Al Džazíra: televize revolučního nadšení

6. 3. 2011

Rozhovor francouzského zpravodajského týdeníku Témoignage Chrétien s Claire Gabrielle Talon, výzkumnicí na středovýchodní katedře Science Po Paris, autorkou knihy Al Jazeera. De la liberté d'expression dans une pétromonarchie.

Benjamin Seze, TC: Hodně se diskutuje o roli internetu a sociálních sítí během revolucí v arabském světě, platí to i pro televizi Al-Džazíra?

Claire Talon: Al-Džazíra se vyznačovala nadšeným a účastným pokrýváním arabské s tuniské revoluce. Na rozdíl od svých hlavních konkurentů, kteří se jako BBC Arabic snažili zůstat co nejvíce neutrální, a televize Al-Arabíja, která zprostředkovávala divákům saúdské obavy z pádu režimu Husního Mubaraka, Al-Džazíra byla od začátku stranou zaujatou, doprovázející demonstranty, podporující jejich tvrzení a dokonce se podílející na jejich povstání.

Konkrétně měla a má tato podpora několik forem: za prvé, obsahový výběr ze souvislého pokrytí událostí včetně systematického rozložení a velikosti záběrů samotných protestujících a předávání informací téměř okamžitě i ve chvíli, kdy byly ještě nespolehlivé. Toto rozhodnutí umožnilo televizi hrát významnou roli při událostech na náměstí Tahrír a to tím, že stanice přinášela demonstrantům, shromážděným ve středu náměstí, informace o násilí na jeho okrajích i za cenu toho, že přikrmovala paniku. V Tunisku, Egyptě a Libyi se improvizovaně promítaly přenosy Al-Džazíry na zdi či plachty. Výtržníci tak mohli jejím prostřednictvím sledovat veškeré akce, reakce a diskurs režimu.

Kromě toho Al-Džazíra sama sebe ustavila jako platformu pro odpůrce režimů Ben Aliho, Mubaraka a Kaddáfího. Navíc zahájila selfpromo kampaň, obsahující kvazi reklamní spoty ve prospěch demokratických revolucí. Na pozadí lyrické hudby se objevují břitké obrazy násilí a nadšení davů, opakují se záběry vlajek potřísněných krví, které podporují zanícení pro „pokračující arabské povstání“, což znamená nové vzepětí regionu, navracející aspirace panarabismu let padesátých.

A konečně je to velmi silný editoriální výběr, v současné době dělicí obrazovku na tři tak, aby poskytovala stejný pohled na davy v Tunisku, Egyptě i Libyi.

Je ale velmi složité posoudit úlohy, kterou Al-Džazíra v těchto revolucích hrála, nicméně nyní je možné potvrdit, že se do velké míry účastnila rozšíření povstání v arabském světě, protože dokázala pokrýt tu část prostého lidu, který má jen malý přístup k sociálním sítím.

Benjamin Seze, TC: Je to chápáno jako podpora protestního hnutí?

Claire Talon: Všechna tato rozhodnutí dnes dodávají stanici velkou legitimitu mezi lidmi, zejména pokud si Al-Džazíra udržuje od samého počátku konzistentní editoriální politiku. Koneckonců, byla dlouho v rozepři s mnoha hlavami států v regionu, zejména Ben Alim a Mubarakem, který uzavřel její kancelář a při několika příležitostech jejím novinářům bránil v práci. Navzdory tomu, že Al-Džazíra byla občas použita jako katarská diplomatická zbraň proti těmto režimům a to s poněkud nejasným posláním, přesto je velkou většinou vnímána jako jediná skutečně protestní stanice.

Benjamin Seze, TC: Jaké je nyní publikum tohoto kanálu?

Claire Talon: Říká se, že arabský kanál sleduje asi padesát milionů diváků. Anglická Al-Džazíra, jejíž redakce je odlišná a s jinou redakční identitou, hovoří o více, než sto milionech divácích. Dnes je to bezpochyby jediný mezinárodní zpravodajský kanál s autoritou v politických krizích a diplomatickém světě, který sledují i v Bílém domě.

Benjamin Seze, TC: Jak byste definovala její redakční linii?

Claire Talon: Jednou ze specifických vlastností Al-Džazíry je, že je kritizována od všech politických stran, které existují, včetně arabského světa. Už ji obviňovali, že je islamistická, sionistická, sekulární a tak dál...

Zejména na Západě panuje obava z toho, jaký prostor dala Muslimskému bratrstvu. Ale i pokud je pravda, že od roku 2004 určitý počet nových žurnalistů v arabské redakci prosazuje svůj vztah k tomuto hnutí (které je dlouhodobě hlavní nepovolenou opoziční silou v těchto režimech), Al-Džazíra je především stanicí, vyznačující se pluralismem.

Dalšími významnými editoriálními charakteristikami, dávajícími stanici její nezaměnitelnost a sílu jsou následující: scénografie koncepce „radikální“ demokracie, odmítáni cenzurovat obrazy násilí a propagace odůvodněné kritiky západní žurnalistiky.

Benjamin Seze, TC: Kdo stanici platí?

Claire Talon: Oficiálně je financována „veřejnými fondy“, ale ve skutečnosti je finančně závislá na katarské vládnoucí rodině. Ale tato závislost novinářům nenasazuje náhubek, k tomu to má daleko, je to v originalitě provozu.

Vládnoucí rodina v Kataru sama o sobě také prochází mocenskými boji a protichůdnými ideologiemi. Z těchto konfliktů zájmů mají ve skutečnosti prospěch novináři (v drtivé většině zahraniční) tím, že podporují redakční pluralitu a umožňují nacházet různé politické proudy uvnitř vládnoucí rodiny.

Tato závislost však historicky ovlivňuje pokrývání některých politických záležitostí. Al-Džazíra reflektuje vývoj katarské diplomacie a tak notoricky zobrazuje méně kritiky směrem k Sýrii, od roku 2009 k Saúdské Arábii a k Iránu.

Benjamin Seze, TC: Někdy bývá obviňována z úslužnosti k hnutím, jako je Al Kájda. Jsou taková obvinění podložená?

Claire Talon: Tato obvinění, hojně opakovaná francouzskými médii, byla součástí dezinformační kampaně, kterou rozpoutala Bushova administrativa po 11. září a která sázela na americkou propagandu.

Diskreditace Al-Džazíry obviněním ze spoluviny na terorismu se stala nezbytností pro jestřáby z Pentagonu a Bílého domu v době, kdy se začala etablovat jako jediné médium vyrovnávající moc v regionu a vyvracela lži neokonzervativců, které byly hojně šířeny západními médii.

Ale, kromě faktu, že videa Al-Kajdy jsou mezinárodní záležitostí, o nichž televizní stanice stále diskutují, nese historie džihádistických videokazet řadu překvapení, odhalujících špinavé hry, kterou hrají na toto téma katarská a americká administrativa.

Většina z nich byla shlédnuta na americké ambasádě v Dohá před tím, než byla vysílána v Al-Džazíře a určitý počet byl vysílán několik měsíců po jejich obdržení - v čase, který vyhovoval americké propagandě v regionu (například v čase nájezdu proti Afghánistánu), některé kazety nikdy vysílány nebyly. Jiné cenzurovalo vedení Al-Džazíry a byly vysílány jako důkaz spojení Al-Kajdy a Al-Džazíry, a to k velké nelibosti arabských novinářů.

Benjamin Seze, TC: Má konkurenty v arabském světě?

Claire Talon: To je propagace povstání v oblasti Perského zálivu. Dosud Al-Džazíra daleko předstihovala své konkurenty, ale je otázka, jak by pokrývala revoluční hnutí, které by se rozšířilo na sousedy Kataru a mohlo by pravděpodobně ohrozit i samu vládnoucí rodinu?

Její konkurence se saudským kapitálem vloni 11. února zcenzurovala práci novináře, který oznámil pořad o "vlivu tuniské a egyptské revoluce v Saudské Arábii".

Udrží si Al-Džazíra své revoluční nadšení, aniž by se katarský režim cítil ohrožen, i když se dnes na facebookových stránkách, nepřátelských ke stanici, volá po revoluci v Kataru?

Pokud by Al-Džazíra byla oslabena, BBC by opět mohla získat vedoucí roli v honu na informace, ovšem za předpokladu, že britské ministerstvo zahraničí bude méně citlivé, než v roce 1995, kdy podlehlo tlaku Saúdské Arábie a zastavilo informační služby BBC-Orbit.

z francouštiny přeložil IR, zvýraznění ŠOK, Zdroj Témoignage Chrétien: Monde arabe : Al Jazeera et la révolution ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 4.3. 2011