Německo musí odškodnit sexuálního recidivistu

15. 4. 2011 / Kay Čejka

Evropský soud pro lidské práva (ECHR) tak rozhodl poté, co se na něj obrátil osmapadesátiletý muž, který byl v minulosti již několikrát trestán za sexuální delikty, mimo jiné za znásilnění a pokus o znásilnění. Spolková republika tak muži musí vyplatit zhruba 30 000

Muž byl v roce 1990 odsouzen za sexuální delikt a v roce 1992 mu bylo po vykonání běžného trestu uložené preventivní zadržení v maximální tehdy možné délce 10 let. V roce 2002 mu toto opatření bylo prodlouženo na dobu neurčitou, na základě 1998 ustanoveného trestního zákoníku. Ten umožňuje i zpětně prodloužit zvlášť nebezpečným delikventům preventivní zadržení na dobu neurčitou.

Muž po dobu svého pobytu ve vězení odmítal jakékoliv terapie a soudními psychology byl shledán stále nebezpečným pro své okolí.

Evropský soud již v roce 1999 odsoudil Německo za vykonávání této praxe. Podle soudců se preventivní zadržení rovná vazbě i proto, že je většinou vykonáváno ve vazební věznici. Argumentují, že nemůže existovat „trest bez zákona“ a že se na odsouzené nemůže zpětně vztahovat až později upravený trestní zákoník.

Německý ústavní soud v Karlsruhe ale v roce 2004 rozhodl, že se na preventivní zadržení a vazbu musí nahlížet odděleně.

Dolnosasský ministr spravedlnosti a křesťanský demokrat Bernd Busemann v reakci na rozhodnutí štrasburského soudu prohlásil, že toto rozhodnutí nebude mít dopad na 10 osob, preventivně zadržených v jeho spolkové zemi – „Zůstanu tvrdohlavý. Nikoho nepustím!“. Odvolává se na rozhodnutí Ústavního soudu z října minulého roku, které říká, že předešlé rozhodnutí ECHR neimplikuje automaticky propustku. Také vyzval Ústavní soud, aby konečně jasně rozhodl v problematice preventivního zadržení. Justice musí vědět, jestli platí stanovisko ECHR nebo německého Ústavního soudu.

Také předseda parlamentního výboru pro vnitřní záležitosti Wolfgang Bosbach řekl, že má velké pochopení pro starost lidí... „Nemůžeme bohužel vycházet z předpokladu, že je možné resocializovat každého jedince, pokud se jen stát bude dostatečně snažit.“ Vždy prý bude existovat několik pachatelů, kteří představují velkou hrozbu pro společnost.

Prezident Ústavního soudu Andreas Voßkuhle se nedávno kriticky vyjádřil na adresu svých evropských kolegů: zřejmě se opomenulo hledisko bezpečnosti, resp. ohrožení společnosti ze strany opětovně se vracejících pachatelů.

Naopak spolková ministryně spravedlnosti a liberální politička z řad FDP Sabine Leutheusser-Schnarrenbergerová se cítí potvrzení svého názoru, že následné preventivní zadržení „těžkých“ kriminálníků je „neúčinným nástrojem“.

Předseda Svazu německých soudců Christoph Frank připomněl, že i pachatelé mají svá práva a že společnost nikdy nemůže být stoprocentně chráněna proti násilníkům. „Přetrvávají rizika, která se musí při zvažování práv pachatele proti nároku společnosti na bezpečí přijmout.“

Autor je studentem 2.ročníku VOŠ CR. Článek je psán v rámci odborné praxe z mediální komunikace, kterou autor provádí v Britských listech.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 15.4. 2011