Vydání uprchlíků do země, kde se fabrikují soudní procesy, vraždí političtí protivníci, kde mizení nežádoucích svědků a mučení vyvolaly protesty dokonce i Evropské unie, která se ve vztahu k nepředvídatelnému sousedovi chová tradičně "umírněně", se nemůže přijímat jinak, než jako přinášení lidských obětí na oltář "porozumění" s dvouhlavým putinsko-medvěděvským režimem. Mým přátelům i mně je obzvláště hořce z toho, měkce řečeno, že toto nepříliš ušlechtilé gesto pochází ze země, která sehrála obrovskou roli v našich životech. Měl jsem dojem, že dvojitá zrada, jejíž obětí se Váš národ stal ve dvacátém století, zanechala v jeho vědomí hlubokou stopu.

Možná proto si Česko uchránilo nepsaný status jediné neantisemitské země v Evropě.

Když jsem byl se svými přáteli několik týdnů po Sametové revoluci pozván do Prahy, řekli nám, že ve staré knize pražské radnice potažené býčí kůží jsou naše jména vepsána na místě vyškrtnutého jména Leonida Iljiče Brežněva.

Jestli je to pravda, nebylo by čestnější včas je vymazat a vrátit na jejich místo jméno soudruha Brežněva, nebo ještě aktuálněji pánů Putina a Medvěděva?

S úctou,

Vážený pane ministře,

jsem hluboce znepokojena Vaším rozhodnutím ze dne 24.2.2011, kterým bylo povoleno vydání občana Ruské federace čečenské národnosti, pana Ali Atsaeva, nar. 2.2.1966, k trestnímu stíhání do země původu. Stalo se tak, aniž byste vyčkal -- v rozporu s explicitně vyjádřeným stanoviskem Nejvyššího správního soudu ČR (formulovaným v rozhodnutí č.j.: 4 Azs 10/2010 ze dne 10.08. 2010), se kterým jste byl seznámen kupříkladu přípisem obhájce vydávaného ze dne 8.9.2011 -- pravomocného rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany, respektive vůbec jakéhokoliv rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany!

Výše specifikovaným rozsudkem zamítl Nejvyšší správní soud ČR kasační stížnost OAMP ministerstva vnitra proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 01.12. 2009, č.j. 4 Az 2/2009, kterým bylo rozhodnutí OAMP ministerstva vnitra o zamítnutí žádosti vydávaného o poskytnutí mezinárodní ochrany zrušeno a věc vrácena správnímu orgánu k novému projednání. Ministerstvo vnitra tak bylo a je v korelaci s tímto rozsudkem povinno znovu a tentokrát již řádně a důkladně projednat žádost vydávaného o poskytnutí mezinárodní ochrany. Nejvyšší správní soud ČR navíc v odůvodnění svého rozhodnutí v podstatě plně reflektoval argumenty prezentované vydávaným, respektive jeho obhájcem a naopak vyvrací právní argumentaci OAMP ministerstva vnitra. Zejména a především však senát Nejvyššího správního soudu ČR na straně 11 (a dále opakovaně na straně 12) rozsudku explicitně konstatuje, že - cituji: "V otázce posloupnosti rozhodnutí ve věci extradice a azylu je však třeba poukázat na to, že rozhodnutí o povolení vydání nesmí nastat dříve, než bude pravomocně skončeno řízení o mezinárodní ochraně, tj. i včetně případného soudního přezkumu". Z výše uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu lze tedy nejen dovodit, že OAMP ministerstvo vnitra postupovalo ve věci vydávaného jednoznačně nezákonně (což zřejmě v příčinné souvislosti vedlo k rozhodnutí o vydání vydávaného k trestnímu stíhání do Ruské federace), ale také, že Vaše rozhodnutí/b> o případném vydání jednoznačně nemělo být vydáno dříve, než bude pravomocně (včetně soudního přezkumu) rozhodnuto o výsledku řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany pana Ali Atsaeva.

Z výše uvedených důvodů na Vás proto, pane ministře, apeluji, abyste své rozhodnutí v co možno nejkratším termínu přehodnotil, vydané rozhodnutí zrušil a buď vyčkal na výsledek řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany, tak jak to vyžaduje Nejvyšší správní soud ČR, nebo abyste aplikoval -- vzhledem k rozsáhlé a odůvodněné argumentaci - ustanovení §399 odstavec 2 trestního řádu rozhodl tak, že vydání není přípustné, neboť v případě vydání by byl přímo a závažně ohrožen život pana Ali Atsaeva, respektive by jeho vydáním došlo k porušení článků 3, 5 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, kterou je Česká republika vázána.

S pozdravem,

V Praze dne 3.3.2011

Vážený pane ministře, bývalý kolego,

jsem nemile překvapen a rozhořčen Vaším rozhodnutím ze dne 24.2.2011, ve kterém povolujete na základě usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22.9.2010 vydání občana Ruské federace, Ali Atsaeva k trestnímu stíhání do Ruské federace. Vážím si Vaší odborné erudice a nedokáži si tudíž tento Váš krok vysvětlit jinak, než jako mechanický podpis pod materiál, který vypracovali Vaši úředníci, aniž byste se blíže seznámil se všemi souvislostmi.

Postupoval jste totiž v rozporu s explicitně vyjádřeným stanoviskem Nejvyššího správního soudu ČR formulovaným v rozhodnutí č.j.: 4 Azs 10/2010 ze dne 10.08. 2010, ve kterém Nejvyšší správní soud ČR zamítl kasační stížnost OAMP ministerstva vnitra proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 01.12. 2009, č.j. 4 Az 2/2009, kterým bylo rozhodnutí OAMP ministerstva vnitra o zamítnutí žádosti vydávaného o poskytnutí mezinárodní ochrany zrušeno a věc vrácena správnímu orgánu k novému projednání. Ministerstvo vnitra je tímto rozsudkem povinno znovu a řádně projednat žádost vydávaného o poskytnutí mezinárodní ochrany. Senát Nejvyššího správního soudu ČR na straně 11 a 12 rozsudku explicitně konstatuje:

Z výše uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu lze tedy dovodit, že Vaše rozhodnutí o případném vydání nemělo být vydáno dříve, než bude pravomocně (včetně soudního přezkumu) rozhodnuto o výsledku řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany pana A. A. ".

V nedávné minulosti jsem vás obeslal celou řadou materiálů vrcholných světových institucí zabývajících se oblastí lidských práv, jakými jsou Rada Evropy, OSN, Ministerstvo zahraničí USA, UNHCR, Norský helsinský výbor, ruský Memorial, Amnesty International atd., které všechny shodně uvádějí a dokazují, že lidskoprávní situace v Čečně, resp. RF je velmi špatná, že dochází k prefabrikování údajných trestních činů Čečenců, kteří jsou v politických procesech odsuzováni k 20-ti a více letým trestům odnětí svobody do nelidských podmínek ruských věznic, a že zejména čečenským navrátilcům, kteří se podíleli na boji za nezávislost, hrozí nespravedlivý soud, mučení i smrt. Dokonce i v rozhodnutí OAMP MV ČR o udělení azylu Čečenci R. O. ze dne 2.2.2011 se konstatuje, že "...v Ruské federaci dochází k diskriminaci lidí pocházejících z Kavkazu. Tito lidé jsou diskriminováni na úřadech, jsou terčem policejní šikany ...".

Nechcete-li, pane ministře, nést nepřímou odpovědnost za další, možná tragický osud pana Ali Atsaeva, nechcete-li jako ministr spravedlnosti postupovat v konfliktu se zákony ČR, vědomě ignorovat stanovisko Nejvyššího správního soudu ČR a nechcete-li postupovat nechcete-li postupovat v rozporu s mezinárodněprávními závazky České republiky a základním principem mezinárodního práva non-refoulement, apeluji na Vás, abyste své rozhodnutí neprodleně přehodnotil a vydané rozhodnutí zrušil.

S pozdravem

V Praze, dne 4.3.2011

Vážený pane ministře,

v červnu a červenci 2010 intervenoval exministr a zmocněnec Vlády ČR pro lidská práva Michael Kocáb, u ministryně spravedlnosti D. Kovářové a u ředitele Odboru azylové a migrační politiky ministerstva vnitra České republiky (dále jen OAMP) p. Haišmana a jeho spolupracovníků ve věci nevydání Čečence Ali Atsaeva do RF. Přes deklarovanou ochotu k uspokojivému řešení případu nicméně situace zůstala nadále komplikovaná, resp. neudržitelná.

Z tohoto důvodu došlo dne 15.11.2010 k další intervenci u ředitele OAMP, tentokrát ze strany p. Imrana Ezheeva, poradce poslance Evropského parlamentu Barta Staesa. Na žádost p. Staesa p. Ezheev apeloval v dále uvedené věci. Do dnešního dne se však situace nezměnila.

Dle našich informací se Čečenec Ali Atsaev, nar. 02.02. 1966, nachází od února 2010 ve vazební věznici Praha-Pankrác. Ruská prokuratura požádala o jeho vydání na základě obvinění z údajné organizace trestného činu vraždy.

Po dvouměsíčním vazebním pobytu v r.2009 byl osvobozen, Městský soud v Praze vydal rozhodnutí o nemožnosti jeho vydání do Ruska, toto bylo potvrzeno rozhodnutím Vrchního soudu v Praze.  Na základě žádosti státního zástupce o doplnění důkazů byla posléze uvedená soudní rozhodnutí zrušena a případ opět projednán s rozhodnutím, že jeho vydání do Ruské federace je přípustné, a opětovně byl p.Atsaev vzat do vazby.

Rozhodnutí českých úřadů o vydání p.Atsaeva se opírá z velké části o informaci českého zastupitelského úřadu v Moskvě z února 2010, podepsanou tehdejším velvyslancem p. M. Kostelkou. Ta spočívá v tom, že účastníkům první čečenské války (kterým p. Atsajev dle předložených důkazů byl coby velitel oddílu ozbrojených složek bojujících proti federální armádě), již dnes v RF nebezpečí nehrozí z důvodů  vyhlášených amnestií.?

Tato informace je v naprostém rozporu s informacemi renomovaných světových organizací, zabývajících se ochranou lidských práv (předloženými p. Atsaevem českým úřadům) včetně např. ruské organizace Memorial, vysoce oceněné v prosinci 2009 Evropským parlamentem, které naopak hovoří o stupňujícímu se pronásledování bývalých účastníků všech fází čečenského odboje (viz. příloha č. 2 - dopis p. Světlany Gannuškinové bývalé ministryni spravedlnosti D.Kovářové).

V této věci poukazujeme také na Zprávu o lidských právech na severním Kavkaze Parlamentního shromáždění Rady Evropy ze dne 22. 6. 2010, která  konstatuje, že situace v severokavkazském regionu dnes představuje nejvážnější a nejchoulostivější situaci z hlediska ochrany lidských práv a respektování právního státu v celé zeměpisné oblasti spadající pod Radu Evropy. Situace v oblasti lidských práv, jako je fungování práva a demokratických institucí vzbuzuje nejostřejší znepokojení: opakované mizení odpůrců vlády a bojovníků za lidská práva nadále zůstávají v široké míře nepotrestána a nejsou s náležitou péčí objasněna, panuje zde ovzduší zastrašování médií a občanské společnosti a soudní orgány ohledně těchto zločinů bezpečnostních sil nečiní zhola nic.

Přes výše uvedené však Vrchní soud v Praze v září 2010 konstatoval přípustnost vydání s tím, že "tvrzení o možné perzekuci ze strany ruských orgánů z důvodů účasti vydávaného v tzv. první čečenské válce není věrohodné pro nezpochybnitelný fakt amnestie účastníků této války z r. 1999".

P. Atsajev v loňském roce požádal v ČR o politický azyl. Žádost byla OAMP odmítnuta, avšak Městský soud v Praze rozhodl dne 1. 12. 2009 o zrušení tohoto rozhodnutí a vrátil věc OAMP k novému projednání. OAMP ale ve věci dále nejednal, a naopak intervenoval dne 4.2.2010 k soudu ve věci vydání p. Atsajeva do RF s tím, že toto vydání doporučuje, "protože  v jeho případě výše popsané obavy či hrozby neshledal, a že důvodem pro soudní zrušení rozhodnutí OAMP MV ČR nebyla skutečnost, že by soud považoval případ výše jmenovaného hodným udělení mezinárodní ochrany".

Výše uvedené tvrzení se však zcela  prokazatelně, jak vyplývá z odůvodnění inkriminovaného rozsudku Městského soudu v Praze, nezakládá na pravdě: "Soud vzal v této věci za prokázané, že žalobce byl příslušníkem skupiny účastníků ozbrojeného odporu v tzv. první čečenské válce proti armádě Ruské federace, a to ve velitelské funkci. Tato skutečnost podle soudu zakládá důvodnou obavu, že vyžádaná osoba by v Ruské federaci mohla být vystavena pronásledování z důvodu své příslušnosti ke skupině účastníků ozbrojeného odporu v tzv. první čečenské válce proti armádě Ruské federace a tato skutečnost by zhoršila její postavení v trestním řízení... Žalovaný je povinen zkoumat a vyhodnotit žalobcovo tvrzení uvedené v žádosti o mezinárodní ochranu. V tomto případě tak žalovaný nepostupoval a nezabýval se žalobcovým tvrzením o jeho možné perzekuci v důsledku jeho účasti v tzv. první čečenské válce. Toto pochybení bude moci žalovaný napravit v novém řízení."

OAMP tedy svým vyjádřením Městskému soudu v Praze ve věci vydání p. Atsaeva  hrubě nerespektovalo pravomocné rozhodnutí soudu a postupovalo v rozporu s bazálním pravidlem azylového práva -- tzv. principem non-refoulement.

Je nutno zdůraznit, že vyjádření  OAMP  bylo pro posuzování vydávacího soudu zcela klíčové, jak vyplývá z odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze o přípustnosti vydání: "Podle názoru městského soudu lze považovat názor výše uvedeného orgánu (OAMP) za kvalifikovaný, neboť právě tento orgán se již zabýval řádově nejméně stovkami žádosti občanů Ruské federace čečenské národnosti o udělení azylu v České republice".

Jinými slovy, život vydávaného se dostal do bezprostředního ohrožení v příčinné souvislosti s jednoznačně nezákonným, nepravdivým a argumentačně nepodloženým postupem OAMP.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost OAMP dne 10.8.2010 zamítl a nařídil MV žádost p. Atsaeva o poskytnutí mezinárodní ochrany znovu projednat. V rozhodnutí se mimo jiné uvádí: "V otázce posloupnosti rozhodnutí  ve věci extradice a azylu je však třeba poukázat na to, že rozhodnutí o povolení vydání nesmí nastat dříve, než bude pravomocně skončeno řízení o mezinárodní ochraně". Z  uvedeného rozsudku NSS lze jednoznačně vyvodit, že MV postupovalo ve věci nezákonně, což v příčinné souvislosti vedlo k rozhodnutí o vydání p.Atsaeva do RF. MV se totiž  dopustilo závažného pochybení prokazatelně nepravdivým  tvrzením v rozporu s pravomocným  rozsudkem Městského soudu a tím fatálně ovlivnilo průběh vydávacího řízení. Jinými slovy vydávaný byl příslušnými soudy primárně vydán do RF na základě vědomě nepravdivého tvrzení MV, že jeho řízení o mezinárodní ochraně bylo fakticky skončeno,  přestože tomu tak prokazatelně nebylo a MV tak uvedlo vydávací soudy v omyl.

Dovolujeme si upozornit, že dle našeho názoru  je život p. Atsajeva v případě vydání do RF v přímém ohrožení, neboť v případě vydání by byl přímo a závažně ohrožen jeho život, respektive by jeho vydáním došlo k porušení článků 3, 5 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, kterou je Česká republika vázána. V obdobných případech není možno spoléhat na sliby Generální prokuratury RF o spravedlivém soudu.

Současný stav ruského soudního systému je možné pochopit např. na případech Michaila Chodorkovského či Sergeje Magnitského, nedávno zemřelého v ruské vazební věznici. Před několika týdny schválil Evropský parlament zákaz vstupu do zemí EU a  obstavení zahraničních aktiv 60 ruských úředníků včetně soudců a prokurátorů, kteří se podíleli na smrti právníka Sergeje Magnitského.

Od vydání rozhodnutí NSS uplynulo půl roku, avšak ze strany OAMP nebyl ve věci učiněn jediný úkon a p. Atsaev se nadále nachází ve vazbě.

Jak jsme se aktuálně dozvěděli, v rozhodnutí OAMP MV ČR o udělení azylu jinému Čečenci, R. O., dne 2.2.2011 se objevilo významné konstatování: "...v Ruské federaci dochází k diskriminaci lidí pocházejících z Kavkazu. Tito lidé jsou diskriminováni na úřadech, jsou terčem policejní šikany...".

Žádáme Vás, pane ministře, k přijetí kroků, vedoucích k urychlenému vyřešení žádosti o azyl p. Atsaeva.

S úctou,

Příloha č.2: dopis S. Gannuškiny D. Kovářové

"Občanská pomoc"

Nadace pomoci uprchlíkům a vnitřně přesídleným osobám

Moskva

10.únor 2010

Vážená paní Kovářová!

Byla jsem oslovena zástupci veřejných organizací České republiky, se kterými dlouho a produktivně spolupracujeme, od prvních dnů tragických událostí v Čečensku. České nevládní organizace byli jedny z prvních, které začaly pracovat v Čečensku, které byly vždy blízko nás, a jsou dobře informovány o aktuální situaci v regionu.

Apelace mých kolegů se týkala záměru vydat do Ruska uprchlíka, etnického Čečence Atsaeva Ali, nar. v roce 1966, který před odjezdem do České republiky žil v Grozném. V první čečenské kampani Atsaev Ali bojoval na straně Maschadova a sloužil jako velitel jedné z jeho jednotek.

Podle sdělených mně údajů, proti Ali Atsaevovi bylo zavedeno 19. března 2003 stíhání na základě obvinění z účasti na vraždě, k níž došlo 4. dubna 2002. Na konci roku 2008 generální prokurátor Ruska zaslal do České republiky žádost o vydání Atsaeva.

Do České republiky Ali Atsaev přijel pod cizím jménem s gruzínským pasem vydaným na jméno Revaze Levidze. S tímto cestovním pasem žil v České republice, zabýval se menším podnikáním, dokonce si pořídil zbraň, což znamená absenci jeho otisků prstů v databázi hledaných osob.

Nedokážu posoudit údajný trestný činu Atsaeva, protože tento případ je pro mě neznámý.

Nicméně doba zahájení trestního řízení proti Atsaevovi připadá na dobu "fabrikace" trestních řízení proti Čečencům. Víme o mnoha případech, kdy k tomu docházelo v různých regionech Ruska. Kampaň na izolaci Čečenců od společnosti se někdy utlumila, pak zase rozhořela s velkou silou, a to se děje od konce roku 1999 a pokračuje dodnes.

Ve zprávách vydávaných každoročně organizací "Memorial" o situaci Čečenců v Rusku uvádíme hodně takových skutečností. Zdůrazňuji, že nejnovější zpráva je z velké části věnována strašné situaci Čečenců ve vězeňském systému, ze kterého mnoho z nich nemůže odejít živými, viz ZDE.

Samozřejmě, že největšímu tlaku a pronásledování jsou vystaveni ti, kteří měli sebemenší vztah k odpůrcům federálních vojsk: ti, kteří bojovali v první nebo druhé kampani, rodinní příslušníci bojujících v ilegálních ozbrojených skupinách, ti, kteří jsou podezříváni z podpory těchto skupin (často bezdůvodně).

Od 25. února do 1. března 2010 jsem byla v Čečensku. Musí uvést, že poprvé po mnoha letech se setkávám s takovou obrovskou mírou strachu a podezřívavosti. Obyvatelé, kteří přišli o všechno poté, co jejich domovy byly vypáleny Kadyrovovými muži, propuštění ze zaměstnání, nacházející se v zoufalé bídě, jsou zastrašeni do takové míry, že některé z těchto rodin se neodvážily přijít k nám ani pro materiální podporu.

"Nenalezena" a nevyslyšena je svědkyně únosu naší zemřelé spolupracovnice a přítelkyně Nataši Estemirovové. Existuje policejní skica dívky informující naše zaměstnance, že viděla okamžik únosu Nataši. Ale vyšetřování nebylo zatím schopno ji najít a vyslechnout.

V současné době je stále poslední formulací UNHCR text psaný na počátku roku 2008, kdy v Čečensku byl relativní klid. UNHCR moc dobře chápe, že je situace mnohem horší, všechny zákazy týkající se únosů, které byly v uvedené v době dány Ramzanem Kadyrovem, jsou zrušeny. Příkladem je únos zaměstnankyně Dánské rady pro uprchlíky Zaremy Gaysanovové ze dne 3. listopadu 2009. Operaci, při které k tomu došlo, vedl osobně Ramzan Kadyrov. Ten to neskrývá, cynicky zdůrazňuje, že je připraven kdykoliv přivítat u sebe vyšetřovatele. Ale vyšetřovatel v případě únosu Zaremy nejen že ho nezve na výslech, ale ani ho nejde vyslechnout domů.

Všichni obyvatelé Čečenska neustále a veřejně musí obdivovat nejen úspěchy sociálně-ekonomické sféry v Čečensku, ale také osobnost jejího vůdce. Jediná, avšak nikoli absolutní záruka bezpečnosti, zejména pro mladé lidi, je provádět v bezprostřední blízkosti Ramzana Kadyrova a s ním ty krvavé zločiny, které jsou nyní v Čečensku často skrývány příbuznými obětí, protože se nemají kam obrátit o pomoc.

V takové situaci je jak deportace tak vydávání etnických Čečenců do Ruska nepřijatelné a je proti Úmluvě OSN z r. 1951. Stejně jako proti hlavním ustanovením Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách.

Předsedkyně výboru "Občanské pomoci"

Členka správní rady společnosti "Memorial", členka rady prezidenta Ruské federace pro podporu občanské společnosti, instituce a lidská práva, členka vládní komise pro migrační politiku