Lakmusový papírek.

( Slavomír Ravik )

Noviny se po přečtení odloží a na mnohé se zapomene. Po letech už jenom badatelé zajdou do zámečku nad Stromovkou, kde jsou svázané svazky, o něž pečuje Národní muzeum. Tak se mírně zatmívá paměť národa. Proto s chutí přetisknu nyní do tohoto přehledného sešitu, do kroniky našeho času, předmětné interview, které je svým způsobem také svědectvím doby, rentgenovým snímkem premiéra, dokladem, který vydá za obsáhlé studie. I psycholog má před sebou portrét, na němž se může profesionálně vyjádřit.

L.Beniak se přiznal (RP 3.6.1994) v úvodu rozhovoru, že si opatřil ze zahraničí výstřižky, v nichž se píše o našem premiérovi " Našel jsem tam pár typických charakteristik," přiznává hned v úvodu interview.

" Má talent říci hrozné věci, nejroztomilejším způsobem, má nešťastnou schopnost dělat si nepřátele i z lidí, kteří podporují jeho politiku, netrpí tiše, když musí jednat s lidmi, jež považuje za blázny, reportéry nevyjímaje. A přídavky jako jedovatý, drsný, zraňující, pohrdavý, útočný, arogantní. Jak to na vás působí, když se o vás píše, že jste arogantní ? Přejdete to, nebo vás to mrzí, nebo vám to vadí ? Máte špatný pocit, že vám někdo nerozumí?"

Na to Václav Klaus: "Já si myslím, že je to jenom jedna část těch výstřižků. Myslím, že bychom si mohli přinést výstřižky úplně jiné. To by byl jeden směr těch výstřižků a stalo se to určitým klišé. Já myslím, že když ten novinář neví, co by napsal, neví, co by řekl, a nemá argument a podobně, tak se uchýlí k těmto snadným a jednosměrným soudům, kdy se nehodnotí podstata, ale cosi vnějšího a já s tím skutečně nesouhlasím. Já si myslím, že to není pravda.".

L.Beniak se však nedá. "Vy jste ale možná jediný z politiků nebo politiků nám dostupných, určitě jediný, který třeba novinářům neodpustí, když tu otázku nepoloží přesně. Vy hned cítíte potřebu je na to upozornit, že je to nepřesné. Jiní se zatváří, řekněme zdvořile, přejdou to a odpovědí".

Václav Klaus v té chvíli sklouzl do hovorové češtiny. " Každej máme nějakou metodu. Já se musím přiznat, někdy volím tu, někdy onu. Abych měl vždy opravovat novináře, když se mi zdá, že otázka je špatná, tak to zase musím říci, to by vypadalo jinak, to prostě není pravda. Opakuji a trvám na tom, že někdy člověk volí techniku a strategii jednu a někdy jinou".

Zkuste si předchozí pasáž přečíst nahlas a shledáte, že pan premiér začíná ztrácet glanc. Beniak na něj stačil. Informační hodnota je nulová. A při tom víme, že Klausova metoda spočívá v uhýbání od nepříjemných otázek, v převádění hovoru do žádoucího plavebního kanálu, "každý rozumný pochopí, to je trošičku podsunutá otázka, já bych to viděl trochu jinak". Nedávno je charakterizovali, že " podle něj co se nejeví podstatné jemu, podstatné zkrátka není. A kdo to nechápe, je veden zlými úmysly". (RP 3.6.94)

L.Beniak přimomíná, že mu Václav Klaus 4.dubna 1990 uvedl v rozhovoru jako svou osobní slabinu nedostatek důvěry v cizí názor: " Řekl jste to v rozhovoru, který jsem s vámi dělal já a který jste autorizoval. Myslíte si, že to byl, řekněme, úlet ?

Václav Klaus: "Samozřejmě si nemohu čtyři roky pamatovat každé slovo, které jsem kdy řekl. Toto jsem nemohl myslet, nemohl říci v tomto. Řekl jsem, že může být tendence k tomu, nebo že může být v tomto směru, že kdybych na vážkách vážil, tak bych v poměru 51:49, že může určitý problém. Ale že by to byl absolutní soud, to je vyloučeno, nemyslím si to prostě".

Nedivím se, že po tak bravurním stylistickém výkonu premiér trval na pozastavení celého programu. Nevíte co a v jakém "směru" se mělo odehrát, čím bylo dáno těsné skore 51:49, šlo-li o košíkovou nebo o politiku

L.Beniak se tedy ptá dál. Jak na premiéra působí dotazy čtenářů, které prezentuje deník Práce. Co říká otázkám, jejichž řešení se vymyká premiérově kompetenci. Například otázka: Budete ještě něco zdražovat? Jak toto na vás působí?".

Václav Klaus: Vy si vybíráte samé záporné otázky a teď mě nutíte do defenzivní polohy. Já je nepříjmu, pane redaktore. Nepřijímám to. Není svět takový, vůbec není takový. Je absolutně jiný. Zcela převažuje téma druhé. Já nepřijmu tyto otázky. Neakceptuji je, nezlobte se na mne. Neberu je. Proč nemluvíte o jiných otázkách, proč si vybíráte jeden náhodný rozhovor? Proč tento rozhovor inerpretujete tímto způsobem. Není to prostě ten svět. Není to vidění světa, které já přijímám, že to tak existuje."

Nerad bych definoval, kde měl nervy v tomto okamžiku předseda vlády. Myslím si, že kdyby se místo odpovědi rozesmál a převedl rozhovor do jiného ladění, udělal by lépe. Pak také pochopíte, že si premiér netroufá na "střet nervů", na rozhovor před kamerou s Milošem Zemanem. "Vidění světa, které já přijímám", jak říká Klaus je svět, v němž hraje první housle, a v němž si mohu všechno dovolit. Kde si mohu dupnout. I vybrat si i takový orchestr. A nyní s taktovkou v ruce pozvolna ztrácí nervy. Zejména když mu chce každý hrát podle vlastních not, a když se ve fracích sešli šumaři.

L.Beniak se však zakousl jako foxteriér. " Já nemohu za dvacet minut položit otázky, ze kterých se dá sestavit...". Nedomluvil

Václav Klaus: "Vy to tak žádáte, abychom něco takového udělali. Já o to neusiluji."

Nevíme, oč neusiluje pan premiér. V každém případě přechází do tónu, který mívala kdysi jedna známá holčička jménem Andrejka, která patří neodmyslitelně do mých vzpomínek. Snažila se vytrucovat všechno, po čem zatoužila, "Já nepřijmu", "já neberu", "já neakceptuji" -- to je prostě Andrejka. Občas mám chuť, čtu-li poněkud ostřejší vystoupení premiéra, spočítat osobní zájmeno "já". Jde-li do tuhého, stává se zájmenem inflačním.

L.Beniak pokračuje: "Strávil jsem několik dnů čtením vašich rozhovorů a knih".

Václav Klaus se ptá: Dominuje něco jiného, ne?

L.Beniak: "Snažím se položit otázky, které vám nejsou běžně pokládány nebo na které nerad odpovídáte, evidentně".

Premiér exploduje: "Ty jsou pokládány nepřetržitě, tyto otázky. Jestli jsem měl předevčírem hodinový rozhovor na stanici Frekvence 1, v rádiu, tak nebylo o ničem jiném než o tomhle tom. Naprosto nechápu, kam tyto otázky mohou směřovat, jakým možným způsobem je možné odpovědět. Nedovedu si to vůbec představit."

L.Beniak pokračuje: Já si říkám, že to znáte ze sportu, že člověk se nejvíc projeví , když je pod tlakem, když musí odpovídat na to, co mu není příjemné?".

Václav Klaus: "Pak je jediná možnost, jestli ten tlak přijímá, jestli ten tlak je férový, jestli je ten tlak správný nebo není správný".

Ten tón už pamětníkům připomene prověrkové komise. Zejména sebejistotu, kdo v této chvíli rozhoduje co je a co není správné a kterým směrem bychom se měli ubírat. "Myslíte si, že moje otázky nejsou férové?" ptá se L.Beniak již nahněvaného premiéra

Václav Klaus: " Ne nejde o férovost. Mne překvapuje jejich výběr, jejich řazení. Já nechápu, k čemu může směřovat a k čemu může a k čemu vede? Ptejte se radši, tohleto je ztráta času pro diváky asi."

A přeci si myslím, že čtenáři nelitují jediné věty, ani těch několik minut čtení.

L.Beniak nasadí rozhovoru korunu: "Jaký byste byl vůdce opozice?"

"To je opět otázka", říká Klaus. " Co na to chcete říci? Tak až někdy budeme v opozici, tak nepochybně se nějakým způsobem budem chovat."

"Jaký může být, dobrý, špatný?", ptá se Beniak, který už také ztratil ostří i logiku.

Václav Klaus: "Jaká by byla možná odpověď na tuto otázku, která by vás mohla třeba trošičku, alespoň trošičku uspokojit? Já bych vám začal klást otázky a vy byste byl pod tlakem. Nezdá se mi, že tyto otázky obohacují, vedou k uvolnění něčeho, vedou k možné odpovědi, vedou k ničemu, že by člověk mohl jaýmkoliv způsobem předvést něco, co o něm není známo. Nevěřím tomu prostě.." (RP 3.6.94)

"Myslím, že ten rozhovor, který jsme udělal iv Nově, se prostě nezdařil", pronesl v Radiožurnálu Václav Klaus, když pěna zlosti opadla. Špatný pocit podle něj " měly všechny strany tohoto rozhovoru, tak nevidím důvod, aby se z toho stalo nějaké obecné politikum", dodal. Neboť "všichni, kdo jsme byli v sále řekli: Ježíš to se teda nepovedlo, nemá se to udělat znova?". (RP 8.6.94 ).

Tak se stalo, že jsme premiéra neviděli. Jako nám nepřenášeli legendární projev z Červeného Hrádku. A jako Česká televize vyřadila dokumentární snímek " Povolání žebrák". Film vypráví o žebrácích, jejichž počet v Praze narůstá. Prý měl špatnou technickou kvalitu.