Západní státy nemají morální právo intervenovat nikde na světě

2. 3. 2011 / Daniel Veselý

Zároveň se z libyjské ulice ozývají hlasy, které západní zahraniční intervenci z gruntu odmítají s tím, že by některými západními politiky prosazovanou bezletovou zónu sice uvítaly, nikoliv však další ozbrojené vměšování: "... jedna věc, která všechny Libyjce stmeluje, je zřejmá -- jakákoliv pozemní invaze zahraničních sil by se, jak prohlásil bývalý ministr spravedlnosti a předák opozicí zformované přechodné vlády Mustafa Abud Al Jeleil, zvrtla v mnohem prudší boje, než jaké rozpoutali cizí žoldáci. Nepodporuji ani možnost omezených náletů na vybrané cíle. Toto je čistě lidová revoluce, jejímž palivem je krev libyjského lidu. Libyjci zpočátku bojovali osamoceně, zatímco západní země naši revoluci v zárodku ignorovaly a obávaly se pouze o své strategické zájmy u nás. Proto bych byl rád, kdyby revoluci ukončili ti, kdo ji zahájili: Libyjci."

Hlasy ulice, jak jsme mohli vidět nedávno v Egyptě -- a nejen zde -- ale vrásky západním politickým a ekonomickým elitám nedělají; tedy pokud nejsou vážně ohroženy jejich přímé zájmy. Altruismus a lidské hodnoty se ve vysoké politice skutečně nenosí, i když tomu řada z nás díky blazeované rétorice našich lídrů i vlastnímu potlačovanému pocitu viny věří.

Volání po bezletové zóně nad Libyí by třeba podle analýzy hlavního poradce organizace Peace Dividend Trust a bývalého zvláštního vyslance OSN pro Východní Timor Edwarda Reese nemělo kýžený účinek, což dokazuje i na konkrétních případech: "Bezletové zóny nejsou ve spektru potenciálních nástrojů odpovědi mezinárodního společenství na vnitřní násilí často používaným nástrojem. Je tomu tak proto, že postihují pouze symptom konfliktu spíše než jeho příčinu, obtížně se implementují, historicky mají smíšené výsledky, a mohou zatáhnout státy hlouběji do konfliktu, spíše než aby jej vyřešily."

Ale i další zprávy mnoha Libyjců z ulice, jimž jde skutečně o holý život, se alespoň z morálního hlediska staví proti zahraniční intervenci. BBC kupříkladu zveřejnila "tvít" Nasra Anaiziho, který napsal, že civilisté mířící do Tripolisu se ocitli pod palbou amerických bitevních helikoptér Apache (tweet rozhodně není důkaz; bitevní vrtulníky Apache nikdy nebyly ve výzbroji libyjských ozbrojených sil, a pokud by měl svědek pravdu, musely by útočící stroje pocházet patrně z výzbroje egyptské armády - pozn. red.). Noam Chomsky v aktuálním interview k událostem v Libyi rovněž uvedl, že zprávy z válečného pole v Libyi hovoří o tom, že na lidi protestující proti Kaddáfímu se střílí nejen z Apačů, ale i z vrtulníků Chinook a bitevních letounů pocházejících ze Spojených států (ve výzbroji libyjského letectva jsou převážně bojové stroje sovětského/ruského původu, v menším množství též francouzského, italského, jugoslávského, československého původu; osm kusů starších dopravních vrtulníků Chinook bylo dodáno z Itálie, další americká technika je určena výhradně k dopravním účelům - pozn. red.).

V průběhu několika uplynulých let Spojené státy a řada evropských zemí upevnily s plukovníkovým režimem vzájemné styky. Před dvěma roky podepsala americká společnost General Dynamics s libyjskými ozbrojenými silami smlouvu o prodeji zbraní za 165 milionů dolarů (šlo o britskou divizi General Dynamics a předmětem obchodu byl komunikační systém - pozn. red.). Na své si přišly i další západní korporace -- Halliburton, Shell, Raytheon, Dow Chemical nebo Chevron. V roce 2009 britská armáda trénovala libyjské speciální oddíly v protiteroristických technikách, jak bylo nedávno odhaleno.

Nakonec si musíme uvědomit, že paralelně s rebelantskými vlnami, jež zachvátily Blízký a Střední Východ, nadále probíhají západní "dobrodružství" v Iráku a Afghánistánu, kde v prvním případě šlo o svržení brutálního despoty a tyranské vlády v případě druhém; o proklamacích týkajících se nastolení demokracie a řádu v obou zemích nemluvě. Podle afghánských úřadů bylo při nedávných útocích a vojenských operacích během dvou týdnů zabito 200 lidí. Považme, že se NATO pod vedením Pentagonu tuto zemí snaží "pacifikovat" již devět let. Navíc komise afghánské vlády nyní vyšetřuje obvinění, podle něhož v průběhu amerického útoku koncem února přišlo o život 65 civilistů, z nichž, jak uvedl vládní poradce a vyšetřovatel, bylo 40 dětí.

Pokud by došlo k vojenské intervenci pod hlavičkou NATO nebo Pentagonu do Libye, a já se nakonec domnívám, že je to velice nepravděpodobné, existují jistě pádné argumenty a konkrétní případy dokladující, že by již tak vyhrocenou a destruktivní situaci v této africké zemi jen prohloubila a zhoršila; možná by i přispěla k rozpoutání širšího regionálního konfliktu. Nesmíme se nechat obalamutit povídačkami o spáse Libyjců před vládním terorem, historkami o potřebě zachraňovat lidská práva ve jménu humanity, když o ně ve skutečnosti nejde ani na posledním místě.

Vytisknout