24. 7. 2009 / Štěpán Kotrba
Tolik již toho bylo řečeno, a přesto stále nemůžeme mlčet.
Hilel
Myslím, že současný vývoj okolo Českého rozhlasu si zasluhuje ještě jednu vysvětlivku. Domnívám se, že kulturní instituci mají vést jedinci, kteří nejen ví jak řídit fabriku, ale chápou i éthos veřejné služby. Kterým něco říká vzdělání, kultura, nezávislost, hrdost a syboličnost národní kulturní instituce. Tak trochu jsem tato slova naznačil v analýze "Odvolání Kasíka - neblahá budoucnost tohoto národa,
aneb komu překáží veřejná služba rozhlasu?", když jsem napsal:
Kasík totiž není na prodej...
Chce se mi dodat: ...jako jiní, kteří za pětačtyřicet tisíc měsíčně ředitelského platu prodají klidně i babičku. Ten, který se naučil měnit svůj názor jako Paroubkovy ponožky, ví, že hovořím právě o něm. Kdo ohne páteř jednou, přelomí se v pase už kdykoliv a nezasluhuje úcty, ale jen pohrdání. |
Nemám za zlé primitivům, že se chovají jako z řetězu utržení. Že nerespektují zákony, pravidla, ani morálku. Jsou to primitivové. Je to jejich přirozenost a je plnou odpovědností těch, kteří je do funkcí volili, za metody i cíle. Vše je spektakulárně občanům na očích. Ti, pro které je důležitější výsledek než cesta, kterou se k němu dojde, jásají. Ti, pro které je cesta součástí cíle, ke kterému se má jít, zvrací. Je to dva tisíce let starý spor mezi dvěma židovskými učenci o tom, v jakém pořadí se zapalují svíce na chanúkíji. Je to spor mezi rabíny Hilelem haZaken a Šamajem o determinovanost našeho bytí. O tom, zda je budoucnost předurčena a nebo máme volbu svět měnit. Zvítězila škola Hilelova, protože "svatost zvětšujeme, ale nezmenšujeme". To co jsem si odmítal přiznat, je, že lze změnit názor během jednoho dne - bez veškeré logiky. Že takto nízko klesne i člověk, který také shodou okolností řídí národní kulturní instituci. Pro mne je "šestý hlas" při odvolání generálního ředitele Českého rozhlasu obrovským zklamáním a vizí chmurné budoucnosti.
Když pod heslem Internet je naše moře vznikla