Monitor Jana Paula:

Hus nebo topinkovač, je to jedno

15. 4. 2011 / Jan Paul

Maminko, jak vypadá Batman? No přece jako v tom filmu! Dítě se podívá na film a má jasno, Batman vypadá i s nejnovějšími inovacemi právě takhle, a může vypadat jinak? Jak? Když má ty své uši, masku, plášť, mnoho rozeznávacích znaků. Vůči čemu? Vůči sobě samému, a to ho činí tím, kým byl a je. Věci a jevy měli své vlastní vizuální identifikační rysy, které jsme popsali, na nichž jsme se nějak shodli, které fungovaly v civilizačním procesu, a pokud je radikálně změníme, ztratí slovo, které je charakterizuje, svůj význam a obsah. Nazvat kocoura Mikeše Batmanem prostě nelze, a pokud to uděláme, nikdo tomu nebude věřit.

Batman je ikona, znak, šifra, jedna z mnoha milionů, které jsme v průběhu tisíců let v kultuře vytvořili, a skrze které se dorozumíváme, přičemž jazyk je brána do vizuální představy. Řekneme slon, a vidíme zvíře s dlouhým chobotem, kdosi se na tom s někým dohodnul. Samozřejmě že slon není SLON, je to jen velké zvíře s dlouhým chobotem, slonem je jenom proto, že se na slově slon několik lidí shodlo. Ani Batman není Batman, je jím pouze proto, že autor původní komiksové předlohy svého vytvořeného hrdinu takto nazval, a jeho postava měla úspěch, vešla ve známost, stala se populární, v jistém smyslu zlidověla.

Náš vývoj, definovaný jako civilizační pokrok, není nic jiného, než zkušenost s osvojením nepřeberného množství dat, jejich pochopení, a schopnosti je užívat. Tohle všechno je nutné k tomu, aby spolu mohli lidé srozumitelně komunikovat. Vizuální identifikační rysy se ale inovují, modernizují, podléhají dobovým klišé, módním trendům, nejrůzněji zájmům a poptávce. Během desítek let prošel i Batman mnoha proměnami jako všechno, co nás obklopuje. Inovace je výrazem modernity, protože moderní znamená to, že něco je uděláno jinak, než bylo, je pozměněno, přičemž hledisko kvality a často i funkčnosti není rozhodující.

Všimněme si, že kdysi bylo hledisko trvanlivosti a spolehlivosti mnohem závaznější než dnes. Požadavek kvality ve vztahu k užitečnosti a vizuální působivosti byl určující. Proč tomu tak dnes není, když čas máme stále jeden a týž? Náš život se postupně "zrychluje" a stále přibývající rychlost vývoje technologií a výroby umožnila, aby vše bylo pokud možno všem dostupné a snadno vyměnitelné za nové. Něco opravovat už není třeba, je levnější si to koupit znovu. V tomto smyslu se svět stane smetištěm. Dnešní moderně inovovaný topinkovač vypadá jinak, než jak vypadal ve třicátých letech, ale stále je to topinkovač - jen s tím rozdílem, že vydrží chvilku.

Vizuální charakteristické rysy se u lidských produktů mění, říká se tomu design, a přestože účel zůstává přibližně stejný, jejich smysl, pokud se zcela nevytratil, dostal jiný význam. Smyslem dnešního topinkovače není aby opékal topinky, ale aby byl brzy nahrazen jiným. V rádiu nějaká mudrlantka prohlásila, že auto je umění, protože auto je design. Design, špatný nebo dobrý, je to, čím se současná civilizace zaklíná, a co je na výrobku nejdůležitější. Auto už není dopravní prostředek, je výrobcem reklamě propagováno jako rodinný partner s mnoha vynikajícími vlastnostmi, a následným kupcem personifikováno jako domácí designový mazlíček.

A umění? Dnes designováno designéry umění v celé šíři svých vizuálních identifikačních rysů? Jaksi ztratilo kompatibilitu se sebou samým. Ani v něm už nejde o kvalitu a jakousi hodnotovou trvanlivost, stalo se designérským výrobkem, dekorací, jejímž jediným smyslem je dostupnost. Galerie zejí prázdnotou, zatímco mnoho autosalonů se proměňuje ve výstavní prostory, v nichž lze spatřit současné designované umění. Obrazy, sochy, cokoliv. Čím dražší a luxusnější je budoucí rodinný miláček, tím více je obklopen údajně vrcholnými výrobky renomovaných umělců-designérů. Co je čemu kulisou? Produkt vedle produktu. Byznys.

Život se zrychlil, zrychlila se produkce pro produkci, a zrychlila se konzumace všech těch produktů na jedno použití. Pro samé vymýšlení nových a nových nápadů nemají už ani umělci čas k soustředěné tvorbě. Nemohou přece stát stranou, přemýšlet, pozorovat, třídit zbytečné od smysluplného, i oni musí inovovat, aby rychle reagovali i na ty nejbezvýznamnější blbosti. Hlavu Jana Husa už není třeba trpělivě modelovat, zachytit v ní výraz, emoci, stačí kus dřeva ve tvaru hlavy opálit ohněm, a nový design Husova ztvárnění jistě zaujme svojí neotřelou novotou. Proč se snažit víc, když stačí tak málo.

Umělecké dílo nebo topinkovač, vždyť je to jedno. Stačí jedno slovo, jednu popisku s názvem Jan Hus umístit pod ohořelý klacek, totiž inovované dílo, a všichni mají jasno. Cožpak to může být ještě jinak? Oheň je přece jasným vizuálním identifikačním rysem Jana Husa. Možná že slon, tak jak ho známe pod tímto slovem, časem zmutuje, sám sobě se předesignuje, pokud nevyhyne. Stejně tak, jako zmutovalo dnešní umění. Socha už nemusí mít objem, v atelieru "veškerého sochařství" na VŠUP může být sochou i video. Vše může být vším, a současně ničím, ale brzo si asi nebudeme rozumět. Mnoha slovy už beztak označujeme něco, co za nimi není.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 15.4. 2011