Měsíc po fukušimské jaderné havárii: Exploze nukespeaku

13. 4. 2011

Brian Williams v relaci NBC Nightly News 6. dubna položil dobrou otázku: "A co všechna ta voda, mnoho milionů galonů, vysoce radioaktivních, které jsou nakonec celé dny vypouštěny do Tichého oceánu - a všichni nám říkají, že se rozptýlí. Ale jak by tohle mohlo být neškodné?", dotázal se zpravodaje Miguela Almaguera.

Otázka byla možná správná, ale odpověď na ni, Almaguerova reportáž, měla ke správnosti daleko. Prezentoval experta typu mluvící hlava, Lucu Centurioniho ze Scripps Institution of Oceanography, který řekl: "Ne není zde bezprostřední nebezpečí."

"Závěr zní," řekl Almaguer, "že experti se shodují, že neexistuje ohrožení naší vody nebo potravin." A dodal: "A jak můžete vidět, Briane, kalifornské pobřeží je stejně krásné jako vždy." Radioaktivita je samozřejmě neviditelná.

Nebo vezměte Charlese Osgooda v "The Osgood File" na CBS Radio 1. dubna - zdůrazňujícího, že není čeho se bát, kromě samotného strachu. Jistě, použil prohlášení Franklina D. Roosevelta z roku 1933, že "jediná věc, které se musíme bát, je strach sám." To mohlo být za Velké deprese rozumné ujištění. Ale v tomto případě zde byly první signály o radioaktivitě přicházející z Japonska do USA, když radioaktivní jód byl "nalezen v mléce ve státech Kalifornie a Washington," poznamenal Osgood.

Ale jak rychle dodal, "kontaminace je popsána jako nepatrná, veřejnost neohrožující." Aby toto tvrzení zdůraznil, uvedl Blaira Thompsona, "mluvčího Washingtonské komise pro mléčné produkty".

"Radiace je možná děsivé slovo, ale myslím, že je důležité uvědomit si, že každý den žijeme obklopeni radiací," řekl píárman mléčného průmyslu Thompson.

Jasně, švitořil Osgood, "Některé z našich nejběžnějších potravin - brambory, mrkev, banány a brazilské ořechy - obsahují radioaktivní draslík."

Ano, existuje přirozeně se vyskytující radioaktivita pozadí, která je různého druhu - a způsobuje určitou úroveň rakoviny. Jak uvádí Nuclear Information and Resource Service: "Dokonce i expozice radioaktivitě přirozeného pozadí způsobuje některé nádory. Dodatečné expozice způsobují dodatečná rizika." S odvoláním na sedmisetstránkovou zprávu americké Národní akademie věd z roku 2005, "Health Risks from Exposure to Low Levels of Ionizing Radiation" (Zdravotní rizika vznikající vystavením slabému ionizujícímu záření) dospívá k závěru, že "Neexistuje bezpečná hodnota nebo hranice pro expozici radioaktivnímu záření." Existuje mnoho podobných studií.

A nejen že během minulého měsíce jeden zpravodaj za druhým prokazoval, že nezná fakta o radioaktivitě, ale i experti, které prezentovali, byli tak trochu sebranka.

Vezměte Davida Brennera. Vystoupil 18. března v PBS Nightly News, dva dny poté, co se stal tématem komentáře v New York Times nadepsaného "Countering Radiation Fears With Just the Facts" (Čelit obavám z radiace holými fakty). Článek ho cituje, jak říká: "Myslím, že tu existuje role pro bezpečnou jadernou energii." Holý fakt? Jistě, s takovou se hodil i do televize.

Když se Jeffrey Brown zeptal na "plutonium nalezené v půdě" kolem fukušimských jaderných elektráren, doktor Brenner, ředitel Center for Radiological Research at Columbia University (Centra pro radiologický výzkum při Columbia University) odpověděl: "Jistě, existují různé zdroje, ze kterých by mohlo plutonium pocházet. Ale myslím, že nás může uklidnit, že množství plutonia je skutečně velice nízké, a skutečně typické pro plutoniovou - přirozenou plutoniovou kontaminaci v této zemi."

Plutonium je ze všech radioaktivních látek nejvíce smrtící. Neexistuje žádná úroveň, která by byla "skutečně velice nízká". Vdechnutí mikroskopické částečky o hmotnosti miliontiny gramu je vše, co potřebujete k tomu, abyste dostali rakovinu plic. A co více, neexistuje žádná "přirozená plutoniová kontaminace".

Plutonium je prvek vyrobený lidmi. Bylo objeveno Glennem Seaborgem v roce 1941 a použito v atomové pumě shozené na Nagasaki a od té doby takřka ve všech jaderných zbraních. Plutonium 239 je to, v co se promění uran 238, jestliže se nachází v blízkosti jaderného štěpení.

Jaderná elektrárna ročně produkuje asi 250-500 gramů plutonia. Jistě, koncepce jaderných elektráren byla odvozena od reaktorů na výrobu plutonia postavených v Hanfordu ve státě Washington v rámci prioritního programu Projekt Manhattan zaměřeného na výrobu atomových pum. Tyto reaktory také produkovaly velké množství tepla. Když válka skončila, vědci, inženýři a korporátní kontraktoři Projektu Manhattan - z nich byla zformována Komise pro atomovou energii - ve snaze využít jadernou technologii i k něčemu jinému než k výrobě dalších jaderných zbraní prosadili návrh využít toto teplo k ohřevu vody otáčející turbínou a vyrábějící elektřinu.

Mezi jiným šlo o návrh využít plutonia coby paliva v jaderných elektrárnách ze stejného důvodu, proč se k plutoniu přiklonil Projekt Manhattan: Meze produkce vysoce obohaceného uranu. Lidmi vyrobené plutonium bylo považováno za palivo pro takzvané "množivé" reaktory.

Mezitím, kromě všech dezinformací ohledně radioaktivity, se většina médií snažila vymezit problém jako debatu jádro nebo uhlí - vyberte si svůj jed. Ve skutečnosti se debata o energii týká jádra, uhlí a ropy na jedné a o bezpečných čistých obnovitelných energií, především solární a větrné, na straně druhé.

Jenže z mediálního zpravodajství za poslední měsíc se to nedozvíte. Například New York Times věnovaly 29. března část obsáhlé přílohy Science Times článku, v jehož podtitulku stálo: "Alternativy mají rovněž rizika". Říká se v něm: "Záření je skutečná hrozba, říkají jaderní fyzikové, ale ne tak velká, jak si řada lidí myslí, a ne tak velká jako jiné. Samozřejmě že každý zdroj energie má svá nebezpečí, od dolu přes vrt nebo komín až po výfuk." Článek pokračoval debatou o nehodách při těžbě uhlí a explozích plynovodů. Nebyla v něm ani zmínka o bezpečných, čistých energetických technologiích jako jsou solární a větrná.

Redakční kreslíř Walt Handelsmann v Newsday ze 4. dubna zašel ještě dále, když nakreslil dva kusy dřeva a doprovodil je textem: "Hledání levné, nerizikové, hojné energie... Začněte třít." A tohle není žádná volba.

Jak v nové knize World on the Edge: How to Prevent Environmental and Economic Collapse (Svět na hraně: Jak předejít environmentálnímu a ekonomickému kolapsu) - a v řadě studií a zpráv - ukazuje prezident Earth Policy Institute Lester Brown, solární, větrná a geotermální energie může poskytnout veškerou energii, kterou svět potřebuje. Jadernou energii zavrhuje coby příliš drahou a nebezpečnou.

Nejen že se to může stát, ale už se to děje, zdůrazňuje Brown. "Stará energetická ekonomika poháněná ropou, uhlím a zemním plynem je nahrazována ekonomikou poháněnou větrnou, solární a geotermální energií. Navzdory globální ekonomické krizi dochází k této energetické transformaci takovým tempem a v takovém měřítku, jaké jsme si před dvěma lety nedovedli představit."

Ale to, co máme v energetice skutečně na výběr, v médiích během měsíce fukušimských dezinformací nebylo takřka vůbec diskutováno.

Klasickou knihou o dezinformaci ohledně jaderné energie je Nukespeak (Jádrořeč) zveřejněná v roce 1982. Je věnována Georgi Orwellovi, autorovi knihy 1984, a napsali ji Stephen Hilgarten, Richard C. Bell a Rory O'Connor.

Začíná tvrzením, že "historie rozvoje jádra byla hluboce poznamenána manipulací prostřednictvím oficiálního utajování a rozsáhlých kampaní public relations. Jádrořeč a využití technik informačního managementu soustavně překrucovaly debatu o jaderných zbraních a jaderné energii. Jaderní developeři znovu a znovu zaměňovali své naděje za skutečnost, když veřejně prezentovali svá očekávání jako fakta, skrývali škodlivé informace, šikanovali a vyhazovali vědce, kteří nesouhlasili se zavedenou politikou, odmítali uznat existenci problémů... s tvrzením, že neexistuje jiná možnost než provádět jejich politiku."

První měsíc po fukušimské katastrofě došlo k explozi jádrořeči provedené jaderným establishmentem, jemuž napomáhala servilní média.

Podrobnosti v angličtině: ZDE