K obchodu s uprchlíky:

"Ať Britské listy článek Jany Ridvanové okamžitě stáhnou"

3. 3. 2011

Nehledě na vážné výhrady k celkovému zpracování problematiky uprchlíků a obětí násilného konfliktu na Severním Kavkaze považuji za nutné se vyjádřit především k nepravdám a hrubě zkreslujícím informacím, uvedeným v části článku pojednávající o cílech, charakteru a výsledcích práce, kterou v Grozném naše sdružení ve spolupráci s ostatními právními subjekty během let 2002 -- 2010 odvedlo.

V článku je uvedena suma "více než 20 milionů korun", kterou podle autorky sdružení Berkat získalo "z peněz Ministerstva vnitra" ( viz citace z Lidových novin ZDE, pozn. red BL) . Z dotací a grantů, které byly v letech 2002 -- 2010 uvolněny z prostředků, vyčleněných resortem MZV ČR na rozvojovou pomoc prostřednictvím MVČR, obdrželo sdružení Berkat za účelem realizace vybraných projektů během zmíněného období celkem 10 362 000 korun. Hlavním zadáním těchto projektů nebyla humanitární pomoc, ale sociální integrace znevýhodněných skupin obyvatel Grozného, a to především žen a dětí. Ministerstvo vnitra respektive jeho odbor OAMP nefiguruje ve vztahu ke sdružení Berkat jako jeho sponzor, ale jako zadavatel projektů, které ve svých důsledcích pomáhají snižovat počty nelegální migrace. Zdroje o průběhu a vývoji programu Berkatu v Grozném jsou snadno dohledatelné na stránkách o.s. Berkat s odkazem na www.cecna.cz

V sekci webových stránek i v několika dalších textech, pojednávající o historii čečenského programu Berkatu, jsou rovněž uvedeny časové údaje o počátku i konci spolupráce o.s.Berkat se společností Človek v tísni v případě realizace společného projektu Ženské centrum Iman, které započalo svou činnost v září r.2003 a ukončilo v prosinci r.2004. Jak je uvedeno na webových stránkách programu, od konce roku spolupracuje Berkat s místním sdružení Fond Semja. Od konce r. 2005, kdy bylo v Grozném toto místní dobročinné sdružení založeno, je program v Grozném rozvíjen na několika úrovních, přičemž jeho hlavními uživateli a účastníky jsou ženy, děti a staří lidé. Program, jehož model je kombinací sociálně zdravotního servisu, vzdělávacího programu a svépomocných dílen, není inspirován žádným vzorem "západních kolegů" (?), ale vznikal postupně na základě místně formulované poptávky. Právě proto, že vaření a šití patří k místním tradičním dovednostem žen, padla volba praktické části kurzů právě na výuku těchto dovedností v četných případech mladých dívek vyrůstajících bez rodičů, tj. těch, které ony tradiční dovednosti mohou předat. Šicích strojů bylo během pěti let trvání svépomocného komunitního programu Doezal zakoupeno jak ze soukromých darů, tak z dotace několik -- a to především těm absolventkám kurzů, které pomocí domácích krejčovských dílen začaly pomáhat sobě a svým příbuzným k obživě. Dotace z r. 2008 nebyla určena na nákup audiovizuálních pomůcek pro výuku angličtiny (tyto byly darovány českými sponzory), ale podobně jako dotace z minulých let hradila především provoz programu Komunitního centra Doezal (obsah programu viz průběžné i každoroční bilanční zprávy na www.cecna.cz).

V letech 2003 -- 2010 tedy obdrželo o.s. Berkat za účelem realizace projektů v Čečensku každý rok v průměru 1.250.000 korun. Z této částky byl hrazen plat 11 -13 místních zaměstnanců v Grozném, včetně odvodů do místního i federálního rozpočtu, celoroční nájem domku, kde se program odehrával, náklady spojené se službami a provozem tříúrovňového programu. Počet účastnic/absolventek kurzů, poskytovaných Centrem se každoročně pohyboval v rozmezí 100 -- 140 osob, počet uživatelů programu činil ročně v průměru 700-800 lidí. Částka z dotací zdaleka nestačila na pokrytí všech nákladů spojených s programem -- bylo nutno jej dofinancovávat z prostředků soukromých darů, které v letech 2002 -2010 činily přes 4 a půl milionu korun a byly získávány z velké části pořádáním benefičních a osvětových kampaní. Všechny elementy programu včetně vyúčtování jsou předmětem výročních zpráv sdružení. Veškeré toky finančních prostředků z dotací a darů jsou jak na čečenské, tak na české straně dohlíženy a kontrolovány příslušnými administrativami.

Ze strany tzv. místních struktur (rozuměj v Čečensku) -- lépe řečeno institucí obdrželo sdružení Semja přes jinou osobu dar pouze v r. 2006, kdy místní Odbor pro mládež uvolnil částku cca 100 tisíc rublů na pořízení tanečních kostýmů pro dětské tanečníky skupiny Maršo za účelem jejího druhého výjezdu do ČR. Ostatní zdroje místní podpory činnosti komunitního centra byly především nefinančního, tj. materiálního charakteru -- darované nebo zapůjčené šicí stroje, počítače, knoflíky, látky, použité oděvy, nábytek, nádobí apod. Místní administrativa však činnost naší partnerské organizace (stejně jako ostatních nevládek) pečlivě a pravidelně dohlíží -- bez toho není existence místních sdružení možná. Do komunikace místního sdružení Semja s adminstrativou se Berkat nikdy necítíl opravněn zasahovat.

Závěrem opakovaně zdůrazňuji, že program uskutečněný sdružením Berkat z prostředků českých občanů a daňových poplatníků nikdy nebyl ani nemohl být humanitární pomocí, ale úspěšným pokusem o navázání občanské spolupráce na poli sociální integrace a budování funkčních komunit na principu občanské svépomoci s cílem přispět k obnově narušené sociální soudržnosti znesvářených klanů a k rehabilitaci vnitřní integrace fatálně fyzicky i psychicky válkou zdevastované společnosti. Naše společná práce je striktně nepolitického charakteru, neodehrává se ani na poli humanitárním či lidskoprávním. Jedinou inspirací, kterou jsme se pokusili předat, byly koncepty grass-root aktivit, charitní péče a sociálního podnikání. Během téměř deseti let se podařilo navázat funkční a transparentní vztah lidí, kteří se na obou stranách o sobě hodně dozvěděli a svůj pracovní o osobní vztah dokázali zúročit v díle prospěšném sobě i svému okolí. Skutečnost, že nám bylo umožněno v Čečensku pracovat na základě transparentní místní objednávky, považujeme v oblasti zahraniční pomoci za unikátní a angažmá ČR pokládáme v tomto za osvícené.

Zkreslující, nepravdivé, neurčité informace v článku paní Ridvanové, navíc psané nepochopitelně štvavým tónem, mají zjevně za cíl tuto práci diskreditovat. Není jasné, z jaké pozice autorka vystupuje -- dle profesionality přístupu jako novinářka zřejmě nikoli. Vyznění článku nelze chápat jinak, než jako úmyslné a velice neregulérní poškozování pověsti nestátních i státních institucí. Proto jsem požádala soukromě jeho autorku o vysvětlení důvodů, které ji k tomuto skutku vedly. Na svou otázku jsem dostala stručnou odpověď: "K napsání článku mě vedly výpovědi řady lidí". Považuji tuto odpověď za hrubě nedostačující a žádám autorku i Britské listy, aby článek, zveřejněný na podkladě zjevných pomluv a neseriozních konstrukcí okamžitě stáhly. Za projev elementární lidské slušnosti bych pak považovala z jejich strany i řádnou omluvu.

Jana Hradilková

www.cecna.cz

www.berkat.cz

www.inbaze.cz

Vytisknout