DOKUMENT

Kasík: Odvolání generálního ředitele, to je akt, který si zaslouží lepší důvodovou zprávu

23. 7. 2009

"Obhajovací" řeč Václava Kasíka před "popravčí četou" Rady Českého rozhlasu nepostrádala prvky improvizace, protože Rada Českého rozhlasu nepovažovala za nutné seznámit generálního ředitele s důvody jeho odvolání předem, dokonce mu ani nedala Důvodovou zprávu k jeho odvolání v písemné podobě. Musel si o ni říct sám... Nedodržela lhůtu, určenou pro obhajobu, danou jednacím řádem. Obhajobu Kasíka nijak nerozporovala. Raději v průběhu projednávání bodu "odvolání" změnila Rada dvakrát jednací řád. O to cennější je tento dokument, protože ukazuje marnost věcných argumentů, jestliže je o vašem osudu rozhodnuto předem kdesi v politickém zákulisí budoucí velké koalice. Neříkám, že se generální ředitel nedopustil chyb. Těch se dopouští každý řídící pracovník. V jakémkoliv podniku. Chyb se mohou dopouštět i vaši podřízení, za které nesete zodpovědnost. Žádná z chyb, kterých se dopustil Kasík (či jeho podřízení), nebyla taková, aby kdokoliv ho označoval za neschopného ředitele. Žádná z nich fatálně nepoškodila Český rozhlas jako instituci, ani vysílání veřejné služby. Ty chyby, o kterých se Kasík dozvěděl, okamžitě a neprodleně napravoval.

Zbývá jediné, co můžete při svém odvolávání mimo funkce a požitků s ní souvisejících ztratit. Hrdost, sebeúctu, rovnou páteř, vlastní tvář. Kasíkovi zůstaly, i když byl vzápětí po své "obhajovací" řeči Radou odvolán. │ŠOK

Důvodová zpráva k odvolání generálního ředitele Českého rozhlasu Ing. Václava Kasíka ZDE

Václav Kasík: Pane předsedo, mohu se vyjádřit taktéž k důvodové zprávě v nějakém rozsahu? A malinko mě k delšímu rozsahu přiměla shodou okolností závěrečná věta pana radního Zelenky.

Já prostě musím hovořit.

Víte, pane předsedo, to, co jsem vyslechl jako důvodovou zprávu, to mě, když použiju vaši terminologii, poněkud zklamalo. Odvolání generálního ředitele, to je akt, který si zaslouží lepší důvodovou zprávu. A když lepší, tak hlavně pravdivou. On se totiž píše rok 2009, to je strašně důležité připomenout.

Že jsem nyní dostal možná i právo na obhajobu, za to vám děkuji. Ale škoda, že to nebylo v programu, protože to je nedílná součást takovýchto procedur. Děkuji za to slovo. I v těch nejsurovějších případech je právo na obhajobu běžné.

Možná, že pro některé z vás je to zřejmě jedinečný zážitek, mít dneska na paškále v takové míře generálního ředitele, s výsledkem, který se očekává.

Nicméně, poznamenal jsem si několik bodů, pane předsedo.

Kauza Tachecí

Za prvé – kauza Barbory Tachecí. Celou záležitost jsme připravovali s kolektivem, který se programem zabývá. Tento programový kolektiv samozřejmě obsahoval řadu šéfů, a i programového ředitele. To říkám tady z toho důvodu, že jsem i panu programovému řediteli část mé obhajoby sdělil, a on o tom ví, že tu bude některé věty s jeho jménem zde vyslovovat. Pokud by byla pravda to, co se zde v důvodové zprávě říkalo o Barboře Tachecí a o věcech kolem, pak bych v prvé řadě musel pana programového ředitele odvolat. A to, že jsem ho neodvolal, to je důkaz, že nemáte pravdu v té zprávě. Jásali jste všichni sborem poté, co Barbora Tachecí svoji prezentaci předvedla. Abych byl úplně spravedlivý, vím, že pan předseda nebyl mezi těmi, kteří tento krok schvalovali, to je třeba připomenout, ale že by ve vás prezentace paní Tachecí vyvolala takovou míru nevole, která je obsažena v důvodové zprávě, no to si tedy věru nemyslím.

Ve zprávě se hovoří o neobsazených ředitelích. V červenci proběhlo slyšení u vás na radě poté, co bylo vypsáno výběrové řízení na ředitele (Radiožurnálu). Přišel Alex Pícha. Mezi jednáními mi přišel oznámit, že za takových podmínek ředitele dělat nemůže. Není pravdou to, že bychom se o věc nestarali.

Řada prvků z projektu Báry Tachecí byla zachována. Shodou okolností, posuv v poslechovosti je nyní o 100 tisíc. To není špatný výsledek. Já vím, že to dělají i jiní lidé, ale nemůžeme všechno hodit šmahem do jednoho pytle se znaménkem mínus.

Neobsazené posty

Za druhé. Říkali jste, že Regina nemá obsazený ředitelský post. Pane předsedo, já jsem se takto dohodl s panem programovým ředitelem. Pan programový ředitel mě požádal o to, aby mohl dál řídit Reginu, přestože se stal programovým ředitelem. Aby mohl být programovým ředitelem a řídit Reginu, pak jsme tedy museli přistoupit k tomu, aby byl zachován na Regině jako pověřený řízením. To není proto, že bychom něco zanedbali. Já jsem se takto s panem ředitelem Medkem dohodl, a byl jsem rád, že jsme se takto mohli dohodnout. Čili to není zanedbání povinností, nýbrž vyhovění.

Proč nebyl pan doktor Havel pověřen definitivně? To bych samozřejmě musel přijít za vámi, za Radou, a takovýto požadavek vznést. Ale já jsem to neučinil z úplně jiného důvodu. Proč jsem mu nevyhověl? Totiž, pan doktor Havel několikrát selhal, na což má právo. A proto čekám, až se zkonsoliduje a bude fungovat náležitě. Pak ho budu do funkce s vaším souhlasem definitivně předkládat a vracet.

Kauza Wave

Radio Wave. To je věc, o které mluvíme X let. Pokud se stala chyba ve vysílání Radia Wave – jakože vím, že se stala – tak jsme ji řešili ihned. Byl jsem to já, kdo vás osobně poprosil o bleskové vyřízení celé záležitosti, neboť takovou chybu jsme prominout nemohli. Já jsem 5. února měl složité jednání s paní ředitelkou Tachecí, šestého ve středu zasedala Rada, a obě ty dvě věci jsme dělali najednou. Čili není to tak, že bych někde prostě ulpíval, nebo nejednal okamžitě poté, co se chyba na Radiu Wave stran nevhodných poznámek k hlavě státu odehrála. Čili prosím, nazývejme ty věci tak, jak jsou a přesně. Hrubešová prý má větší odpovědnost, než ředitel. Programovou ano, jinak by programový ředitel měl větší odpovědnost než generální... V programu ano.

K Radiu Wave. Dlouho jsme chtěli stanici pro mladé. Rada ji ustavila jako studio, a to tak, že na svém lednovém zasedání v roce 2006. Důvodová zpráva z rozsudku nebo z práce, kterou vypracoval Městský soud, kterou jste dneska zmiňovali, nemá sílu rozsudku. Tam není nic o tom, že bychom se dopustili porušení zákona v té váze, jak zde bylo řečeno. Ono to tak totiž není.

Kauza Křivka

Křivka. To je samozřejmě problém. S panem Křivkou jsem se rozešel druhý den poté, co jsem zjistil, že mne oklamal. Prostě, taková je pravda a já jsem za to dostal patřičný vejprask. Ten vejprask jsem přijal bez mrknutí a řekněme, že je v pořádku. Ale byl jsem to já, kdo zjednal okamžitě, v tentýž den, nápravu.

A teď dlouhá věc, kterou vezmu velmi krátce. A to je rekonstrukce. Pane předsedo, to je, jak všichni dobře víte, velmi složitá záležitost. Rekonstrukce historické budovy vyžaduje obrovské úsilí všech lidí, managementu, který by měl být právě v tomto okamžiku neobyčejně silný. My jsme utratili zatím 400 milionů, a to, co se očekává a co je v různých diskusích, to je skutečně jenom v diskusích. Já jsem podepsal některé dodatky ke smlouvě, v nichž jsme vyhověli požadavkovým listům. Ale to jsou ty požadavkové listy, které byly důsledně a pečlivě prověřeny, a nemají náznak chyby. Nemluvě o tom, že všechno tohle samozřejmě ještě kontroluje dále kurz. A jestliže se z vašich úst dozvídám, že se fasáda z jednoho milionu prodražila na třináct milionů, tak to já vůbec nevím. Pokud já vím, tak to číslo je sedm milionů. A chyba vznikla díky tomu, že – a teď mi promiňte jedno odlehčené slovo – zhotovitel svoji cenu takzvaně podseknul, což je při přípravě takovýchto věcí, jako je suma do soutěže, proces bohužel velmi obvyklý.

Čili, když to tak trošku shrnu: Pohled zpátky, tak jak jste ho popsali, není tak černý, ale mě skutečně uspokojuje. Mluvím-li o rekonstrukci, tak tam zejména.

Spíš mě zajímá čas a rychlost dnešní schůze – a provedení, neboť to ve mně vzbuzuje jistou pochybnost, zda celý akt i vy vnímáte správně.

Deset let práce

Ani jedno pozitivní, pane předsedo, za celou dobu, za kterou jste vyjmenoval všechna negativa, jste tam neshledali. To je opravdu divná věc, když ve zprávě pro parlament žádné jiné, než dobré věci nebyly. Zpráva prošla bez mrknutí oka. Rozpočet je čím dál tím pevnější. Letošní rok máme 189 milionů zisku v pololetí. Kde jsou základní chyby, za které odpovídá generální ředitel? Já vím, já vás otravuju, ale já to musím říct, pane předsedo, to jsou ty závažné věci. Poslechovost stoupla a je nejlepší za poslední čtyři roky. Finance jsou v takovém pořádku, že by zasluhovaly obdiv.

Já bych se spíš dotknul toho, že pracovat v prostředí, které už trvá 2,5 roku a já bych ho nazval bez uzardění psychickým týráním, je velmi obtížné. Tady je potřeba řídit podnik, v první řadě, pak je třeba řídit rekonstrukci, což vyžaduje obrovské nasazení lidí, a ještě čelit jisté, já se to nebojím říct, šikaně, je velmi obtížné.

Dovolte ještě chviličku, abych pokračoval. Jsem rád, že jsem si o tuhle řeč musel říct sám, protože mě udivuje, že jste mi ji nenabídli. Vždycky je to tak, že obhajoba se...

Jiří Florian: Promiňte, já vás musím přerušit, protože to říkáte už podruhý. Po každém bodu následuje vždycky rozprava a v rámci rozpravy jste se mnohokrát přihlašoval a dostal jste slovo i v rámci rozpravy teď. Tak to tady prosím nemotejte, to není pravda.

Václav Kasík: Promiňte, nenazývejte moje slova motáním, to není tak, že bych něco motal. Čili, ještě dovolte pár slov. Pokud jste napadli fungování Radia Wave a jeho vysílání na analogu, připomínám, že Radio Wave a jeho fungování na analogu bylo radou schváleno. Nebylo to samovolné konání ředitele. Bára Tachecí – rada vzala při prezentaci všechny věci na vědomí. Já to jenom rekapituluju. Křivka – druhý den jsem ho vyhodil a vím, že tam byla chyba. Rekonstrukce – čtyřistamilionová momentální platba, není tam žádných víc peněz. A pokud jsem mluvil se zhotovitelem, tak zhotovitel nazývá naše fungování jako naprostou výjimku takové tvrdosti, že se chováme jako ten nejlepší soukromý developer. Pro mě to bylo vyznamenání.

Já bych takhle mohl pokračovat a všechny ty body, kdybych se na to mohl připravit, náležitě okomentovat. Škoda, že jsem nevěděl, o čem to dnešní jednání, korunované důvodovou zprávou k odvolání generálního ředitele, bude.

Děkuju, že jste mne vyslechli, pane předsedo.

Protokol z mimořádného zasedání Rady Českého rozhlasu 22. července 2009 ZDE

zvukový záznam 12
Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 23.7. 2009