James Woolsey je bývalý ředitel CIA. Stojí názorově velmi blízko k Donaldu Rumsfeldovi a k jestřábům z Pentagonu. Když Wolseyho naposledy interviewoval rozhlas BBC před útokem na Irák, dne 2. března 2003, Wolsey vyjádřil názor, který tehdy washingtonští neokonzervativci široce zastávali, že se osvobozený a zdemokratizovaný Irák stane vzorem pro celý region.

Avšak když vystoupil Rumsfeldův zástupce Paul Wolfowitz minulý týden v senátním výboru pro zahraniční vztahy, předseda tohoto výboru Richard Lugar, Republikán, varoval, že Spojené státy čelí katastrofě. Irák by se mohl stát inkubátorem terorismu, pokud Amerika nevěnuje daleko větší úsilí než dosud do rekonstrukce této země. V rozhovoru s rozhlasem BBC, který se vysílal včera v poledne v pořadu World this Weekend, s tímto názorem James Woolsey souhlasil:

"Je velmi důležité, aby si americká vláda uvědomila, že v Iráku i v Afghánistánu musíme řádně podpořit vzniklý pořádek a způsobit, aby se tyto země začaly pohybovat směrem k slušné vládě. Bude to vyžadovat podstatné množství vojáků, možná nikoliv několik stovek tisíc, ale určitě nejméně sto tisíc vojáků, na určitou dobu.

Potřebujeme také polovojenské jednotky, jako jsou italští carabinieri, jaké v Americe vlastně neexistují."

Senátor Lugar v americkém parlamentě také konstatoval, že vládní plánování pro poválečný Irák bylo dosud nedostatečné. Woolsey k tomu řekl:

"Bylo nedostatečné vzhledem k tomu, jak rychle došlo k vojenskému vítězství. Myslím, že ani plánovači nepředpokládali, že Bagdád padne tak rychle. Proto neměli na místě jednotky, které potřebovali k vytvoření pořádku, během těch prvních dvou nebo tří týdnů. Teď se to začíná měnit, ale situace tam byla špatná, o to není pochyb."

Proč si ale Američané neuvědomili, že odstranění Saddáma Husajna vyvolá mocenské a administrativní vakuum? A vznikl chaos, v němž Američané nebyli schopni poskytnout v Bagdádu ani vodu, elektřinu ani zákon a pořádek, zeptal se moderátor pořadu.

Woolsey: "Je skutečně nutno rychle obnovit dodávku elektrického proudu, čištění pitné vody, a tak, a na tom se už myslím teď pracuje. Ale není možné vyplňovat vzniklé vakuum funkcionáři Saddámova režimu anebo Íránci podporovanými šiity, kteří chtějí vytvořit teokracii. Pokud došlo k chybě, nezpůsobilo ji v první řadě americké ministerstvo obrany, ale hlavně šlo o neochotu CIA a ministerstva zahraničí spolupracovat s iráckou opozicí během let předcházejících útoku na Irák. Neměli jsme dost lidí, kteří umějí arabsky, neměli jsme dost Iráčanů, kteří by vstoupili do Iráku s britskými a americkými jednotkami. Chybám bylo možno předejít, kdyby Američané spolupracovali více s iráckou opozicí, o tom ale nerozhodovalo ministerstvo obrany.

To je zajímavý názor, namítl moderátor, protože je Pentagon obviňován, že spolupracoval příliš těsně s lidmi, jako je Ahmed Šalabí, který není pro většinu lidí v Iráku přijatelný, protože ho považují za americkou loutku.

Woolsey: "Hlavní je, že není možno vrátit k moci baathisty, stoupence režimu Saddáma Husajna."

Co je podle Woolseyho nyní zapotřebí, jak dlouho to potrvá a kolik to bude stát? A jak se to srovnává se značně pohrdavým výrokem prezidenta Bushe na adresu jeho předchůdce Billa Clintona ohledně jeho snah budovat v jiných zemích demokracii?

Woolsey: "Prezident Bush během své prezidentské kampaně se nestavěl vůči budování demokracie v jiných zemích příliš nadšeně. Doufám, že americká vláda nyní řádně přehodnotila potřeby v Afghánistánu i v Iráku a uvědomila si, že budeme muset velmi aktivně v obou zemích přispívat k budování demokracie. Musíme mít trpělivost a uvědomit si, že to bude vyžadovat velké množství financí a zdrojů. Konec konců, Marshallův plán nás stal skoro dvě procent našeho hrubého národního produktu po dobu několika let po druhé světové válce. V dnešních penězích by to bylo 200 miliard dolarů ročně, což je velmi podstatná částka. Upřímně řečeno, jsem však přesvědčen, že Spojené státy budou muset poskytnout takové prostředky, aby se to vyrovnalo Marshallově plánu, abychom vytvořili trvalou demokratickou vládu v Afghánistánu a v Iráku"