Postaví se Duka za ducha (dějinného pokroku)? A co my?

2. 3. 2011 / Tomáš Koloc

Myslím, že onen myšlenkový obzor našeho nejvyššího představitele se nejnázorněji projeví bližším nahlédnutím do několika preferencí z manifestu pana Bátory, který Václav Klaus ve svém textu cituje a vyzývá nás(sic!): "Poděkujme (Ladislavu Bátorovi) za to, že tato slova tak ostře a odvážně říká":

"Raději Konfucia než Rousseaua"

= raději čínského filosofa, žijícího v letech 551 -- 479 př. n. l., který založil směr, jehož nejvyšším úběžníkem bylo hladké fungování státu, než švýcarského filosofa, žijícího v letech 1712 -- 1778 n. l., jehož myšlenky o svobodě jedince se staly základem osvícenského myšlení, třetího zdroje moderní evropské kultury (vedle antiky a křesťanství).

"Raději Františka Josefa I. než Josefa II."

= raději rakouského císaře, který vládl v letech 1848 -- 1916, jenž svou vládu začal tím, že "normalizačním způsobem" pohřbil naděje reformní ústavy a parlamentu a federalizace, které připustil po revoluci v roce 1848, a zakončil ji tím, že se stal prostředníkem rozpoutání První světové války, než jeho praprastrýce, po němž získal své druhé jméno, římského císaře, vládnoucího v letech 1765 -- 1790, který ve svých zemích zavedl svobodu dříve zakázaných náboženství, zrušil většinu protižidovských opatření, čímž de facto zrovnoprávnil Židy s ostatním obyvatelstvem, zrušil nevolnictví a zavedl povinnou školní docházku -- a většinu těchto opatření zavedl jako první na světě.

"Raději národní pospolitost než občanskou společnost."

Bez komentáře (pravicová rétorika Výmarského Německa je zjevná).

"Raději Jarmilu Šulákovou než Juru Pavlicu"

= raději "náš čistý folklor", nežli folklor hledající paralely mezi různými kulturami.

"Raději povinnou vojenskou službu než profesionální armádu"

= raději starý dobrý kanonenfutr, než specialisty na krizové situace v podmínkách míru i konfliktu.

"Raději jihočeskou selku než pražskou intelektuálku"

= ženská je určená do postele, a ne k intelektuálním výkonům.

"Raději Agnethu Fältskogovou než Joan Baezovou"

= raději krásné melodie ABBy, než náročné texty, burcující mírové, sociální a ekologické činy (= raději Gotta, než Kryla).

"Raději tradici než pokrok."

Bez komentáře.

"Raději Nixona než Bushe"

= lepší mít prezidentem chytrého mafiánského korupčníka, než přiblblého válečného zločince.

"Raději Stanislava Suchardu než Olbrama Zoubka"

= raději monumentální pomník Palackého na stejnojmenném náměstí, než aktivistickou tvorbu; posmrtnou masku Jana Palacha či avantgardní pomník obětem komunismu pod Petřínem.

"Raději Koniáše než Halíka"

= raději "duchovního" správce univerzitního kostela Nejsvětějšího Salvátora (1691 -- 1760), spoluautora legendárního rejstříku Libri prohibiti, který horlivě potlačoval jinakost náboženského vyznání a za svůj život spálil kolem 30.000 "zakázaných knih", než duchovního správce téhož kostela, narozeného v roce 1948, který za svůj život kolem dvou desítek knih napsal a v témže kostele se v souladu se svým otevřeným pohledem na víru modlil spolu s judaisty, muslimy či buddhisty, včetně tibetského dalajlámy.

"A už vůbec ne... ekumenismus..."

Bodejť by ne.

Závěry -- a rozcestí, které před námi stojí

Na panu Bátorovi je mi sympatické, že se staví proti imperiální globalizaci, mcdonaldizaci, intrikánskému Bilderbergu, a Mezinárodnímu trestnímu soudu (který soudí jen ty válečné zločince, kteří jsou jako zločinci označeni, zatímco jiné nechává běžet), dluhům či jeslím, a bojuje za znalost klasických jazyků a rozsáhlou mateřskou dovolenou.

Je mi ho však líto jako člověka, jehož tělo vegetuje v roce 2011, zatímco jeho duch žije před naším letopočtem, chcete-li, před Kristem.

A je mi také líto České republiky, jejíž prezident podporuje a obklopuje se zjevy typu Romana Jocha, Tomáše Chalupy či Ladislava Bátory, které profesor Halík přesně nazval "fašizujícími maloměšťáky".

Paní Jana Volfová zase přesně vystihla podstatu kontroverze, která nyní vyvstala v české římskokatolické církvi -- totiž mezi její mocenskou hlavou, českým primasem Dominikem Dukou, který je jak známo horlivým příznivcem Václava Klause a jeho postojů, a její hlavou intelektuální, kterou představuje prezident České křesťanské akademie Tomáš Halík.

Arcibiskup Duka, tak nakojeno předchůdce Zbyněk Zajíc z Hazmburka, nyní stojí před rozhodnutím, zda se postaví za svého konzervativního panovníka, či za svého liberálního kazatele, který po léta otevírá ve své většině velmi zatuchlý prostor české římskokatolické církve dnešnímu světu a duchu.

Uvidíme, jak nejvyšší duchovní pastýř více než dvou a půl milionu našich spoluobčanů v této zkoušce obstojí. Už proto, že v dnešní atmosféře, tak podobné 30. letům 20. století, stojí stejná volba před námi všemi...

Vytisknout