Strašlivá jistota

16. 4. 2011 / Jiří Jírovec

Ta patrně nejstrašlivější je, že to, co Bárta říká, je na pozadí politických lží a mystifikací asi pravda. Bárta nepochybně udělal chybu v tom, že podcenil zavedené kmotry, mafiány a politické veterány a přecenil loajalitu několika spolupracovníků. Jako manažér tragicky selhal, protože na svých prsou hřál zmiji, která se nepozorovaně proměnila v husu toužící po výšinách politického výsluní. Podal tím sice důkaz, že se v Česku může do poslanecké lavice dostat každý, třeba i mladice s jazykem dlaždiče, ale to mu těžko někdo uzná.

Další hrůznou jistotu odhalila Nečasova vláda nečinností v oblasti korupce. Kdyby měla chuť zamezit odtékání miliard za předražené nebo zbytečné veřejné zakázky do bezedných kapes, mohla to udělat se svými 118 hlasy okamžitě. Protikorupční zákony mohla navíc použít pro potření opozice -- ta by buď musela hlasovat pro, anebo získat nálepku prokorupčních elementů. Nečas se nedokázal rázně vyrovnat ani se situací, kdy kdosi nese v igelitce půl miliónu 500 000 na letenky prominentů na golf do Dubaje. Jak by mohl sáhnout na miliardy z nichž se kupují byty na Floridě, hromadí nemovitosti v Česku a třeba ufinancovává vítězství ve volbách. .

Další jistotu, z kategorie těch hrůzných, odhalila výše nejmenovaná Kristýna Kočí. Z očí jí možná něco kouká, ale co mozek...

Sexuální potřeby vznikají i mezi poslanci, a tak je vcelku pochopitelné, že mezi sebou berou mladé adeptky cesty vzhůru. V Kanadě tomu není jinak, mluví se ale o romantickém vztahu. Takový mezi sebou měli třeba Belinda Stronach a Peter MacKay - oba v té době významní poslanci Konzervativní strany. Belinda, která přinesla partaji věnem vliv jednoho z nejbohatších Kanaďanů, svého otce, ale povstala z konzervativního lože do liberálního ministerského křesla a bylo po ptákách. Možná, že v případě Kočí to bylo naopak a romantika ji měla převést ke spolupráci s ODS.

Premiér Nečas nechal občanstvo dosti dlouho v mylné naději sníti, že s reformami je všechno v pořádku, aby nakonec vyjevil, že vše je naopak. Teď se ukazuje, že víc než o reformy šlo o ministerstvo vnitra a jeho odebrání Johnovi. Trapnou situaci s odvoláním Johna měla zřejmě odlehčit informace, že mezi ministry jsou i jiní neschopní.

A tak začala létat jména Vondra, Bárta, Dobeš a konec konců i Kalousek a Heger. Jenže tím se otevřela otázka, zda neschopný ministr, obklopený vlastnoručně vybranými poradci a náměstky, může produkovat jakoukoli užitečnou práci. O reformách na desítky let ani nemluvě.

Protože koalice za moc nestojí a vláda, jak Nečas vysvětluje, má příliš mnoho neumětelů, není nic tristnějšího než výhružně sebechvalné trojkoaliční tvrzení, že to jsou oni a jenom oni, kdo mohou českou zemi přidržeti před pádem. Nikdo jiný prý za ně ty reformy neudělá. Poznání, že jsou mizerné, nebo přímo podvodné se změní ve strašlivou jistotu, až se zjistí, že jsou reformami neodstranitelnými a nenapravitelnými.

Ve hře Františka Ringo Čecha "Dívčí válka" říká chlapachtivá Vlasta právě ovdovělému Přemyslovi: "Pojď budeme spolu vládnout a zvoráme si to tady." Přemysl ji odrazí s tím, že si to raději zvorá sám.

Trojkoalice rovněž říká, že raději bude vládnout sama. Že to nakonec zvorá, je vcelku zřejmé.

Vytisknout