Život za Velké recese a po ní

11. 9. 2009

Ale v jistém ohledu je mytologie deprese bezútěšnější než skutečnost. Navzdory příšerné nezaměstanosti typický dělník zůstal zaměstnán, ačkoli nejspíše byl nucen šetřit. Ve skutečnosti navzdory frontám na chleba, vyvařovnám a Bonus Army (skupině veteránů I. světové války a jejich rodin, celkem 45 000 lidí, pochodující v roce 1932 z celých USA do Washingtonu, aby protestovala proti nevyplacení odměn přislíbených v roce 1924), obyvatelstvo vyšlo z deprese zdravější než kdy dříve, ve velké míře díky vládní pomoci a pokroku v novém oboru, dietologii; rekruti 2. světové války byli po všech stránkách lépe připraveni než jejich předchůdci z války první. Jak by mohl hospodářská krize definovaná širokou nezaměstnaností průmyslových dělníků osvětlit sociální rozklad v naší post-postindustriální společnosti, když populace převážně náleží ke střední třídě a k bílým límečkům? Například pokles cen nemovitostí a investičních portfolií ve 30. letech zasáhl jen mnohem menší část obyvatelstva, která tehdy nemovitosti vlastnila.

(Mytologií Velké deprese je ovšem několik. Některé například zamlčují obrovskou roli, jakou v oné době vedle vládní pomoci sehrály lokální ekonomiky založené na vzájemné pomoci nebo barteru, zejména v klíčové oblasti zásobování potravinami. Současné lokalizační hnutí v USA se právem dovolává příkladů z této doby, které ukazují, do jaké míry se lidé vlastně o sebe dokázali postarat sami. A řada současných amerických "bílých límečků" se špatně placenými místy ve službách by patrně uvítala stabilní a dobře placená místa v průmyslu, jaká existovala řekněme v polovině 60. let - KD.)

Zkušenost této malé skupiny se však může ukázat srovnatelnou s hraničními kategoriemi dnešní střední třídy. Klíčovou studii představuje kniha Roberta S. a Helen Merrell Lyndových Middletown in Transition (1937). Tento sociologický manželský pár se v "Middletownu" --- tehdy prosperujícím a stratifikovaném městě Muncie ve státě Indiana --- se svým výzkumným týmem poprvé objevil v roce 1924, v době hospodářského rozkvětu. V příštích 18 měsících zkoumali každodenní životy, zvyky a postoje obyvatel, přičemž se zaměřili na střední třídu. Výsledná kniha, Middletown (1929), se stala vzorem hloubkové sociologické studie a nejpronikavějším a nejúplnějším portrétem života americké buržoazie ve 20. letech. Robert Lynd se s menším týmem do Muncie vrátil po deseti letech, aby zjistil, co se za dobu, která zahrnovala nejhorší léta Deprese, změnilo. Provedli rozhovory s průmyslovými barony, továrními dělníky a prostitutkami; hovořili s učiteli, žalobci, realitními agenty; a zkoumaly místní tisk a daňové výkazy. Většinou vypadali jako kdyby sbírali drby, vysedávali u večeře a hráli bridge s příslušníky vrstvy, která počínaje "nejméně zabezpečenou obchodnickou třídou" zahrnovala i inženýry a střední manažery, mladé manžele, dobře zavedené lékaře, právníky a výkonné manažery spodní vrstvy vyšší třídy. Výsledek práce detail po detailu odhaluje "šokující, traumatický účinek velkého nože deprese", jenž "bez rozlišování řezal skrze celou populaci a rozmělnil životy a naděje bohatých stejně jako chudých".

Dnešní příslušníci střední a profesionální třídy každým dnem znovu pochybují o tom, jak bude teď vypadat jejich normální život. Uvědomují si --- někteří nejasně, jiní však akutně --- že v období největší zkoušky v jejich životě se zvyklosti a názory jejich rodin významně a nepostřehnutelně mění. Přemýšlejí o tom, jaká přizpůsobení vypadají rozumně, a obávají se, která další možná budou nutná. A patrně nejvíce znepokojující jsou spekulace o tom, zda přizpůsobení, která tváří v tvář bezpříkladné nejistotě učinili, se stanou trvalou součástí jejich životů, stejně jako nejistota sama. Zmíněné knihy poskytují odpovědi, některé triviální a některé vážné. Lyndovi se zaměřili na desetitisíce způsobů, jimiž Deprese změnila životy a ducha střední třídy. Ačkoliv samozřejmě mezi dělníky i nezaměstnanou střední třídou zaznamenali nedostatek a hlad (i když nikoli vyhladovění k smrti), dominantní téma studie je emocionální: Neúprosný strach a zklamaná naděje.

Definujícím znakem střední třídy byla vždy orientace na budoucnost. Deprese však zničila schémata pro takové marnosti a radosti jako nový vůz nebo zimní dovolená. Ale také přinejmenším narušila a přinejhorším (a často) zničila starostlivě opatrované plány na takzvané investice do budoucnosti: Pořádný dům v dobré čtvrti, úspory ve spořitelně, a což je nejdůležitější, to co bylo a zůstalo středobodem života americké středostavovské rodiny --- univerzitní vzdělání pro děti. I dnes ještě investice ve velké míře rozhodují o příležitostech, kterých rodiče využijí, o městě, kam se nastěhují, a o rytmu každodenního rodinného života. Deprese zasáhla jakékoliv starostlivé plánování budoucnosti, jakoukoliv aktivitu, která závisí na předvídatelných podmínkách, a učinila ji takřka nemožnou, nebo přinejmenším pošetilou.

Většina výdělečně činných příslušníků střední třídy byla dosud zaměstnána, ale jejich živobytí bylo každodenně v sázce; dokonce i lékaři a právníci zaznamenali pokles příjmů až o 40%. A co více --- ačkoliv rodiny příslušníků profesionální třídy rozumně spořily a investovaly (nebo si to aspoň myslely), mnohé z nich byly zruinovány. Ponecháme-li stranou ztráty na akciovém trhu, mezi lety 1929-1932 bylo "vyluxováno" devět milionů spořitelních účtů příslušníků středních a vyšších tříd. A dokonce i nezruinované rodiny věděly, že obrovský pokles cen jejich nemovitostí a portfolií i všeobecný drastický pokles příjmů právě v době, kdy očekávali ta nejpříznivější léta, je nenapravitelný. Nikdy se už nedostali tam, kde byli před krizí, k základům, o nichž se domnívali, že na nich mohou postavit svou budoucnost. Střední třída v Muncie rok za rokem čelila emocionálnímu stavu, který podle Lynda připomínal vážné onemocnění --- když navyklá životní bezprostřednost zmizela a člověk bezmocně čelil sám sobě, hleděl na svou minulost a kladl si nečekané otázky ohledně budoucnosti.

Takové psychologické závěry mohou být zraňující, ale všechny se týkají každodenního života střední třídy: Úsilí udržet nejvyšší možnou úroveň materiálního života v omezujících podmínkách znamenalo, že fyzické břemeno nové normality padlo převážně na ženy. Pomocný domácí personál byl propuštěn, ale práce přesto musela být udělána. A "domácí" práce, které byly předtím vykonávány mimo domov, začaly být vykonávány přímo v domácnostech. Domácí chleba nahradil kupovaný; oděvy a domácí vybavení byly udržovány spíše než měněny.

(Je asi charakteristické, jak snadno se Schwarz přenáší přes osud propuštěného domácího personálu, jenž vesměs v oné době zůstával zcela bez prostředků. Autor článku okamžitě přešel k extenzívnímu popisu utrpení středostavovských žen, které kvůli krizi musely intenzívně pracovat, ačkoliv to v tradičním modelu jednokariérní buržoazní rodiny nebývalo třeba: Manželky do zaměstnání zpravidla nechodily a na většinu domácí práce mívaly služebnictvo --- KD.)

Jak nyní intenzivní práce žen v domácnosti ovlivní přístup dětí k genderovým rolím je dosud nejasné. Ale pokud Deprese představuje nějaké vodítko, pak ekonomicky navozené změny v rodinném životě a zvycích budou mít dalekosáhlé důsledky. Například kvůli obavě z utrácení peněz rodiny omezily aktivity mimo domov, takže je Deprese navzájem spojovala. Věnovaly se zahradničení, využívaly více svých dvorků (30. léta přinesla renesanci badmintonu), poslouchaly společně rozhlas a četly. Návštěvnost knihoven se tehdy více než zdvojnásobila; dnes knihovny zaznamenaly nárůst zájmu jen asi o 10-30%. Zvýšila se odpovědnost dětí: Polovina chlapců byla zaměstnána na částečný úvazek a chlapci i dívky více pomáhali při domácích pracech. Děti každopádně věřily, že mají v rodině produktivní roli, a považovaly Depresi za rodinný problém, který pomáhají řešit --- což byl přístup, který je ještě více začlenil do rodinného kruhu.

Kniha Glena Eldera juniora Children of the Great Depression (1974) se stala dalším velkým sociologickým projektem: Šlo o longitudinální studii postojů a výsledků 167 obyvatel Oaklandu vyrostlých v době Velké deprese provedenou v 60. letech. Při zkoumání subjektivních hodnot Elder zjistil, že domácí rutiny vzniklé v době Deprese a rozšířená zodpovědnost trvale ovlivnily pohled na to, na čem v životě záleží. Hlavní společnou hodnotou bylo centrální místo rodiny v hodnotovém žebříčku mužů i žen. Protože dnes lidé méně nakupují, což je jinak nejoblíbenější forma trávení volného času, dá se předpokládat, že i nyní tráví více času společně - i když patrně před televizní obrazovkou nebo počítačovým monitorem.

Nejistota v době Deprese však ovlivnila ještě více: změnila způsob, jakým rodina vznikala, a samotnou její podobu, zejména v prostředí plánujících středních tříd. Léta Deprese, která následovala po tom, co bylo považováno za nejpromiskuitnější dekádu v dějinách Ameriky, sexuální atmosféru ochladila a mj. přinesla návrat m'dy dlouhých sukní. Dating, stejně jako další aktivity mimo domov, se stal mnohem vzácnějším, a ačkoliv sex jistě nevyžaduje formální schůzku, muži obávající se otěhotnění partnerky začali považovat dívky za jakési pasti. Měřit sexuální aktivitu je velice obtížné, avšak armádní lékaři ve srovnání s 1. světovou válkou vykazovali u rekrutů překvapivě nízké počty pohlavních chorob. Existují doklady o tom, že úzkost a pocit, že muž ve vnějším světě zaostává za očekáváním, vedly k úpadku rodinného sexuálního života. Mezi lety 1929-1932 počet nově uzavřených sňatků klesl o 31,4%. Středostavovské ženy začaly kvůli ekonomickým důsledkům považovat těhotenství za katastrofu a země poprvé v amerických dějinách zaznamenala negativní demografický růst.

Zmapování důsledků nynější Velké recese patrně potrvá celá desetiletí. Měli bychom si však uvědomit, že mytologie Deprese nás paradoxně vede také k přílišnému optimismu. Víme, že se země nakonec vzpamatovala. Ale co je pravda v případě celé ekonomiky, to se netýká individuálních osudů. Počet absolventů vysokých škol klesl a kariéry byly odloženy nebo opuštěny. Ti co začínali ve 30. letech ztratili svou šanci navždy; a totéž se může opakovat i dnes. Jak prohlásila jedna vysoce postavená žena v domácnosti: "V mládí je bída noviciátem, přípravou k závodu; uprostřed života jste poněkud zděšeni myšlenkou, že jde o závěrečný slib a že závod už skončil."

Celý článek v angličtině:ZDE

Vytisknout