Antiekologie finančního sektoru

24. 7. 2009 / John Michael Greer

Rozdíly mezi terciálním statkem na jedné a primárním nebo sekundárním na druhé tím ale nekončí. Hmatatelné statky produkované přírodními cykly nebo lidskou prací jsou dostupné v objemech omezených nabídkou. Pokud v řece teče určité množství vody, fakt, že si jí lidé přejí více, nevyprodukuje o nic více zdroje, než kolik je už nyní výsledkem hydrologického cyklu. Stejně tak když pracovní síla, produktivní kapitál a zdrojová základna jsou plně vytíženy výrobou určitého množství sekundárních statků, znamená to, že vyrobit ještě více vyžaduje víc než jen dohodu o tom, že to uděláme; země musí navýšit nabídku pracovní síly, produktivního kapitálu a získat přístup k novým zdrojům.

Avšak terciální statky jsou k dispozici v množství omezeném pouze poptávkou. Kolik obligací může korporace vydat? Tolik, kolik jich jsou lidé ochotni koupit. Velká část nedávno zkrachovalých podniků měla možnost pochopit rozdíl mezi dočasnou bublinou a permanentní prosperitou, když vydala obligace výrazně překračující schopnost splácet a byla pak konfrontována se svými závazky. V ještě gargantuovštějším měřítku se nyní vláda Spojených států snaží restartovat ekonomiku utrácením peněz, které nemá, prodejem obligací k pokrytí schodku, a hromaděním dluhu v měřítku, ve srovnání s nímž extravagantní kleptokracie Třetího světa vypadá jako banda skrblíků. Je těžké představit si jiné než nepěkné výsledky této absurdní extravagance, ale přesto zákazníci po celém světě dosud nakupují americké státní obligace a myslí si, že existuje jiskra naděje, že se jim jejich peníze vrátí.

Rozdíl mezi zbožím omezeným nabídkou a zbožím omezeným poptávkou je tedy mimo jiné rozdílem v typu zpětné vazby. Představte si termostat: Pokud teplota v domě poklesne pod určitou hodnotu, topení se zapne a teplota se vrátí na vyšší hodnotu; pokud teplota překročí horní hranici, topení se vypne a teplota opět klesá. To je negativní zpětná vazba.

V tržní ekonomice je veškeré sekundární zboží podřízeno negativní zpětné vazbě. To je tajemství neviditelné ruky Adama Smithe: Pokud je nabídka zboží omezena dostupnými přírodními vstupy, pracovní silou a zásobou kapitálu, zvýšená poptávka tlačí cenu zboží nahoru a vytlačuje některé potenciální kupce z trhu; snížená poptávka naopak způsobuje, že zboží zlevní a dovolí většímu množství zákazníků, aby se vrátili na trh. Rostoucí cena zboží motivuje výrobce k alokaci většího množství zdrojů, práce a kapitálu do výroby žádaného produktu a uspokojení dodatečné poptávky, zatímco pokles cen způsobuje, že jsou výrobní faktory využívány jiným, lukrativnějším způsobem.

Velmi podobná smyčka negativní zpětné vazby kontroluje produkci primárních statků v planetárních přírodních systémech. Každý primární statek, od vody v řece a úrodnosti konkrétního kusu půdy až po opylování zemědělských plodin včelami, je regulován delikátně vyváženými procesy negativní zpětné vazby v dané oblasti planetární biosféry. Paralely jsou dost zjevné na to, aby ekologové na svém výzkumném poli používali ekonomických metafor, a je docela možné, že ekologická ekonomie využívající přírodních systémů jako metafor pro sekundární ekonomiku může vytvořit ekonomii, jež by ve skutečném světě dávala smysl.

Věci se však mění v terciární ekonomice finančního zboží, protože zpětná vazba zde není negativní, ale pozitivní. Představte si termostat navržený sadistou. V létě, když se teplota vyšplhá nad určitou úroveň, sadotermostat způsobí, že v domě bude ještě tepleji; a v zimě naopak, když teplota klesne pod předem stanovený bod, topení se vypne a trubky zamrznou. To je pozitivní zpětná vazba, a terciální ekonomika je ovládána právě jí, pokud není omezována limity v oblasti ekonomiky primární a sekundární.

To je přesně případ nedávné hypotéční bubliny. Domy vytvořené lidskou prací tvoří samozřejmě součást sekundární ekonomiky, ale byly nakrátko a s katastrofálními důsledky změněny v terciální statek, jehož hodnota spočívala primárně v příslibu budoucích zisků z rostoucí prodejní ceny. Když cena sekundárního zboží stoupá, poptávka se sníží, ale v případě hypotéční bubliny se tak nestalo; namísto toho poptávka dále rostla.

Limity ležely spíše na straně poptávky, jako v případě všech spekulativních bublin: Když každý, kdo se chtěl připojit, už tak učinil, ceny se začnou hroutit a opět zafunguje pozitivní zpětná vazba. Proces se uzavírá, když každý, kdo byl vůbec schopen prodat, již tak učinil.

Je důležité všimnout si, že pozitivní zpětná vazba terciální ekonomiky vyřadila ze hry ekonomiku sekundární. Dávno před tím, než hypotéční bublina splaskla, už existoval masivní nadbytek domů -- jen v arizonském Phoenixu je jich zrovna teď volných na 50 000. Za normálních okolností by souhra nabídky a poptávky další výstavbu domů zastavila. Místo toho došlo v drastickém rozsahu ke špatné alokaci zdrojů sekundární ekonomiky a k masívní recesi.

Je populární srovnávat terciální ekonomiku s hazardní hrou, ale pozitivní zpětná vazba přináší jeden důležitý rozdíl. Když čtyři hráči pokeru sedí u stolu a karty dojdou, hra má negativní zpětnou vazbu. Množství bohatství na počátku a na konci hry je přesně stejné, dochází pouze k redistribuci. Jinak řečeno, jde o hru s nulovým součtem -- na každého vítěze připadá jeden poražený.

Terciální ekonomika však takto nefunguje. Pokud trhy stoupají, všichni investují do zisků; pokud klesají, všichni investují do ztrát. Rozdíl mezi tímto systémem a negativní zpětnou vazbou přírodních cyklů nemůže být výraznější. V tomto smyslu nebude bez důvodu, pokud terciální ekonomiku nazveme ekonomikou antiekologickou -- jakožto systém, v němž jsou ekologické zákony postaveny na hlavu až dotud, dokud nenarazí na tvrdé hranice ekoligické reality.

Není příliš kontroverzní popisovat finanční bubliny tímto způsobem, ačkoliv se můžete vsadit, že i v době nafukování bubliny velké množství vzdělanců a ekonomů bude trvat na tom, že o žádnou bublinu nejde a rostoucí ceny jsou perfektně odůvodnitelné vyhlídkami na budoucí zisky. Na druhé straně je však velmi kontroverzní tvrdit, že celá terciální ekonomika je ovládána pozitivní zpětnou vazbou. Přesto trvám na to, že jde o správný závěr ohledně finanční ekonomiky průmyslového světa, a jediný důvod pro kontroverzi představuje skutečnost, že my i naši prapředkové jsme žili během vzestupné fáze pramatky všech spekulativních bublin.

Zdrojem této prabubliny nebyly akcie, obligace, reality, deriváty, ani cokoliv jiného na co si vzpomenete, ale samotný industrialismus: Celý projekt zvyšování výroby zboží a služeb na historicky bezprecedentní úroveň prostřednictvím amplifikace lidské práce energií přírodního světa, zpočátku větrnou a vodní, později stále rostoucím množstvím energie fosilní. Lidé investovali do industrialismu kvůli příslibu vysokých budoucích zisků.

Podobně jako každá jiná bublina, také industrialismus během vzestupné fáze přinášel spektakulární zisky. Je ale nepřesné říkat, že na něm všichni vydělali; jedním z důsledků byla masivní distorze vzorců obchodní výměny ve prospěch hlavních industriálních ekonomik a masivní úpadek zbytku planety. (Chudoba Třetího světa je z větší části moderním fenoménem.) Přesto alespoň v průmyslových zemích životní standard třista let rostl do té míry, že průměrně bohatí lidé v Americe nebo Evropě měli přístup ke zboží a službám, jaké si ve staletích před nimi nemohli dovolit ani imperátoři.

Za fasádou industrialismu však leží závislost terciální ekonomiky na zdrojích z ekonomiky primární. Pozitivní zpětná vazba nedokáže vyrobit zdroje z ničeho -- to je občas možné jen v případě peněz -- nicméně ukázalo se, že dokáže zabránit industriálním ekonomikám v odpovědi na vyčerpávání zásob fosilních paliv před tím, než bublina industrialismu splaskne.

Celý článek v angličtině:ZDE

Vytisknout