Geneticky modifikovaná kukuřice, sojové boby a bavlna obsahují genetický materiál z petunií, z virů a z bakterií, které jim umožňují být odolnými vůči herbicidu, který vyrábí biotechnologický a chemický gigant Monsanto. Jiné odrůdy kukuřice, řepky a bavlny obsahují geny z přirozené půdní bakterie, která usmrcuje určitý hmyz. Každá buňka pozměněné rostliny je upravena genetickým inženýrstvím tak, že se samotná rostlina stáová insekticidem. Mezi ostatní transgenické (geneticky modifikované) plodiny, jejichž pěstování je v USA v současnosti povoleno v USA, v Brazílii a v Argentině, i když nejsou nutně na trhu, patří cukrová řepa, odolná herbicidům, papája a tykve odolné vůči virům; rajčata, pozměněná přidanými geny z virů a bakterií, aby se zdrželo jejich dozrávání, brambory, odolné insekticidům a virům; sojové boby a kanola s pozměněným obsahem oleje a len, odolný herbicidům.

První vlna geneticky odolných semen přinesla vlastnosti, jejichž účelem bylo ulehčit zemědělcům jejich pěstování. Druhá a třetí vlna přináší něco úplně jiného. Ve snaze nabízet výrobky, které by byly zajímavé pro spotřebitele, se geneticky manipuluje množství výživných látek v různých potravinách, například se zvyšuje hladina vitamínů, nerostných látek anebo jiných vlastností, o kterých se usuzuje, že jsou zdravé.

Biotechnologové také zkoumají způsoby jak obohatit plodiny farmaceutickými a průmyslovými surovinami, například transgenickou kukuřici a sojové boby, které by plodily veterinární očkovací létky a antibiotika.

Výrazu "geneticky modifikovaný" se nejčastěji užívá pro plodiny, které byly modifikovány v laboratoři tak, aby se zvýšila jejich odolnost vůči škůdcům anebo aby se zvýšil jejich nutriční obsah.

Přehnané emocionální reakce jsou vyvolávány zavádějícími informacemi o experimentech s křížením druhů. Jedna zpráva, jíž se dostalo v Brazílii velké publicity, se týkala genu z ořechů, včleněného do sojových bobů: vědci zjistili, že lidé, alergičtí na paraořechy, by byli také alergičtí na modifikovanou sóju a vývoj výrobku byl zastaven, než došlo k jeho komerčnímu využívání -- přitom to však vyvolalo skutečné pochybnosti o bezpečnosti potravin, pozměněných biologickým inženýrstvím.

Kritikové jsou také znepokojeni tím, že se včleňují do našich potravin geny, a tedy i bílkoviny, z bakterií a dalších organismů, které netvoří součást lidské potravy. Vládne obava, že by se mohlo ukázat, že způsobují tyto nové bílkoviny alergie, anebo že budou přímo toxické.

Avšak zastánci biotechnologie argumentují, že incident s brazilskými paraořechy posiluje bezpečnost biotechnologického průmyslu, neboť bylo nebezpečí identifikováno a projekt byl zastaven dlouho předtím než se mohl stát rizikem pro veřejné zdraví.

Diskuse o geneticky modifikovaných potravinách je složitá a v budoucnu bude ještě složitější. Zatímco mohou sice obě strany přesvědčivě diskutovat o plodinách, odolných vůči herbicidům a odpuzujícím škůdce, je daleko obtížnější stavět se proti potravinám, které mohou zlepšit výživu a zdravotní péči pro miliony lidí.

Globálně jsou zdravotnické systémy přetíženy obrovskými náklady a nejnovější lékařské metody a léky nejsou většině lidí, žijících na tomto světě, vůbec k dispozici. Plodiny, pozměněné genetickým inženýrstvím tak, aby produkovaly důležité výživné látky či léky, by mohly být podstatně levnější a mohly by se stát daleko praktičtějším způsobem jak bojovat proti nemocem a podvýživě ve světovém měřítku.

Genetické experimenty budou zjevně i nadále pokračovat k našemu prospěchu -- nebo neprospěchu i k prospěchu či neprospěchu našeho ekosystému. V nadcházejícím tisíciletí dojde bezpochyby k daleko většímu množství genetických změn, než ke kolika došlo v předchozích dvaceti. Některé budou zamýšlené, jiné nikoliv. Budou některé tyto změny nebezpečné? Ohrozí některé tyto změny existenci lidského druhu, anebo přivodí nový věk neomezené zemědělské produktivity? Měli bychom o tom vážně uvažovat.

Ve srovnání s pěstováním tradičních potravinářských plodin ve velkém množství nabízí geneticky modifikované plodiny zlepšenou odolnost vůči hmyzu či pathogenům, odolnost vůči herbicidům, a také nové, charakteristické potravinářské vlastnosti. Tento genetický potenciál byl mohl pomoci omezit užívání chemických pesticidů a pozitivně přispět k zlepšování kvality potravin. Je však nepravděpodobné, že by došlo k zvýšení výnosů hlavních plodin. Přidávání genů pro odolnost vůči herbicidům či hmyzu zpomaluje pokrok ohledně jiných možností, jako je zvyšování výnosů. U sojových bobů došlo dokonce k dokazatelnému poklesu výnosu v důsledku přítomnosti cizích genů. I u jiných plodin dochází po genetické modifikaci k menším výnosům.

Obtížnost měnění výživné hodnoty plodin bude záviset na tom, kolik genů ovládá určitý charakteristický rys plodiny. Užitečnost nových druhů plodin závisí na mnoha faktorech mimo laboratorní analýzu, včetně podmínek, za jakých je zapotřebí, aby plodina rostla, kdo ji má pěstovat, zda budou potraviny k dispozici podvyživeným lidem, jaké bude mít vlastnosti pro tepelnou úpravu, jakou bude mít chuť, a zda budou geneticky modifikované potraviny v dané kultuře akceptovatelné.

Na transgenickou technologii u rostlin je nutno pohlížet z rozumné perspektivy. Těchže cílů bude zřejmě možno dosáhnout využíváním tradičních metod a zdrojů rozrůzněnosti, viz například existence více než 90 000 (!) druhů rýže, které jsou v současnosti uskladněny v genetických bankách. Nedávné výsledky z experimentů, prováděných v Číně ve velkém měřítku, dokazují, že křížením existujících druhů plodin je možno zvládnout škůdce bez pesticidů i zvýšit výnosy.

Avšak technologie genetické modifikace plodit je levnější a je lépe aplikovatelná na pěstování plodin ve velkém měřítku. Vzhledem k tomu, že to ulehčuje zemědělství, zemědělec může obdělávat více půdy, a vznikají pobídky pro další konsolidaci zemědělské výroby na velkých plochách.

Ve všech zemích závisí bezpečnost výroby potravin do určité míry na její schopnosti vyprodukovat na domácí půdě podstatnou část potravin pro vlastní potřebu. Schopnost vyprodukovat podstatnou část základních potravin je otázkou životně důležité národní bezpečnosti. To má máloco společného s výživností potravin, ale má to mnoho společného s politikou, s globální ekonomikou a s bezpečností.