Právní či mocenská lekce národu

11. 9. 2009 / Miroslav Polreich

Předseda KDU-ČSL Cyril Svoboda oceňuje, že „soud nepodlehl politickému tlaku“. Jak však on rozumí právu zvláště ve své vlastní specializaci? Nechme se poučit. Již v odborném časopisu Mezinárodní vztahy č 1/04 coby ministr zahraničních věcí, vysvětlil, jak musíme dodržovat právo. Pokud ale je vyčerpáno a neúčinné, musíme jednat i mimo něj. A dále: Je nutno dodržovat Chartu OSN a její zásady, pokud ale selžou, je třeba provést nezávisle na Chartě „preventivní akci“. V obou případech se jednalo o útok na Irák, (to byl onen souhlas se zabíjením), který Svoboda dosti ojediněle (jenom s Havlem a Vondrou, a to i proti rozhodnému stanovisku Vatikánu) podporoval. Právo v jeho případě ustoupilo pravděpodobně politickému tlaku a to hodně, hodně do pozadí.

Karel Schwarzenberg, dnes jako předseda TOP 09 rovněž považuje verdikt ústavního soudu za „opravdový milník ve vývoji ČR k právnímu státu a k vládě ústavy. Ústavní soud jasně stanovil nadvládu ústavního práva nad vůlí politiků“. Jasné stanovisko. Jaký je však jeho vlastní vztah k právu. Zůstaňme rovněž u jeho specializace, když byl ministr zahraničí - mezinárodnímu právu. Dovedl jej jednoznačně znásilnit, když ve svém písemném zdůvodnění Parlamentu uvedl, že uznání suverenity Kosova bylo provedeno „de jure“ (!!!) již přijetím rezoluce Rady bezpečnosti OSN č.1244 a to i přesto, že tato vysloveně uvádí Kosovo jako nedílnou součást Srbska. Tak rozumí právu pan Karel. Rozhodující pro něj není právo, ale politický zájem. V tomto případě však rozhodně ne český.

Vzpomeňme na KHB a jeho epigram Zle matičko zle, Švarcenberci zde,...

My jsme se včera poučili dosti a politici mohou jednat.

Vytisknout