Stalinské odvolání vcelku úspěšného ředitele rádia, a co koncesionářské poplatky

24. 7. 2009

Mohu o tom psát bez problémů, protože rádio ani televizi nevlastním. Zásadně totiž nebudu podporovat vyžírky, kteří budou žít z mých koncesionářských poplatků a budou si dělat s mými penězi co chtějí. Pokud bych hypoteticky poslouchal soukromé rádio a jeho program se mi nelíbil, mohu se přeladit na druhou stanici. Nic se neděje, jen ta první stanice přišla posluchače. A stejné je to i s televizí. Myslím si, že hlavní problém je právě v oněch poplatcích.

Podivný zákon v podstatě odsuzuje každého občana státu za to, že cosi vlastní. To bychom mohli za chvíli platit poplatek za vlastnictví auta nebo třeba brýlí. Koneckonců, my muži bychom měli být všichni ve vazbě protože jsme mohli znásilnit jakoukoli ženu. Ne, že bychom to udělali, ale nástroj k tomu máme stále u sebe.

Prostě koncesionářské poplatky jsou zdrojem problémů a nikdo nemůže hodnověrně vysvětlit jejich opodstatnění. Pokud bude pořad v televizi dobrý, divák rád zaplatí, pokud nás bude staronový Janeček stále krmit jen archivem, zrušte to. Proto nemám ani televizi ani rádio. Na zprávy se podívám v hospůdce s přáteli a na film si zajdu do kina. Na jaký chci. A nemusím předplácet celou filmovou tvorbu.

Vrátím-li se na začátek, k odvolání, resp. k násilnému sesazení ředitele Kasíka, je jasné, že většina tzv. radních by měla spíše, než škodit v jakési pochybné radě, dostat do ruky krumpáč a lopatu. Úvahy o veřejnoprávní televizi a rozhlase jsou sice relevantní, ale ruku na srdce, u nás na rozdíl od jiných zemí (Anglie) to příliž nefunguje.

Rada je spíš přítěží a velmi často, jak jsme viděli právě nyní, zcela nekompetentním článkem rozhodujícím na základě politického befelu. Jediným regulátorem bez politických sekretariátů, známostí a úplatků je názor trhu, tedy posluchače a diváka.

Vytisknout