"Výuka" literatury na krnovském gymnáziu

19. 1. 2011 / Boris Cvek

Martin Pokorný píše:

Nejvýraznější osobní zkušenost s "diktováním" mám ze střední školy z hodin literatury. Asi hodně lidí je na tom podobně... Ten žil tam a věřil v to a v to, ten byl homosexuál a ten taky, ten udělal sebevraždu, ale napsal tohle o tomhle. Při zkoušení pak byla vyžadována odpověď: Ten žil tam a věřil v to a v to, ten byl homosexuál a ten taky, ten udělal sebevraždu, ale napsal tohle o tomhle.

Výuka literatury na krnovském gymnáziu, jak jsem ji zažil já, probíhala následujícím způsobem. "Profesorka" nám řekla, ať si vytáhneme učebnice, tužku a pravítko.

Četla pak celé stránky, jež jsme si museli v knize podtrhnout a slovo od slova opsat do sešitu. V době, kdy jsme se tomu věnovali, "profesorka" zkoušela, což znamenalo, že chtěla doslova zopakovat zápisy v sešitu z minulých hodin. Jestliže někdo řekl totéž, co bylo v sešitě, vlastními slovy, dostal špatnou známku, a to o to horší, oč více byl "zařazen nízko" v jejích očích.

Např. já jako syn v Krnově známého a obdivovaného básníka jsem měl jedničku, ať jsem řekl či napsal cokoli (i když před tím, než náhodou zjistila, že jí známý Dušan Cvek má v tak pokročilém věku syna, mi dala ze slohové práce dvojku), zatímco můj spolužák, ať řekl či napsal cokoli, měl čtyřku.

U toho spolužáka mnozí "profesoři" na gymnáziu vyjadřovali pochybnosti, zda "má na to", aby úspěšně dospěl k maturitě, a radili prý jeho matce, aby ho dala na jinou, lehčí školu.

Dnes má tento kamarád jako jediný z naší třídy kromě mne nejvyšší vědecké vzdělání, tzv. "velký doktorát" (PhD) z přírodovědného oboru.

Školství
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 19.1. 2011