Velké problémy českého školství. V myslích lidí

19. 1. 2011 / Jiří Beránek

Vzpomínám si např. na jednu profesorku biologie, která nám sdělila, že kdo nebude dávat při výuce pozor, za trest si látku zpracuje doma z učebnice. Byla to doba porevoluční a učebnice se buď přímo vyhazovaly, nebo se podle nich neučilo (což se týkalo i matematiky, fyziky, chemie, biologie apod., nejen tedy humanitních oborů).

Také si pamatuju jednu profesorku, která nevěřícně kroutila hlavou, když jsem si z haldy vyřazených knih válících se na chodbě gymnázia, jednu knížku vzal.

Do takto pojaté výuky jsem nikdy nezapadal a měl jsem co dělat, abych ony čtyři roky přežil a uchoval si přitom duševní zdraví. (Možná se to tak úplně nepovedlo.)

Ani v tom šedivém systému bych nebyl býval schopen identifikovat nějakého "profesora Neřáda", o kterém psal Heinrich Mann, neboť i škůdce může mít určitý formát.

Když jsem potom po absolvování nejen gymnázia, ale také konzervatoře a pedagogické fakulty začal učitelovat, věděl jsem zhruba, jakým způsobem postupovat nechci, a také jsem výše uvedeným způsobem nepostupoval. Přesto jsem byl nucen čelit dosti silné opozici ze strany některých žáků. Důvodů bylo asi více, ale měl jsem pocit, že ať udělám cokoliv, je to úplně jedno, protože se jim do žádné aktivity ve třídě nechtělo, a pokud ano, nesouvisela s výukou.

Mohlo by se ovšem namítnout, že to byla moje chyba, že jsem je nedokázal dostatečně motivovat, nebyl dostatečně autoritativní apod. Samozřejmě člověk hledá vinu nejprve v sobě. Na druhé straně jsem ale nemohl nevidět, že podobné problémy měli i jiní učitelé na dané škole již déle působící, ale i jiní učitelé na jiných školách.

Domnívám se tudíž, že ani ve školství se příliš neosvědčily extrémy. Učitel diktující látku a žáci bezduše sedící, látku opisující a memorující je jeden extrém, učitel snažící se žáky zaujmout a žáci jej, učivo i školu ignorující a vyřizující si vlastní agendu, je další extrém.

Ani do takového systému jsem nezapadl a zapadnout nechci. Jak mi napsala jedna VŠ učitelka z pedagogické fakulty, kterou povzbudil můj článek o soukromé škole v Anglii: "Učím didaktiku Hv a hud. psychologii na katedře Hv a teď jsem se nechala ukecat vzít 4 hodiny Hv v 6. -9. třídě ZŠ. Jsem úplně zničená a ukřičená z té nekázně několika žáků, kteří úplně paralyzují veškerou tvořivou práci v hodinách. Nevím, jak studenty učitelství i dále přesvědčovat, že to má smysl..."

Upřímně řečeno - také nevím. Respektive bych něco věděl, ale "peníze" vládnou i školstvím, a také eurofondy přispívají na již vytvořenou hromádku.

Vytisknout