Zoufalá úroveň návrhů na pomník Jana Husa pro hrad Krakovec, aneb bída současného pomníkového sochařství

4. 3. 2011 / Jan Paul

Na hradě Krakovec, kde Jan Hus pobýval po vypovězení z Prahy před svým odjezdem do Kostnice, bude 6. července odhalena jeho "socha", kterou jako údajně nejlepší ze čtrnácti dodaných návrhů vybrala porota složená ze zástupců Středočeského kraje a nezávislých odborníků. Nevím kam dali ctihodní odborníci oči, dle mého soudu byly všechny návrhy tak špatné, že neměl být vybrán ani jediný. Než nekvalitní dílo, tak raději žádné. Je to ostuda.

Ano, amatérismus, strnulost formy, modelérský diletantismus sázející na patos, a hlavně nepochopení věci, piety Jana Husa a myšlenky samé. Jako kdyby Mistra dobrovolně se vydavšího k odsouzení na smrt měly vyjadřovat jen vnější znaky jeho ustrojení či domnělé podoby tolikrát už zobrazené. Kam se podělo napětí, dramatičnost, či duchovní síla díla? Musím opět souhlasit s architektem Petrem Pelčákem, který na otázku proč dnes architekt nepotřebuje výtvarného umělce odpovídá :

"Umělci již nedovedou vytvořit hmotná díla výtvarného umění, která by se mohla uplatnit v architektuře, čili obrazy a sochy, neovládají klasické řemeslo, a nedokáží vytvořit například figurativní sochu. To dokládají současné pokusy o figurativní plastiku - panáci bez jakékoliv vážnosti a espritu, bez vnitřního náboje a pnutí, s propadlou modelací povrchu, se špatně vystavěným objemem i proporcemi, nelibými svěšenými tvary a neurčitým postojem."

Honorář 70 tisíc pro vítězný návrh uvedený v propozicích soutěže byl opravdu směšný s ohledem na tak významnou zakázku, avšak v případě vítěze odpovídá tato částka nízké umělecké kvalitě předloženého díla, a možná ani to ne. Na první pohled se zdá, že účastníci práci jednoduše odflákli , ale já mám pocit, že prostě nebyli schopni předvést více. Jednotlivé návrhy se zoufale snaží oscilovat mezi jakousi spirituální magičností a expresivním vyjádření formy, která však prokazuje tápání, klišé a nedostatek invence.

Snaží se odkazovat k tradici moderního sochařství, ale ukazují jen svoji prázdnotu. To se týká i vítězného návrhu číslo 12 ak. sochaře Milana Váchy a jeho kolegů z architektonické kanceláře RH-ARCH. Na svah pod Krakovec posadili jakého si panáka, připomínajícího více nějakého zbloudilého bezdomovce či tuláka. Všimni si milý čtenáři, jak autor nezvládl zakončení spodní drapérie šatu, jak socha nepřirozeně spojuje se zemí, na níž má sedět.

Socha postrádá hloubku, a dnes tolik módní povrchová stylizace jen maskuje nedostatečné vcítění autora do plasticity zvoleného materiálu. O nějakém tvůrčím zápase s hmotou nemůže být ani řeči, výsledkem je banalita a triviálnost. Opět nelze jinak než souhlasit s arch. Petrem Pelčákem : "To, co spatřujeme i v těch nejprestižnějších galeriích, je většinou jen jiná forma žurnalismu, anekdoty, komentáře, ilustrace myšlenek a událostí".

Soutěž vyhlásil v září loňského roku Středočeský kraj a v odborné komisi zasedli Mg.A. Rastislav Jacko, asistent ateliéru figurálního sochařství a medaile -- AVU Praha, Prof. PhDr. Ing. Jan Royt, PhD., ředitel Ústavu pro dějiny umění, profesor UK, PhDr. Vratislav Nejedlý, CSc., odborný pracovník odd. restaurování Národního památkového ústavu, Ing. Petr Svoboda, hlavní kastelán Národního památkového ústavu, a Ing. Jan Žižka, odborný náměstek Národního památkového ústavu.

Skutečně nechápu, na základě čeho vybrali vítězný návrh, když jedním ze závazných kritérií, podle kterých měly být soutěžní návrhy vyhodnocovány, byla celková kvalita výtvarného návrhu. Milan Vácha se jako kamenosochař mohl významně podílet na obnově pražských památek, ale dle mého soudu v případě sochy Jana Husa nezvládl v návrhu autorské dílo. Hejtman David Rath je možná spokojený, já rozhodně se strašidlem pod Krakovcem nikoliv.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 4.3. 2011