Předvíkendový čas byl ve znamení prvého schválení návrhu rozpočtu a nikoli úplně transparentní rezignace hejtmana Tošenovského z kandidatury na předsedu ODS. Pravidelné diskusní pořady to nemohly ignorovat. Již ale v pátek byl ve večerních relacích na našich TV k vidění údiv předsedy ODS nad tím, že mu Evžen Tošenovský v soukromém rozhovoru neřekl to, co později prohlásil na tiskové konferenci. Divil se i v sobotu ve Šponě, když mu Jakub Železný tvrdil, že zařadil ostravského hejtmana mezi okrajové politiky. Budiž však Václavu Klausovi připsáno k dobru, že se později na něco podobného rozpomenul. Železný pokračuje v distinguovaném, až ostýchavém kladení otázek, tím se ovšem neříká, že jsou příjemné. Třeba ta, v jejímž rámci předsedovi ODS připomněl, že Tošenovský uspěl tam, kde on proti Zemanovi nikoli.

Špona

Dlužno s jistou nostalgií poznamenat, že pryč jsou doby televizních duelů Zeman - Klaus. Způsoby Václava Klause se nicméně moc nezměnily. Jen malý příklad ze soboty: "Je to klišé..., pravda to vůbec není, nikdy to nebyla pravda, ...nic takového v ODS nikdy neexistovalo." Mnoho slov o ničem, odmítání, nálepkování. Totéž sice "na druhé straně" dělá současný předseda ČSSD, nikoli snad tak "elegantně", ale jemu to ještě řada občanů kupodivu "baští". Klaus je prostě už přečtený. Nedozvěděli jsme se například od něho, kterého z kolegů by si na svém místě přál, čtyři jména sice uvedl, ale jako dohady, úvahy, představy někoho jiného, blíže nedefinovaného. Naproti tomu odsoudil některá slovní spojení spíkra pořadu i prvního duelanta, předsedy klubu socialistických poslanců; koho však v ČSSD považuje, za realističtější politiky (na rozdíl od Vladimíra Špidly) opět zamlčel. Když měl "poradit" se státním rozpočtem odkázal na svou nejnovější knížku, kterou prý věnoval i ministrovi financí.

Naproti tomu Milan Urban hovořil střídmě, nekroutil hlavou a nepoučoval. Vzhledem k úsporným vyjádřením je však těžko co komentovat. Nedal si tak vlastně ani sám sobě prostor pro věcně nesprávná vyjádření. Přesto nejméně k jednomu došlo, a to v případě návrhu zákona o Sociální pojišťovně. Tu opět vydával za cestu k úspoře mandatorních výdajů. Klaus k tomu trefně poznamenal, že šlo naopak o návrh na zdražení (systému). Pro ČSSD je téměř signifikantní, že postrádá skutečné odborníky téměř na cokoli. Pak se plácá a mlží - v případě reformy důchodového systému je ale třeba sociálním demokratům přiznat pevný postoj. Jednou vypuštěný nesmysl si předávají po vertikální i horizontální linii stále stejně a neslevují ani o píď.

Bohužel Klaus se i v případě takto očividného nonsensu omezuje pouze na podobné glosy, z nichž ale jednoznačně nevyplývá znalost problému. I když jsou třeba v zásadě správné, divák postrádá přidanou hodnotu, může je tudíž vnímat jen jako lacinou obranu. Ani politik jeho věhlasu samozřejmě nemůže mít znalosti ze všech sfér a odvětví, ale i úplný laik občas čekává poučená sdělení, komprimaci podstaty problému. Namísto toho se mu dostává reakcí, podobných té, jíž později oponoval Kühnlově poznámce o vykazovaných "lžipříjmech", ve strukturách státních rozpočtů Klausových vlád. Na to opáčil: "Jsem ochoten k tomu udělat seminář a pana Kühnla tam pozvu" - a nic. Protože to takhle trvá celá léta, přesvědčených "věřících" stále ubývá.

Naproti tomu předseda poslaneckého klubu US-DEU Karel Kühnl se mění rok od roku. Z bývalého, téměř démonicky bezohledného omnipotenta se postupně přetavuje ve znatelně skromnějšího, bezmála zkřísnutého, naslouchajícího a způsobně hovořícího politika. Přesto již těžko přesvědčí, a to už jenom proto, že je tam kde je - a US-DEU dělá to, co dělá. Kdy tato strana sama odejde z vlády neodhalil, z jeho vyjádření pak můžeme akcentovat především jednoznačné negativní stanovisko k prezidentské kandidatuře Václava Klause. Ten se tím překvapivě zdál být zaskočen a nic moc si nepomohl reakcí: "...doufám, že až budou tajné volby, tak se pan předseda Kühnl bude rozhodovat jiným způsobem..(?!)" Nepříznivé vyznění této věty příliš neoslabil dodatek, že šlo o formulaci "úsměvnou".

Sedmička

Jana Bobošíková rozhodně neklade otázky ostýchavě. Politiky nešetří, ne vždy však při tom měří stejným metrem. Divák se určitě pobaví více než na Šponě, pokud mu ovšem jde primárně o zábavu. Zdálo se, že při výběru mezi senátorem Mirkem Topolánkem (ODS) a Zdeňkem Škromachem (ČSSD) přála o špetku víc, druhému v pořadí. Vzdor tomu, právě ten ji upozornil, že pokud ho nepřestane přerušovat, otázku kterou mu položila nebude moci zodpovědět.

Ta se týkala oblasti nezaměstnanosti, tedy té materie, která nyní patří do Škromachovy působnosti. Pro mne bylo především překvapivé jaký pokrok ministr v posledním čase udělal. Vyjadřoval se sice svým způsobem, nicméně věděl k čemu. Nebo ještě lépe řečeno, na rozdíl od svého předchůdce si uvědomil, že bude snazší a účelnější, když si nechá svými úředníky poradit a nebude předkládat právně a ekonomicky nepodložené vize. Ač byl tedy připraven ("navrčen"), přesto některé věci obhájit nemohl, aniž za ně přímo odpovídal.

Zejména nález NKÚ má obrovský rozměr. Zde sice bylo možné částečně odkázat na panování Jindřicha Vodičky, ale většina zjištění jde na vrub velkého vizionáře, ale slabého správce z předchozích let. Poměrně přesně se vyjádřil Mirek Topolánek, když problém pojmenoval jako "mnohem obecnější" a doprovodil větou, že příležitost roste s "..velikostí přerozdělovaného balíku a počtem razítek na cestě." Pravdu měl i Skromach, bránící se poukazem na naprostou převahu mandatorních výdajů v rozpočtu ministerstva. Přesto je jeho pozice obtížná, protože o velmi podivných praktikách, zejména při zadávání veřejných zakázek, a to i u institucí řízených a kontrolovaných ministerstvem práce a sociálních věcí, si už dlouho štěbetají vrabci na střeše. Diskuse k problematice MPSV byla asi nejrozsáhlejší a nejvzrušenější. Nejde však zachytit úplně všechno, dnešní informace je beztak rozsáhlá - proto následuje ještě pár ilustrativních výroků (volná znění) k některým tématům: Nový prezident. Bobošíková citovala Václava Klause: "Nejsem žádným fundamentalistou ohledně legislativního pořádku." V kontextu, zda takto uvažující kandidát může být prezidentem. Topolánek se pokusil obsah věty "převyložit", ale logicky bez valného úspěchu.

Výsledky voleb a spolupráce s komunisty na radnicích. Bobošíková ke Škromacovi při zmatené interpretaci usnesení sjezdu v Bohumíně: "Vládní komunisté jsou (tedy) horší komunisté než komunisté (někde) ve městě." Hlasování o rozpočtu ("Poctivém", jak podle Topolánka s oblibou nadužívá Špidla). Bobošíková (opakovaně) ke Škromachovi: "Marvanová se v rozporu s dodatkem ke koaliční dohodě hlasování nezúčastnila. To Vám (ČSSD) nevadí?" Škromach (nakonec): "Rozpočet byl (přece) schválen. Pokud by nebyl, přišla by koaliční smlouva na řadu." Bobošíková ironicky uzavírá: "Při porušování se dobře vládne..."

Shrnuto: Mirek Topolánek urazil kus cesty, hovoří jako senátor, dává žluté karty a je schopen dokonce definovat sociání korupci. Zdeněk Škromach je teď sice ministrem, ale image bodrého Moravana dominuje, není otázka ani problém, který by neobdařil širokým úsměvem. Jana Bobošíková si vede zdatně, Zuzana Slavíková by se proto měla třást. Brzy může dostat padáka.

Partie

Pořad se vrátil ke starému schématu, s výjimkou výměny moderátorů. Kdysi osvědčenou alternující dvojici Šimůnek, Podzimek nahradilo duo Duchková, Podzimek. Nyní již podruhé za sebou "řídila" relaci Štěpánka Duchková. Stále nejsem přesvědčen, zda je toto směřování ku prospěchu věci. Opět se neudržela a několikrát razantně vstoupila do diskuse, straníc nepokrytě jedné ze stran či některým ideovým východiskům.

Pavel Svoboda z US-DEU, svým způsobem, se Štěpánku Duchkovou rezonoval. Nejen poněkud překotným vyjadřováním, ale i neběžným témbrem hlasu, na čemž se často podílela špatná regulace přetopeného emočního kotle. Partner v rozhovoru Pavel Kováčik (o víkendu v předmětných relacích pátý předseda parlamentního klubu) působil mnohem klidněji. Jeho standardní, od člena KSČM nepřekvapující prohlášení sem tam iritovala nejen Duchkovou a Svobodu, ale i "auditory". Například tehdy, když nedokázal pochopit rozdíl mezi vpádem spojeneckých vojsk v roce 1968 a ochranou našeho vzdušného prostoru při letošním listopadovém zasedání NATO v Praze.

Na Svobodovi bylo více než vidět, že se slušně orientuje v současných problémech a zároveň i to, že je o svých závěrech více než přesvědčen. Zejména k probírání látky nazvané "Evropská unie, však lze připustit, že jeho názory byly utříděné a srozumitelně prezentované.

Sebevědomě si však počínal i uvnitř materie týkající se penzí, kde jeho expose lze shrnout lapidárně: "Snížit výdaje na důchody, ale zachovat jejich výši." Po čase tak byla opět oživena idea "povinného spoření". Kováčik k tomu, v souladu s očekáváním, ale zároveň objektivně správně poznamenal, že "nejde o nic jiného, než větší zatížení občanů."

Je skutečností, že z celkového příspěvku na sociální zabezpečení platí zaměstnavatel tři čtvrtiny a zaměstnanec jednu. Přesunutí celé sazby na občana by znamenalo, že na penze a nemocenské (příspěvek na státní politiku zaměstnanosti) by odváděl více než na daních. Nejde jen o jednotlivá daňová pásma, ale i skutečnost, že sociální pojištění se vypočítává z hrubé mzdy. Není to tedy jen o sebevědomí, ale i zodpovědnosti, potažmo schopnosti komplexním úsudku.