I já jsem kroutil hlavou nad tím, když premiér vlády ve svém závěrečném vystoupení na semináři organizovaném FONTES RERUM ke zmíněné reformě prohlásil, že vzhledem k tomu, že mu ani na tomto semináři nebyla předložena ucelenější podoba reformy, musí znovu konstatovat, cituji:"že ta naše je stejně nejlepší".Tím zcela rozvrátil mé dosavadní představy o tom, co je to seminář. Zároveň jsem byl poučen, že přes veškeré zápory uvedené v diskusi je tento způsob reformy ten nejšťastnější, protože je jediný. "Milostivá, kdybyste byla jediná na světě, tak lidstvo vyhyne," napadla mne atmosféře odpovídající reakce, ale mlčel jsem.

Premiér je premiér, i když na jakoukoliv otázku reagoval tím, že napadal všechny, kteří nic nenapsali. Ostatně poté, co se snažil jako neřešitelný problém ukázat zrušení jedné pražské nemocnice, vznikly v sále pochyby, jestli vláda vládne nebo pouze eviduje problémy namísto, aby je řešila.

Nicméně, pár poznámek na téma reforma veřejných financí si neodpustím.

Za prvé. Žádnou změnu nelze prosadit pod tak nešťastným názvem, který popisuje nepříjemný proces a nikoliv užitečný cíl.

Za druhé. Proklamovaný cíl 4% čehosi navozuje spíše problematiku homosexuality než homogenity rozpočtů.

Za třetí. Z jednotlivých postupných kroků musí být patrné, že jde o pozitivní proces a nikoliv o odírání lidu. Dnešní tvář reformy připomíná silně výběrčího daní pana Hlinomaze v Pyšné princezně.

Za čtvrté. Ohánění se eurem a maastrichskými kriterii je pokrytectví non plus ultra. Pravda je to, že buď vznikne podle projektu Konventu a jeho Evropské ústavy Evropa vícerychlostní a potom se stane Maastricht nástrojem srovnatelným snad jen s Kladivem na čarodějnice nebo Leninovými spisy a noví prostě do euroráje neprojdou, nebo zůstane status quo a potom je maastrichtské kriterium pro budoucnost mrtvou literou. Navíc je skutečností, že euro si může ČR zavést jako měnu třeba zítra, pokud ovšem bude rezignovat na práva na spolurozhodování o euru v Evropské centrální bance. Vzhledem k tomu, že tam ČR po mnohaletém martyriu čeká asi tak 2 procentní vliv, je patrné, že to opravdu stojí za to a musí to být.

Tedy za prvé. Lepším mottem jednání ČR by mělo být třeba spojení "2010-za zdravé srdce Evropy" .

Za druhé. Cílem by měl být fungující stát a společnost například pod heslem "Domov pro všechny".

Za třetí. Zřetelně musí být vidět, že opatření jdou po systémových chybách a nikoliv po aktuálně aspoň poloprázdných kapsách. Doporučil bych například radikální obrat v nešťastné reformě územní správy, která svojí ideou, realizací a zejména náklady současné potíže z podstatné části způsobila, a dále totální změnu charakteru zahraniční služby a diplomacie vůbec ve prospěch jediného cíle, jímž je blahobyt země. Nikoliv psaní přitroublých memíček (žargon pro memorandum), jejichž obsah zveřejněn byl na Internetu již před měsícem. Teprve v aparátu MZV se tyto skutečnosti stávají tajnými, zvláštní důležitosti. Jejich utajování má jediný smysl. Utajit, že MZV nic nedělá, pokud ovšem nekuje vlastizradu na téma smlouva s Vatikánem a mnohé jiné.

Za čtvrté. Musí být patrné, že to děláme pro sebe a proto, že je to dobré a ne proto, že to někdo v Bruselu nařídil nebo, že si doma nějací arogantní nedospělci léčí své mindráky. Prostě "Sobě, dětem, Evropě" nebo tak nějak.

A hlavně, ať nám nikdo nevyhrožuje tím, co se stane, když nebudeme s jeho psychopatickými vizemi souhlasit.

To by mohlo úplně stačit k tomu, aby naši lidé ještě jednou v sobě nalezli sílu a po 15 letech se zbavili po diktatuře proletariátu i demokracie nedouků. V Evropě je dost místa pro všechny. Dobrých ľudí sa veľa zmestí. Nicméně s blbcem je těsno všude.

Tento způsob léta zdá se mi býti poněkud nešťastným.