27. 5. 2003
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
27. 5. 2003

Jak spolu bojují Pentagon a americké ministerstvo zahraničí

Dlouhodobé neshody v Bushově vládě ohledně politiky vůči Iráku ohrožují budoucnost Blízkého východu. Od samého začátku Bushovy vlády spolu bojují americké ministerstvo zahraničí a ministerstvo obrany, ale kontroverze o tom, jakou politiku zaujmout vůči poválečnému Iráku, vyvolala nyní mezi oběma ministerstvy takovou zuřivou nenávist, jakou Washington málokdy zažil, konstatovala v časopise New York Review of Books Elizabeta Drewová.

Jde o konflikt mezi tzv. "neokonzervativci", kteří přiměli Ameriku k útoku na Irák, a tzv. "realisty", kteří pohlížejí skeptičtěji na úsilí Spojených států vytvořit na Blízkém východě demokracii.

Za "neokonzervativce" se původně označovali ti bývalí levičáci, kteří začali s nevolí pohlížet na protesty ze šedesátých let a přijali konzervativní názory. Dnešní "neokonzervativci" ovládají Pentagon a Bílý dům a mají dokonce i člověka na americkém ministerstvu zahraničí.

Mezi nejdůležitější neokonzervativce patří Richard Perle, člen Výboru pro obrannou politiku, bývalý šéf CIA James Woolsey, Paul Wolfowitz, náměstek ministra obrany a hlavní tvůrce dnešní politiky Bílého domu vůči Iráku, viceprezident Dick Cheney a ministr obrany Donald Rumsfeld.

Mezi těmito lidmi a dalšími jejich spojenci existuje nesmírně pevná, dlouholetá síť aliancí.

Perle, Woolsey a Wolfowitz studovali u - nyní už zemřelého - Alberta Wohlstettera na univerzitě v Chicagu, který také pracoval pro Rand Corporation a po celou dobu studené války argumentoval, že jaderné odstrašení nestačí a že Spojené státy musejí proti sovětskému bloku zasáhnout jadernými zbraněmi. Wohlstetter s nimi měl přátelské styky a měl na ně, podle jejich vlastních slov, obrovský vliv. A právě prostřednictvím Alberta Wohlstettera se Perle seznámil s Ahmedem Čalabím, zakladatelem Iráckého národního kongresu.

Richard Perle má velký vliv na politiku americké vlády vůči Iráku. Usiloval otevřeně o svržení Saddáma Husajna od roku 1987, od doby, kdy odešel ze své jediné vládní funkce náměstka ministra obrany za Ronalda Reagana. Za Reaganovy vlády v této funkci proslul Perle tím, že se stavěl proti omezování zbrojení. Získal tehdy přezdívku "Kníže temnoty". Pracuje tak, že prostřednictvím četných televizních interview definuje extrémní názor a snaží se, aby se k němu přesunul převládající politický konsensus - často se mu to daří. Ostře podporuje názory pravicových izraelských politiků a je členem správní rady firmy, která vlastní izraelský deník Jerusalem Post, podporující stranu Likud.

Jedním z hlavních ohnisek sváru mezi Pentagonem a ministerstvem zahraničí se stala role Ahmeda Čalabího. Ministerstvo zahraničních věcí ho považuje za "poškozené zboží", za někoho, kdo byl příliš dlouho mimo Irák, neokonzervativci ho obdivují jako vysoce inteligentního člověka a odvážného bojovníka za svržení Saddáma Husajna a za demokracii. Začátkem útoku na Irák odvezl Pentagon Čalabiho a jeho polovojenské jednotky, vycvičené Američany v Maďarsku, do Iráku, aniž by o tom informoval americké ministerstvo zahraničních věcí.

Avšak ministerstvo zahraničí protestovalo proti tomu, aby Spojené státy jmenovaly v Iráku rovnou nového šéfa státu a tento argument Colina Powella prezident Bush přijal. Oficiálním postojem americké vlády je nyní, že si Iráčané sami mají rozhodnout, kdo bude jejich představitelem.

Přestože v lednu podepsal prezident Bush tajnou směrnici, podle níž dostal Pentagon právo řídit poválečnou politiku v Iráku, konflikt mezi ministerstvem obrany a zahraničí pokračuje. Ministerstvo zahraničí vypracovalo seznam osob, které se měly podílet na výstavbě Iráku a Pentagon některé z nich odmítl, aniž by ministerstvo zahraničí o tom informoval.

Od samého začátku bylo kontroverzní jmenovat do čela poválečné výstavby Iráku generála v důchodu Jamese Garnera. Garner je přítel Donalda Rumsfelda z doby, kdy v roce 1998 společně v jednom výboru podporovali projekt raketové obrany.

Když se Garner a jeho několik stovek zaměstnanců dostali do Bagdádu, zůstali tam izolováni od místních lidí v jednom velikém paláci, vzhledem k tomu, že nezajistili v Bagdádu dostatečnou bezpečnost a nemohli ven do ulic.

Začátkem května přišla zpráva, že se má Garnerovým nadřízeným stát civilista Paul Bremer, bývalý činitel ministerstva zahraničních věcí. Americké vládě totiž konečně došlo, že není zrovna chytré postavit do čela rekonstrukce Iráku vojáka a že celé rekonstrukční úsilí se dostává do vážných problémů.

Američtí činitelé nepředvídali, k jakému chaosu v Iráku dojde, neměli adekvátní plány, neochránili nemocnice a další veřejné budovy před pleněním ani občany před násilnou zločinností a ještě začátkem května nedokázali obnovit mnohé základní služby. Vedoucí představitelé dlouho potlačované šiitské většiny začali ovládat určité čtvrti a požadovat vytvoření náboženského státu. Americké ministerstvo zahraničí argumentovalo od samého počátku, že v čele rekonstrukčního úsilí má být civilista a britská vláda si mimo jiné Bushovi stěžovala, že nebylo moudré jmenovat šéfem okupační správy v Iráku vojáka.

Rumsfeld tedy navrhl Paula Bremera, který má blízko k neokonzervativcům, a ministerstvo zahraničí se tentokrát s Pentagonem výjimečně shodlo. Avšak celá kontroverze vedla k tomu, že se stabilizační akce v Iráku zpozdily. Podle některých analytiků se už tamější situace vymkla z kontroly Američanů.

Právě Čalabi původně přesvědčil americké plánovače, že šiité na jihu Iráku přivítají americké jednotky jako osvoboditele, přestože je Spojené státy v roce 1991 zradily, že irácká armáda nebude bojovat a že členové Republikánské armády budou dezertovat. Dick Cheney to pak opakoval tisku. Perle nyní přiznává, že vláda podcenila roli fedajínů.

Perle a Čalabi argumentovali, že bude stačit čtyřicet až osmdesát tisíc amerických vojáků a že se k nim irácká armáda rychle přidá. Rumsfeld chtěl dokázat, že lze počet vojáků v armádě omezit a že válku lze vést hlavně prostřednictvím hypermoderních zbraní a speciálních jednotek a bez velkého počtu vojáků.

Protože nakonec Rumsfeld omezil počet vyslaných amerických vojsk jen na 230 - 250 000, Američané neměli dost vojáků ke zvládnutí chaosu v Bagdádu po pádu Saddámova režimu. Někteří vojenští odborníci také argumentovali, že tím zbytečně ohrozil zásobovací linie a zbytečně přišli američtí vojáci o život.

Rumsfeld odmítl vyslat větší počty amerických vojsk do Iráku i po pádu Saddámova režimu. Odmítl vyslat větší počty příslušníků vojenské policie, aby zavedla pořádek po ukončení bojů.

Perlovi a Wolfowitzovi se podařilo přesvědčit George Bushe až po 11. září, aby zaútočil na Irák. Spojení mezi iráckým režimem a al Kajdou dosud nebylo prokázáno, ale prezident Bush o něm zřejmě je přesvědčen. Opakuje na veřejnosti, že má Irák spojení s "mezinárodním terorismem", a tak téměř padesát procent Američanů si začalo myslet, že Irák měl něco společného s útokem na Světové obchodní centrum. Cheney a jeho neokonzervativní spojenci chtěli zaútočit na Irák už na podzim roku 2002, útok byl odložen proto, že se Colinu Powellovi podařilo přesvědčit prezidenta Bushe, aby předložil celou věc OSN a vyslal do Iráku zbrojní inspektory.

Vzhledem k tomu, že někteří američtí neokonzervativci jsou židé a skoro všichni podporují izraelskou stranu Likud, jsou obviňováni, že jejich cílem je obklopit Izrael přijatelnějšími sousedy. To by vysvětlilo podivné výroky Paula Wolfowitze a jiných, že "cesta k míru na Blízkém východě vede přes Bagdád". Bush ale také potřebuje podporu amerických židů pro prezidentské volby v roce 2004.

Neokonzervativci však nevyhráli, když šlo o roli OSN v poválečném Iráku. Ministerstvo zahraničí a Tony Blair chtěli pro OSN významnou roli, Pentagon minimální roli, Bush zaujal kompromisní postoj a poskytl OSN "životně důležitou" roli. Colin Powell je zkušeným bojovníkem za zájmy svého ministerstva a je "nevyhoditelný", protože má větší popularitu v Americe než sám Bush a má velkou mezinárodní pověst.

Před 11. září 2001 měl Rumsfeld v americké politice vážné potíže - znepřátelil si totiž skoro všechny - Kongres, armádu, zbrojovky. V neděli po pádu Bagdádu napsali Washington Post i New York Times, že má prý nyní Rumsfeld v americké vládě vedoucí postavení. Ty zprávy prý rozšířili Rumsfeldovi lidé. Využili vítězství v Iráku pro prosazení Rumsfeldovy agendy pro reformu armády. I Rumsfeld je tedy nyní "nevyhoditelný". Konflikty mezi Pentagonem a ministerstvem zahraničí budou i nadále - otevřeně a ostře - pokračovat. Bush není schopen tento konflikt zvládnout.

Kompletní analýza - v angličtině - viz ZDE
                 
Obsah vydání       27. 5. 2003
27. 5. 2003 Chcete si koupit mou ledvinu? Jan  Čulík
27. 5. 2003 Chovatelé kuřat znovu používají antibiotika
27. 5. 2003 Francie: Je Dominique Baudis obětí ďábelských intrik? Josef  Brož
27. 5. 2003 Praha: Budou o nových stavbách rozhodovat jen jednotlivé městské části?
26. 5. 2003 Dánská otevřenost šokuje EU
27. 5. 2003 ČR "zachránila firmu CME před bankrotem" Jan  Čulík
27. 5. 2003 Jak spolu bojují Pentagon a americké ministerstvo zahraničí
27. 5. 2003 Ruské peklo
27. 5. 2003 Pohlednice z Timoru XI. Jaroslav  Kováříček
27. 5. 2003 Daniel Cohn-Bendit má stále chuť na politiku Ivo  Krsek
27. 5. 2003 Deset let Učitelských listů
27. 5. 2003 Do Prahy poběží mentálně postižení sportovci
25. 5. 2003 Dobrou zprávu já přináším vám Dominik Joe Pantůček
26. 5. 2003 Chcete mít obsah BL na své stránce?
27. 5. 2003 Vstup do EU z hlediska ochrany životního prostředí Jan  Zeman
27. 5. 2003 Uškodí nebo pomůže Evropská unie životnímu prostředí v ČR ? Jan  Dusík
27. 5. 2003 Atlantické spoločenstvo nie je kultúrny spolok
27. 5. 2003 Dvadsaťpäť hodín pred zrkadlom Filip  Samuel
27. 5. 2003 Slabosti víťaza
27. 5. 2003 Profesor Adam Daniel Rotfeld: Nikoho nepoškodiť
26. 5. 2003 Šéf je slon Marta  Pilařová
26. 5. 2003 USA vyhlašuje válku proti euru
26. 5. 2003 Dvě opery na teroristická témata
25. 5. 2003 Inkorektní jednání jako program nevzdělanců Josef  Trnka
23. 5. 2003 Jak jíme kuřata napuštěná vodou a bílkovinami z kravských kůží
26. 5. 2003 V Kolíně nad Rýnem se konala feministická konference
2. 5. 2003 Hospodaření OSBL za duben 2003
5. 2. 2003 Pošta redakci
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
27. 5. 2003 Chovatelé kuřat znovu používají antibiotika   
27. 5. 2003 Jak spolu bojují Pentagon a americké ministerstvo zahraničí   
27. 5. 2003 Chcete si koupit mou ledvinu? Jan  Čulík
27. 5. 2003 Pohlednice z Timoru XI. Jaroslav  Kováříček
27. 5. 2003 Daniel Cohn-Bendit má stále chuť na politiku Ivo  Krsek
27. 5. 2003 Francie: Je Dominique Baudis obětí ďábelských intrik? Josef  Brož
26. 5. 2003 Deutsche Bahn AG - jízdenky dražší než letenky? Radek  Mokrý
26. 5. 2003 James Woolsey: USA musejí vytvořit pro Irák a Afghánistán nový Marshallův plán   
26. 5. 2003 USA vyhlašuje válku proti euru   
26. 5. 2003 Jsou Češi "Slovani", a proto obětí Západu? Jan  Čulík
26. 5. 2003 Češi zchudli, dobře se s nimi oře, ale viník je nalezen - slovanský komplex Radek  Mokrý
26. 5. 2003 Politická reforma na Ukrajine: Neúplná skladačka   
26. 5. 2003 Zamyšlení nad Marxem a marxismem na počátku 21. století Marcel  Zachoval
23. 5. 2003 Na IDETu 2003 se vystavovaly zakázané miny   
23. 5. 2003 Stávají se komunisté v ČR významnou politickou silou? Miloš  Dokulil

Útok na USA, Afghánistán, Irák RSS 2.0      Historie >
27. 5. 2003 Slabosti víťaza   
27. 5. 2003 Jak spolu bojují Pentagon a americké ministerstvo zahraničí   
26. 5. 2003 James Woolsey: USA musejí vytvořit pro Irák a Afghánistán nový Marshallův plán   
26. 5. 2003 Hrátky s demokracií v Iráku Lubomír  Molnár
23. 5. 2003 Návrat afghánského opia   
22. 5. 2003 OSN schválila americké plány   
21. 5. 2003 Irák: Lze posuzovat morálku našich činů až jejich konečnými důsledky?   
21. 5. 2003 Al Kajdá vyzvala své stoupence k novým útokům   
21. 5. 2003 Bankrotářská americká firma WorldCom dostala telekomunikační kontrakt pro Irák   
20. 5. 2003 Fukuyama: na Irák se dívám skepticky   
20. 5. 2003 USA předložily "konečnou verzi" rezoluce o Iráku   
20. 5. 2003 V Iráku se rozkrádá jaderný materiál   
19. 5. 2003 Amerika a Británie zrušily plán na vytvoření domácí irácké vlády   
16. 5. 2003 Tak pane Strawe, proč jsme šli do války?   
16. 5. 2003 Znovu příběh Jessicy Lynchové - mýtus a realita