21. 7. 2003
Monitor Jana PaulaSympozium v ŘehlovicíchBývalé Sudety jsou na severu Čech ve svém genia loci sociálně i ekonomicky stále nejchudším územím nikoho a přestože České středohoří láká svojí jedinečností mnoho turistů, od roku l999 má i svoji zvláštnost. |
Tou se stala významná iniciativa Občanského sdružení Řehlovice, podporovaná Česko-německým fondem budoucnosti, Phare, Euroregionem Labe -- Elbe a obvodním úřadem Řehlovice. Sympoziem Labe-Elbe (Doteky '99), vznikly totiž na statku v Řehlovicích z podnětu několika nadšenců výtvarné aktivity, které se během čtyř let staly tradičním česko-německým prostorem zaměřeným na setkávání, komunikaci a výměnné programy, se záměrem pořádat Česko-německé kulturní a společenské akce, výstavy, literární setkání, přednášky, divadelní a filmová představení. Stěžejní událostí se stalo každoroční sympozium "Proudění / Stromungen", pořádané vždy v druhé polovině července v prostoru bývalého poplužního statku pánů z Bělé, kde jsou zajištěny pro účastníky sympozia podmínky nejen pro výtvarnou práci, ale i ubytování a stravování. Rozlehlé prostory nabízejí v exteriéru, ale i v prostorách barokní sýpky, bývalých stájí či v rozpadajícím se pivovaru bezpočet možností pro výtvarné kreace, jež se mohou, ale i nemusí vztahovat k česko-německé vzájemnosti. Tvorba jak známo sama o sobě překonává hranice a bariery mezi národy a tak název Proudění má spíše evokovat tyto její možnosti a schopnosti tam, kde jinak politická vůle selhává. Obyčejní lidé a umělci zvlášť se obvykle domluví snáz a rychleji, než politické representace. To vidím jako hlavní přínos a výraznou symboliku tohoto sympozia, totiž vůli a snahu po komunikaci mezi lidmi různých národností, v jednom společně sdíleném prostoru. Přestože organizátoři význam zde vzniklých uměleckých projektů nezlehčují a věnují mu pečlivou pozornost, kvalita prací není pro udržení sympozia až tak podstatná. Návštěvníci výstavy, která je nyní otevřená po skončení sympozia až do konce srpna, mohou vidět řadu různých výtvarných technik a uměleckých přístupů od malby a sochy, přes konceptuální projekty, až po tradiční materiálové instalace. Nenajdou tu sice umělecky nic moc novátorského, většina odzkoušených forem pochází již ze šedesátých let minulého století, nicméně zaujetí a upřímnost snahy po osobní výpovědi je přece jen z prací čitelná. Podle hlavního organizátora performera Svtopluka Klimeše, jde v případě uměleckých aktivit v Řehlovicích víc o uměleckou dílnu (work shop), v níž se hledá a experimentuje, než o presentaci. Zdá se, že možnost společně tvořit, mluvit, jíst a bydlet, je v době zvýšené sociální izolovanosti pro uměleckou komunitu stále přínosem. |