Ze stejného důvodu jako šéfredaktor BL já jsem zase pro změnu zakoupil jiné noviny, na jejichž titulku dominovalo dojemné vítání ztraceného syna. Postřeh a glosa o svatém obrázku tisíciletí od Jana Čulíka ZDE je trefná spekulace. Ačkoliv si nemyslím že by byl výjev předem vizuálně kalkulovaným aranžmá, je třeba posílit Čulíkův odkaz k religiózním motivům v raném socialisticko-realistickém výtvarném umění padesátých let, kde se podobné "piety" objevovaly především v sovětském umění docela běžně.

Tragikomické je, že vyfotografovaná scéna s nimi nese jak zřetelné formální (kompoziční) znaky, tak i ideologický podtext : silný vůdce přijímá do své ochrany svého dojatého obdivovatele. Z dnešního hlediska je úplně jedno, zda šlo tehdy o "liturgické" náměty z éry budování komunismu, anebo jde o symbolickou ikonografii z doby budování současného impéria Spojených států. Tehdy i nyní jde o odporný politický kýč nejhoršího ražení a díky mediálnímu zneužití i o proamerickou manipulaci využívající čtyřicetiletý "přirozený" a sentimentální vztah Čechů k podobným demonstracím síly (viz polibky Brežněva a Husáka).

Zbavíme-li pomyslně oba aktéry jejich rolí a významů, mámě před sebou milujícího chlapce -- syna, který hledá oporu a útěchu u svého dobrotivého otce. Prožíval-li poněkud přestárlý syn skutečně to, co prozrazuje fotografie, pak jsem na vážných pochybách týkající se stability jeho osobnosti. Ovšem Václav Havel promarnil v době svého vlivu svoji roli spasitele a bojovníka za pravdu a ani Bush jak známo nikdy nebyl oním dobrotivým mužem. Můžeme se vysmát dvěma aktérům na těchto fotografiích (samostatně uvažující lidé to pravděpodobně také udělali), fakt ale je, že ze zveřejnění podobné vulgarity na titulních stranách "vlivných" českých deníků jde trochu mráz po zádech.

To, že Václav Havel prohlásil, že prezident Bush vyloženě začal mít Špidlu rád a mluvil o něm jako o svém příteli a skvělém člověku, což je prý pro Českou republiku nepochybně dobrá zpráva, je jen "konceptuálním" pokračováním zmiňovaného kýčovitého obrazu. Ve své podstatě je tato věta stejně nesmyslná a nezávazná jako ona fotografická momentka. Soudní lidé totiž vědí, že Špidlova popularita v Čechách závisí na jeho politické práci tady doma a nikoliv na servilních výrocích byť vlivného muže někde ve světě. Nemyslím si nic o hodnotách stárnoucího expresidenta, ale jsem šokován naprostým nedostatkem kritičnosti člověka, který dnes vlastně dostal americkou medaili za to, že kdysi umělecky i politicky tolik vystupoval proti konvencím. Časy se mění, zpíval už kdysi Bob Dylan.