Výňatek z politického románu -- jiná kapitola

15. 4. 2011 / Alex Koenigsmark

"Tady není nic tak legračního," řekl. "Věř mi, jsem, jak stále opakuju, zkušenější, jedu v tom už roky. Neříkal jsem ti, že se máš sejít s Martinem, aby ti vysvětlil, jak se správně zatlouká, jak zatloukal on, když to nadrobil Pavlovi, miláčku? Nevadí vám, Jaroušku, že jí říkám před vámi miláčku?"

"Nevadí," odpověděl Jaroušek, "mně na ženách nesejde."

"Ale já jsem za tím Martinem šla, on má takový tik a každou chvíli pláče."

"No a co ti řekl Martin?" zeptal se Petr. Jeden z pitbulů se na něj zadíval a olízl se.

"Já ti nevím," řekla Kristýnka, "když on mi radil, abych řekla, že jsem se zbláznila a že jsem jen tak kecala, a říkala samé nesmysly, abych se ti zavděčila, jako on Pavlovi..."

"Ježíšikriste, kotě," vzdychl Petr, "to ale bylo něco jinýho..."

"Víš," začala Kristýnka slzet, "mně se tak strašně nechtělo říkat, že jsem pitomá a že jsem zešílela a že tě nemám ráda, tak jsem raději řekla, že jsem si to úplně všechno rafinovaně vymyslela..."

"A proč jsi tedy říkala pravdu?" užasl Jaroušek.

"Pravdě nikdo nevěří," kývl Petr. "To bude nakonec dobrý, kotě..."

"Když, Péťo, oni jsou na mě všichni teď tak zlí..." Kristýna nevydržela a opřela si hlavu o Petrovo masité rameno. Jaroušek odvrátil pohled.

Pitbul poposedl a znovu se olízl. Druhý pitbul vstal a posadil se vedle Petra z druhé strany, z tlamy mu tekly sliny.

Vytisknout