Školství očima praktika

19. 1. 2011

Sešly se tu na BL v posledních dnech články o školství na různá témata. Jsem ráda, že na jedněch stránkách se můžu setkat s různými, až protichůdnými názory. Člověka to více nutí přemýšlet a stane se, že po zamyšlení se dá za pravdu názoru, který se mu v počátku zdál špatný. Jelikož pracuji ve školství, mám nutkání se také k pár věcem vyjádřit, napsala Jana Karvaiová.

1. Problematika diktování

Zřetelně je vidět, jak k této problematice různým způsobem přistupují lidé, kteří učí naprosto odlišné věkové skupiny. A o tom to je. Zcela jinak se musí učit na "základce", jinak na střední škole a jinak na vysoké. Je to klasické pedagogické pravidlo přiměřenosti věku. Ne že bych byla propagátorem diktování, ale na základce bych ho považovala za přípustné.Učebnice jsou často tak zoufalé, že učitelův stručný a přehledný "vejcuc" je nejlepší možné řešení.

Samozřejmě,že na 2.stupni základní školy by se v žácích již měla pěstovat schopnost si dělat samostatné výpisky. Jenže ono to nejde hned, to se musí děti učit, a pak ještě narazíme na pár dyslektiků nebo dysgrafiků, kteří si samostatné výpisky neudělají nikdy. Já osobně hodinu naplňuji výkladem, prací s knihami, diskusemi, a ve zbylém čase mám namnoženy poznámky k učivu, které si žáci zapisují na konci hodiny a doma. Dyslektici si je jen vlepí do sešitu. Na střední škole by si žáci mohli již poznámky dělat sami. Jde o to, o jaké střední škole se bavíme (učňák, gymnázium).

Na vysoké ať si sami studenti rozhodnou, jak budou činit. Já osobně jsem si poznámky dělala. Jsem typ vizuálně-sluchový, tudíž se mi při učení osvědčilo dělat si výpisky, zpracovávat si tématické celky písemně a poté si je přeříkávat. Striktně odmítat písemné poznámky je také idiotství. Každý si musí najít svůj způsob, jak si nacpat do hlavy vědomosti. A ti, kdo tvrdí, že není třeba si do hlavy něco cpát, že jde o biflování -- copak vy jste si vše sami analyticky vydedukovali? To asi těžko. Učení je trochu složitější proces, kdy vycházíme z nabiflovaného, načteného, svých logických úvah, z pozorování. Jen jedna cesta není.Vezměte si třeba matematiku. Sčítání, odčítání, násobení a dělení = to si člověk prostě musel nacpat do hlavy jak básničku. Ano, paní učitelka nám k tomu může třeba kreslit obrázky, zpívat a tančit. Jenže na ten náš hard disk se to dostane hlavně díky nabiflování se. Ale pak už to tam většinou zůstane navěky věkův. Vždy jde o naprosto individuální přístup jak ze strany učitele, tak ze strany žáka. Pak mají šanci na úspěch ve vzdělání všichni (skoro všichni) i děti s LMD (dnes správně ADHD), dysfunkcemi i mentálním postižením. Nenuťte, prosím, svůj jediný pravdivý, jediný možný názor všem.

2.Volný čas dětí

Děti mají volného času až hanba (jak by řekl Cimrman). Ano, jsou ambiciózní rodiče, kteří si přes své děti plní své sny. Ale čas strávený ve škole je poplatný dnešním vědomostem, které vydáváme za tzv. všeobecné znalosti. Za Marie Terezie bylo jen trivium -- počty, čtení psaní. A stačilo. Dnes dávno nestačí, a proto doba strávená ve škole je adekvátní. Pak je tu domácí příprava do školy. Tam záleží na tom, zda dítě ve škole dostatečně vnímá výklad učitele a zapojuje se do výuky tak, že většinu látky nebo i celou pochopí ve škole a doma již nemusí věnovat učení skoro žádný čas. Ale "opakování je matkou moudrosti", a tak hodinka strávená učením není zase tak moc. Protože pak přijdou ty hodiny strávené četováním a střílečkami -- a nad těmi se už rodiče často nepozastavují.Oni to chápou jako odpočinek. Že jim dítě do 23 -24 hodin blbne na PC a teprve potom jde spát, pohoda. Dětem chybí rytmus a řád. To je unavuje. Zeptejte se někdy učitelů, co slyšeli od dětí po jarních prázdninách. U mě klasika. Já:"Tak jaké byly prázdniny?Užívali jste si,co?" Děti: "Vopruz, nuda. Sem se docela těšil(a) do školy." Různé kroužky jsou fajn, ale často suplují hlídání dětí. Rodiče chodí domů pozdě ze zaměstnání a je dobré, že jim někdo dítě pohlídá. To není proti kroužkům, jen by měl být jeden, dva, a ne každý den. A taky to není proti rodičům, protože oni tuhle situaci nezavinili (myslím pomalu přespávat v práci).

3.Celková situace školství

O školství ví každý vše. Škola by měla: učit, vychovávat, učit sexuální výchovu, neučit sex. Výchovu, učit finanční matematiku, vysvětlovat, proč byla střelena americká senátorka, proč to ten mamlas udělal, učit zdravit, učit myslet... To jsem si přečetla za posledních čtrnáct dní v tisku. No, stihnout by toho měla dost.

Škola by především měla předávat vědomosti. Samozřejmě nelze učit a zároveň nevychovávat, ale výchova je především prací rodičů a rodiny. Vychováváme od narození, ne až od šesti let, po nástupu do školy. Škola má navazovat na výchovu a rozvíjet, ne vychovávat od začátku.

Musí k tomu mít podmínky. Když vám každý další nový ministr vymyslí koncepci, brzy je z toho antikoncepce. Koncepce stojí peníze, které jdou do koncepcí, ne do dětí a škol. Tak, jako máme drahé silnice, plýtváme penězi ve školství na nezávislé studie zadávané soukromým subjektům. Výsledkem jsou naprosto bombastická zjištění, jako že včely létají. Kdyby se někdo zeptal učitelů formou ankety zadarmo, výsledek by byl stejný. Ale nebylo by to tak pregnantně a fundovaně napsáno. Ano, v každé třídě visí práva dětí, už ne práva učitelů. Na ta se zapomnělo. Každý můj žák ví, co mám dělat. Co má dělat on, na to si občas nevzpomene.

Každý rok mi příprava do práce zabere víc času. Nejvíce času zabírá naprosto nesmyslné papírování a tabulkování. Vytisknu stohy papírů, které nikdo dál už nečte. Ale běda, když nebudou hotové. Letos už mám vzdělávání jen za své, nejsou peníze. Opovažte se kupovat pomůcky, nejsou peníze. Jo -- a už se taky nemusím bát, že mi po "úpravě platů" zase něco seberou z osobního.Už máme všichni mezi 200 -- 400,- za měsíc. Nejsou peníze. Ano, zase se tu najde nějaký chytrolín, co bude vykládat, že moje práce je poslání. No, instalatér by nebyl nadšen, kdybych mu za jeho práci dala kus svého poslání. Už nejde jen o platy. Jde o financování pomůcek (učebnice, knihy ve školní knihovně, interaktivní programy, počítače, vybavení tělocvičen atd.), financování provozu škol. Nechci tu "kňučet", ale situace je vážná a málokdo si to uvědomuje. Školy ještě napadají . Zatím. Padá jen vzdělanost. Jeden můj starší kolega před 15 lety řekl: "Hele,oni z nás chtějí udělat národ blbců. Do těch jejich montoven chytrý lidi nepotřebují. Chytrý se nedá, blbý je jak ovce. To oni chtějí a tak to bude". Brala jsem ho jako trochu paranoidního starce. Omlouvám se, kolego. Měl jsi pravdu.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 19.1. 2011