Honduraský puč odhalil i krizi americké demokracie
23. 7. 2009
KD│ Od státního převratu v Hondurasu uplynuly již tři týdny, ale Spojené státy se dosud nepřipojily k mezinárodnímu společenství, jež jasně odsoudilo nezákonné svržení honduraské vlády. Navzdory tomu, že prezident Obama označil puč za ilegální a uznal Manuela Zelayu za legitmního prezidenta, ministerstvo zahraničí odmítlo události označit za puč a nepodniklo ani akce požadované zákonem, včetně přerušení pomoci Michelettiho vládě. Když se Zelaya v neděli 5. července pokusil o návrat do Hondurasu, velkého protestu u letiště se podle odhadů zúčastnilo na 500 000 lidí. Junta střílela a zabila dva mladé účastníky protestů, ale ani to úřadu Hillary Clintonové nestačilo. Krize demokracie v Hondurasu tedy demaskovala i krizi v samotných USA, napsal Tom Loudon v magazínu Truthout.
Během návštěvy mi Hondurasané opakovaně zdůrazňovali, že pokud by vláda Spojených států opravdu upřednostňovala demokracii, vyslala by jasný signál - a odsouzená junta by se ještě téhož dne zhroutila. To, že k tomu nedošlo, staví USA v Latinské Americe znova na špatnou stranu barikády a šokujícím způsobem připomíná éru diktatur a brutálních protipovstaleckých tažení. Spojené státy po celé dekády využívaly Honduras jako vojenskou a zpravodajskou základnu pro protipovstalecké operace v sousedních zemích. V 80. letech velvyslanec John Negroponte řídil protipovstalecká tažení a velel ilegální armádě contras v Nikaragui. Region díky masivnímu přísunu vojenské pomoci, vybavení, díky řízení a výcviku vojenských velitelů v neblaze proslulé School of Americas velmi strádal. Ve jménu "boje proti komunismu" zde trpěly statisíce lidí.
Právě v tomto kontextu byla napsána honduraská ústava z roku 1982, kterou sociální hnutí v zemi považuje za výtvor USA. Podle nich dokument slouží dvěma účelům: Výprodeji honduraského majetku a rozložení státu. Podle mnohých je současná ústava hlavní překážkou na cestě k sociální spravedlnosti a omezení chudoby. Veškeré pokusy o změnu však narážejí na odpor elit a americké vlády. Hlasování vypsané na 28. června se pro oligarchii a americkou vládu stal tou poslední kapkou. Ale podle vůdců sociálních hnutí v Hondurasu bylo již po celé měsíce zřejmé, že se připravuje puč. Rančer Zelaya pocházející z nemastné neslané Liberální strany se při pokusu o prosazení svého programu rozešel s tradiční politickou základnou a oligarchie se cítila ohrožena. Ve snaze změnit neoliberální zákonodárství Zelaya opakovaně narážel na omezení daná ústavou a pokusil se tedy nezávazným hlasováním ověřit lidovou podporu pro změnu základního zákona. Pak přišel puč.
V Hondurasu nyní probíhá masivní kampaň zaměřená na kontrolu informačních toků. Ještě v den puče armáda obsadila redakce rozhlasových a televizních stanic v Tegucigalpě a zastavila vysílání. Později došlo k přerušení vysílání i u stanic mimo hlavní město. Nejméně jeden novinář byl zabit, dva byli uvězněni, desítkám z nich bylo vyhrožováno a někteří se ukrývají. Štáby venezuelské televize a stanice Telesur byly zadrženy a vyhoštěny. Navzdory pokusům potlačit a zastrašit opozici zahrnujícím militarizaci, zákazy vycházení, umezení občanských práv, cílené zabíjení a asi tisícovku uvězněných jsou protesty jednotné, masívní a trvají. Při Zelayově pokusu o návrat setrvaly statisíce demonstrantů v ulicích více než 24 hodin, než byly násilně rozehnány.
Minulý týden byly hlášeny dva případy cíleného zabití důležitých představitelů opozice: Lídra sociálního hnutí Ramona Garcíi a novináře Gabriela Fina. Mnozí z dalších, kteří v minulých letech čelili věznění, mučení nebo násilné represi jsou také ohrožováni, včetně obyvatel venkova. Honduraský výbor rodin zadržených a zmizelých (COFADEH) navíc hlásí, že došlo k nasazení eskader smrti z praporu 3-16, který se neblaze proslavil v 80. letech.
Vzniká otázka, kdo je vlastně skutečně zodpovědný za americkou zahraniční politiku. Mezinárodní společenství puč masivně odsoudilo, došlo k vyloučení Hondurasu z Organizace amerických států (OAS) a odsouzení ze strany OSN. Avšak Marchettiho vláda přesto zůstává u moci a vede represívní kampaň proti opozici a americká vláda ji jednoznačně neodsoudila. Pokus OAS o diplomatické zprostředkování USA odmítly a trvaly na zprostředkování kostarického prezidenta Ariase, který má blíž k americké pozici. Hillary Clintonová údajně navíc naznačila, že USA nepodpoří opakovanou kandidaturu José Miguela Insulzy na post generálního tajemníka OAS.
Prezident Zelaya dal najevo, že se pokusí vstoupit do země tajně a začne vládnout z úkrytu. 18. července totiž přijal sedmibodový plán Oscara Ariase, avšak junta odmítla první bod vyzývající k návratu prezidenta do funkce, a prohlásila, že k posouzení ostatních potřebuje čas. Bez dodatečného vnějšího tlaku bude junta pokračovat v prodlužování jednání a mezitím likvidovat opozici. Ta přesto plánuje návrat do ulic a na čtvrtek a pátek vyhlásila celonárodní stávku. Vyřazení médií a nedostatek zahraničních pozorovatelů vyvolává značné obavy z reakce pučistů.
V pondělí 20. července EU ohlásila zablokování veškeré pomoci určené Hondurasu v hodnotě 92 milionů dolarů kvůli Michelettiho odmítnutí Ariasova plánu. Omezeny budou i kontakty na politické úrovni a dvojstranná mezistátní spolupráce. USA navzdory ujištění velvyslance Huga Llorense neukončily spolupráci s honduraskou armádou na základně Soto Cano (Palmerola) ani výcvik důstojníků v nechvalně proslulé School of Americas (SOA) ve Fort Benningu - ačkoliv jim to v případě puče nařizuje zákon. Velitel puče generál Romeo Vasquez Velasquez je dvojnásobným absolventem SOA a pět dalších generálů na ní rovněž studovalo.
Protože chybějí důsledné a jasné kroky zahrnující jednoznačné odsouzení puče všemi slažkami americké vlády, uznání Zelayi coby legitimního prezidenta, okamžité odvolání velvyslance, přerušení spolupráce ve vojenské oblasti a omezení politických kontaktů, situace velmi připomíná éru vojenských převratů sponzorovaných USA. Fakticky dochází k tiché podpoře pučistů a vnitřních represí.
Celý článek v angličtině:ZDE
VytisknoutObsah vydání | Čtvrtek 23.7. 2009
-
23.7. 2009 / Kasík: Odvolání generálního ředitele, to je akt, který si zaslouží lepší důvodovou zprávu22.7. 2009 / Richard Medek: Děkuji Václavu Kasíkovi23.7. 2009 / Není to poprvé, kdy se Rada ČRo dopouští pomluvy23.7. 2009 / Honduraský puč odhalil i krizi americké demokracie22.7. 2009 / Co se dá dělat, když ho Italové milují23.7. 2009 / Senátoři vzali peníze rodinám, dali je ČEZ23.7. 2009 / Uwe LadwigPředvídatelná Schwarzeneggerova reakce, aneb Slyšíte ten tichoučký smích milionářů a miliardářů?23.7. 2009 / Popírání mýtu mýtem23.7. 2009 / Pozor na absolutní soudy23.7. 2009 / Daniel VeselýWalter Cronkite jako symbol amerického mediálního konsenzu z éry, která skončila23.7. 2009 / Pavel PečínkaAnketa Romano hangos: Můžete zhodnotit vývoj našich novin za poslední rok?12.7. 2009 / Hospodaření OSBL za červen 2009