29. 7. 2003
Problémy v ČR neexistují, PROTO se neřešíTéma, které se nyní probírá v diskusích, je podstatné a otázka je zcela jasná. Nicméně se obávám, že i tak ji vnímáme povrchně, velmi povrchně. Nebudu se zde dlouze rozepisovat, osobně mám ve věci jasno -- alespoň v pohledu z úhlu psychologie. Tedy PROČ vlastně se v ČR neřeší problémy? Než vyslovím své stanovisko, jen pro přehled seznam možných argumentů, které existují (pro ilustraci), možná někdo uvažuje právě takto:
|
a) Společnost je složitý celek, nelze ani předpokládat, že bude vše vzorně fungovat. b) Problémy se řeší právě poukazováním na ně. Novináři svým neustálým "vztekáním se" jen dělají svou práci. Nic se neděje, společnost je dynamicky opravována. c) Problémy nelze řešit, protože se o řešení pouze diskutuje a chybí skutečný zájem s věcmi něco udělat. d) Není pravda, že není zájem, tisíce špičkových odborníků na problémech pracují s vynikajícím nasazením, dokonce velmi přátelsky kooperují a vyměňují si důležité informace, ale problémy jsou velmi složité. e) Problémy NEEXISTUJÍ, vymýšlejí si je novináři, aby měli o čem psát. f) Problémy patří k vývoji jedince i společnosti. Jedině existence problémů posouvá společnost i jednotlivce kupředu. Je to skvělé, že existují problémy! g) Naše západní společnost žije v konzumním přebytku. Místo teoretického moralizování si musíme konečně uvědomit, že reálné snížení spotřeby se zdánlivě jeví jako krize financí. Jen tak se začne šetřit... Možná bych mohl pokračovat dál až po písmeno zet... Ale smysl v tom nevidím. Je zřejmé -- a je to nezpochybnitelný fakt, že každý začne "fungovat" až má osobní problém, tedy silný motiv. Je otázkou, jak můžeme chtít řešení po lidech, kteří sice vystupují v médiích, mají odpovědnost, ale jen málokdo z nich někdy v životě dokázal sám změnit nějakou opravdu podstatnou a velikou věc. To přece udělá vždy někdo jiný! A navíc je dnes takřka nemožné cokoliv v parlamentu prosadit. Opozice vše téměř vždy programově blokuje a diskuse na úrovni, která skutečně něco řeší, je spíše výjimkou. Špičkoví politici (ani novináři) nemají silný osobní motivHorolezec je schopen nadlidského výkonu, když třeba ví, že o 500 metrů níž jej čeká teplé místo, kde přežije. Jak neuvěřitelný výkon podá člověk, když opravdu chce. A je to právě absence upřímné vůle cokoliv vyřešit BEZ OHLEDU NA POLITICKÉ BODY, co blokuje stav naší společnosti. Vždyť jistě by mohli odborníci ODS účinně poradit s těmi fakty, které -- jak se zdá -- sociálním ekonomům v reformě unikly. Ale je to jinak -- ODS nyní bude rok zpracovávat analýzu financí a bude se řídit sobeckým heslem: čím hůř pro společnost, tím lépe pro ODS. Brr, až mě mrazí z této situace... Politici v ČR jsou placeni z našich daní, na dobro společnosti však nehledíAno, zejména politici ODS mají vlastně nyní radost -- jejich nepřítel, tj. sociální demokracie má problémy. Jaksi jim však uniklo, že finanční problémy rozhodně nemá třeba sociální demokrat premiér Špidla, ale řadoví občané, zejména v regionech s vysokou nezaměstnaností. Existuje vůbec nějaká možnost, jak přimět politiky, aby se okamžitě snažili napravovat věci a ne se těšili z finanční bídy? Mám na mysli především funkční diskusi o důležitých tématech. Je to chyba především médií, že nejsou schopny veřejnost seznámit s problémy a politiky tak vlastně donutit aktivně, rychle a účinně je řešit. Ale proč... Problémy se v ČR neřeší především proto, že ti lidé, kteří mají vysoké funkce a skutečně mohou o věcech rozhodovat obvykle nemají dostatečnou motivaci se do problémů a hledání jejich řešení řádně napřít. Pro většinu politiků jsou stranické preference přednější než zájem celé společnosti. Podobně i média -- mnoho novinářů pouze "píše články", ale ve skutečnosti se nic nemění. Jde především o uspokojení skrytých osobních ambicí: jsem známý novinář, píšu pro velký deník... Ale kdy konečně přijde na přetřes třeba téma odpovědnosti politiků za stav země? Konkrétně: Kdo může za chyby transformace v době vlády ODS? Samozřejmě osobně nikdo. Pokud zloděj ukradne pár milionů, bude sedět deset let. Když politik svou namyšlenou hloupostí přivede zemi ke krachu a ztráta je tisíckrát (a mnohem více!) větší, nestane se nic. A dokonce dnes ani přesně nevíme, kolik stovek miliard korun se muselo dát na sanaci kupónové privatizace a posléze především bank. Takže kolik peněz nás to stálo? Snad 100 mld. korun? Nebo 500 miliard? Kdo to ví?? A je pravda, že tyto dluhy nyní padají "na hlavu" sociální demokracie. Nezapomínejme na to, kde tyto problémy vznikly. Lidé v ČR podceňují finanční krizi a hloupě věří, že nějak přejdePokud lékař udělá špatně jeden malý detail, pacient může umřít. Když se podobně chová politik, může třeba zkrachovat stát (viz Argentina). A všichni stále jaksi věříme, že "ono" se to samo nějak v ČR vyřeší, že státní dluh neporoste, že budeme schopni platit úroky (za 4 roky budou pouze úroky ze státního dluhu činit okolo 60 mld. korun!)... Však co, ono se vlastně nic neděje, vše "se" nějak samo vyřeší, možná na podzim, nebo příští rok... Žijeme v systému velmi podobnému komunismu -- nikdo za nic nemůže, vše se děje jaksi samo. Tak kdy už vstanou noví bojovníci, kdy smočí svá nabroušená pera a jasně označí ty, kteří se obrazovkách TV na nás usmívají, aby si udrželi svou popularitu? Ani se jim nedivím..., mohou mluvit a dělat cokoliv, na jejich příjmech se to nijak nezmění. Prostě komunismus! Politici mají vysoké mzdy, odpovědnost však žádnouCo myslíte, kdyby se od příštího měsíce snížila výplata poslancům na 11 000 korun čistého (tolik se bere průměrně v podnicích na severu Moravy) s tím, že teprve POTÉ, co účinně a efektivně vyřeší reformu státních financí, tak se jim zase vrátí jejich vysoké "odpovědné" platy. Nepomohlo by to? Myslím, že zcela určitě. Za experiment by to jistě stálo. |