nabízím radu člověka, který sice není ekolog, ale může pomoci aspoň jako sociolog.

Ondřej Liška by si měl v prvé řadě udělat průzkum, jak utěšeně vzkvétá oněch více než pět desítek organizací, které vznikly těsně před loňským sjezdem. Naprosto vylučuji, že by se jednalo skutečně o podvod a že by tyto organizace existovaly pouze na papíře. V tom případě by totiž bylo zcela nemyslitelné, aby stranu v těchto volbách podpořili lidé, který celý (anebo skoro celý) svůj život zasvětili boji za pravdu –Jiřina Šiklová. Jan Jařab, Jana Lorencová a samotný Václav Havel.

Jakmile se přímo v terénu zjistí, co motivovalo ty obětavé osoby, které založily vloni prakticky přes noc spoustu nových organizací, jakmile se podchytí, jak úspěšně se jejich základní organizace od této doby rozvíjejí, kolik nových členů nabraly a jak velký respekt svého okolí si dokázaly získat, je druhý krok pak už nasnadě. Stačí to všechno ještě jednou zopakovat. Do voleb se to dá jistě stihnout. Pak budeme svědky dalšího triumfu, který bude nepochybně ještě mnohem oslnivější a přesvědčivější, než byl ten teplický.

Vytisknout