Tropická vedra

24. 7. 2009 / Sandra Wain

V jednom malinkém pražském parku obklopeném vysokými hrůzostrašnými činžáky se v těchto dnech krčí na lavičkách lidé a vyhledávají spásný stín. V parku jiného města se zase již několik dní ořezávají ze stromů silné větve. Jinak než za plné vegetace to nešlo. Stromy v parcích nemají žádnou přímo zpeněžitelnou produkci, tak nejsou živé.

Regulovaná voda, která by zvlhčovala městské klima, v našich obcích chybí. Nevydělává žádné peníze, a proto není k životu potřeba.

V městské čtvrti, kterou procházím do zaměstnání, mizí jedna zahrada za druhou. Místo nich se tam rychle a chaoticky staví obytné domy. Byty stojí mnoho milionů, a tak se začínají těžko prodávat. Jsou šité horkou jehlou. Asi nevydrží tak dlouho jako staré činžáky, s prázdnými byty, které potřebují opravy. Nejde o bydlení, ale o vydělávání peněz na potřebě bydlení.

Před časem jsme s přáteli nepříliš předloženým způsobem věnovali nějaké peníze na hospic. Od té doby nám chodí emaily, které prosí stále o další a další příspěvky.

Není, kde je brát. Všichni dnes volají jako k bohu o peníze. Momentálně bychom sami potřebovali asi 20 milionů Kč. Kdekdo se pousměje, neboť, kdo by je nepotřeboval, že ano?

Jenomže my je nepotřebujeme pro sebe, ale proto, aby se nutnost zařízení pro neschopné a umírající občany snížila. Avšak toto není žádný přímo výnosný projekt, a tak nemá význam nad ním ani uvažovat.

Ta tropická vedra bývají u nás jen jednou či párkrát za rok. Kvůli nim nemá význam stavět nějaká městská vodní díla a rozšiřovat městskou zeleň. Jejich údržba stojí navíc velké peníze.

Při chůzi rozpáleným městem mne napadla myšlenka: Kvůli tomu, že člověk umře jednou za život, nemá přece význam se starat o jeho umírání. Ekonomicky to přece nepřináší vůbec žádný zisk. Čím více se budeme starat o jenom o skvělý život, tím to bude s naším umíráním horší a horší.

Vytisknout