O aktuální krizi na Korejském poloostrově

26. 11. 2010 / Daniel Veselý

Severokorejský režim se opět ocitl v titulcích zpráv. V tomto roce už jde o druhou závažnou krizi na Korejském poloostrově, již měla tato diktatura vyvolat.

(V rozsáhlém zpravodajství, které k této záležitosti přinesla společnost BBC, vysílala mj. rozhovor i s jedním jihokorejským akademickým odborníkem, který zdůraznil, že severokorejský režim dávno nemá s komunismem nic společného, je to extremně nacionalistická a militaristická diktatura, která bude trvale vyvolávat konflikty, protože potřebuje stále naléhavěji odvádět pozornost od vnitřních problémů. Interní severokorejská propaganda například tvrdí, že se Severní Korea stane ekonomicky bohatou zemí do r. 2012 - to není realizovatelné, tak bude nucen režim odvádět pozornost jinam. Za situaci v Severní Koreji je odpovědná podle tohoto pozorovatele Čína a mezinárodní mocnosti by na ni měly naléhat, aby nechala Severní Koreu ekonomicky, a tedy i mocensky padnout, pozn. red.)

Alespoň podle informací "mezinárodního společenství" a korporátních sdělovacích prostředků, v nichž je Severní Korea vždy líčena jako archetypální zlo, jež třeba vymýtit. A to i přes skutečnost, že Jižní Korea připustila, že úterní útok Pchjongjangu na jihokorejský ostrov Jongpchjong, při němž zahynuli dva mariňáci, byl vyvolán jihokorejskou dělostřeleckou palbou. Seoul ale dále uvádí, že k dělostřelecké palbě došlo v rámci námořních manévrů u hranic se severním sousedem.

V případě prvního letošního incidentu, za nějž byla severokorejská vláda celosvětově ostrakizována, šlo o potopení jihokorejské válečné lodi Cheonan torpédem údajně vystřeleným ze severokorejské ponorky. I v tomto případě se věci mají pravděpodobně jinak. Ředitel jihokorejské zpravodajské služby Won Si-hon před parlamentní komisí uvedl, že neexistuje žádná spojitost mezi potopením Cheonanu a Severní Koreou, a toto tvrzení podpořil i ministr obrany, jak na jaře napsal dokumentarista John Pilger.

Jihokorejské námořnictvo pořádalo manévry ve sporné oblasti, kterou Severní Korea považuje za svoje teritoriální vody. Cvičení jihokorejského námořnictva mělo skončit 30. listopadu, avšak Pchjongjang jej považoval za zkoušku plánované invaze z jihu podporované Spojenými státy.

K Jižní Koreji už ve středu vyrazila letadlová loď USS George Washington, jež je vybavena jaderným arzenálem. Obří plavidlo veze 75 bojových letadel a doprovázejí ho torpédoborce USS Lassen, USS Stethem a USS Fitzgerald s raketovým křižníkem USS Cowpens.

Před korejskou válkou, během ní i poté existovala v Jižní Koreji tuhá diktatura, kdy otěže moci vězely v rukou militaristické oligarchie, která všemi prostředky nemilosrdně potlačovala jakýkoliv odpor. Přes velkorysou podporu Spojených států byla tato diktatura smetena populárním hnutím na konci osmdesátých let minulého století.

Oficiální narativ týkající se vypuknutí mimořádně tragické korejské války v roce 1950 je u nás i na Západě vnímám jednoznačně: severokorejské komunistické hordy napadly mírumilovné demokratické lídry Jižní Koreje. Této otevřené invazi ale předcházel dopad velmocenské politiky Spojených států na obě Koreje a opakované vpády jihokorejských sil na sever, jak píše třeba historik Bruce Cumings specializující se na korejské moderní dějiny a mezinárodní vztahy ve východní Asii.

Přes padesát let je Severní Korea vystavena zastrašování zvláště ze strany Spojených států, a to verbálním útokům na diplomatické půdě, hrozbám jaderného úderu a sankcím. Do roku 1991 byly v Jižní Koreji dokonce umístěny jaderné hlavice namířené na sever. Lví podíl na neúspěchu diplomatických jednání o severokorejském jaderném programu nese po relativně úspěšné diplomacii Clintonovy vlády Bushova administrativa. Prezident Bush ml. byl torpédován usmiřovacími tendencemi a kroky mezi Pchjongjangem a Soulem, které ale vytrvale ignoroval, a když v roce 2002 zařadil Severní Koreu do "osy zla", diplomatická jednání naprosto ztroskotala. KLDR v reakci na tuto stigmatizaci opustila Smlouvu o nešíření jaderných zbraní (Non-Proliferation Treaty, NPT) kvůli bezpečnostním důvodům, jak ve svém prohlášení deklarovala. Od té doby se tato země nachází před "mezinárodním společenstvím" v ještě hlubší izolaci.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 26.11. 2010