Proč násilné studentské demonstrace fungují daleko líp než nenásilné

28. 11. 2010

Bohatství státu se mění, někdy je stát bohatší, jindy chudší, máme dobré časy a špatné časy. Cennější ingrediencí, ingrediencí, která je životně důležitá, je politická vůle. Pokud existuje politická vůle pro pokrokové reformy, opravdoví státníci instinktivně najdou způsob, jak jich docílit. Právě proto britský premiér Clement Attllee založil těsně po druhé světové válce v Británii sociální stát, přestože země snad nikdy nebyla chudší.

Pravda je, že pouliční násilí studentů má daleko větší dopad než sebevětší množství pedantské argumentace, píše známý britský televizní komentátor a komik David Mitchell. Když začali při demonstracích 10. listopadu studenti rozbíjet okna, mnoho lidí se nad tím pohoršovalo, ale zatímco se 50 000 lidí účastnilo pokojné demonstrace, do médií se dostalo jen to násilí páchané absolutní menšinou aktivistů. Přesně! Bez toho násilí by se demonstrace na titulní stránky novin vůbec nedostala.

Studentské "nepokoje" jsou pro britskou vládní koalici ztrapňující, protože i nejotročtější stoupenci nynější britské vlády v tisku si nemohou odpustit o těch strkanicích napsat, jako by to bylo předzvěstí revoluce. Pár krátkých roztřesených televizních záběrů vandalismu a vznikne celostátní dojem, že britská vláda už nedokáže vládnout. Fotografie rozbitého okna je politicky tisíckrát nebezpečnější než nějaký teenager s nemoudrým účesem, který si v televizi stěžuje, že mu vláda sebrala sociální stipendium.

Jedním z dalších důvodů, proč podporovat ty pouliční pěstní boje s policií, je to, že se to vůbec nelíbí náměstku premiéra, šéfovi liberálnědemokratické strany Nicku Cleggovi. Clegg apeloval před demonstracemi, které se konaly minulou středu, 24.11., aby studenti "si pořádně naše návrhy prostudovali, než vyjdou do ulic". Zní to jako rady, jak bezpečně přecházet po přechodu přes ulici.

Jedním z problémů "reformy" univerzitního školství je právě to, že je musíte podrobně prostudovat, než si uvědomíte, že není tak strašná, jak se zpočátku zdá. Skutečnost, že obrovské dluhy, které si studiem studenti nadělají, budou muset začít splácet, teprve až začnou vydělávat 21 000 liber ročně a budou je muset splácet "jen" třicet let a zbytek se jim pak odpustí, povyšuje vládní návrh na "reformu" školství z absolutního skandálu "jen" na obrovské zklamání. Avšak skutečnost, že ten vládní návrh "není úplně stoprocentně skandální", je téměř neviditelná. Studenti, zejména z chudších rodin, uvidí jen obrovský mrak budoucího dluhu a usoudí z toho, že univerzitní vzdělání pro ně už není vítanou příležitostí, ale obrovským finančním rizikem.

Za posledních deset let došlo k výraznému rozšíření množství nejrůznějších univerzitních kurzů, což vedlo k poklesu akademické úrovně britských univerzit. Už nyní existuje situace, kdy se musejí studenti tvrdě zadlužit, aby mohli vystudovat kursy, které jsou daleko méně použitelné v praxi než kursy, které vystudovali jejich předchůdci zadarmo. "Reforma" nynější britské vlády situaci ještě radikálně zhorší. Studium na univerzitě se tak stává obrovským rizikem, které si chudé rodiny a rodiny bez členů s univerzitním vzděláním prostě nerisknou. A to jsou lidé, jejichž budoucnost může být studiem na vysoké škole radikálně zlepšena.

Bohatství státu se mění, někdy je stát bohatší, jindy chudší, máme dobré časy a špatné časy. Cennější ingrediencí, ingrediencí, která je životně důležitá, je politická vůle. Pokud existuje politická vůle pro pokrokové reformy, opravdoví státníci instinktivně najdou způsob, jak jich docílit. Právě proto britský premiér Clement Attllee založil těsně po druhé světové válce v Británii sociální stát, přestože země snad nikdy nebyla chudší.

Studentské protesty zřejmě dokazují rostoucí politickou vůli zreformovat britské vysoké školství tak, aby se celé hradilo z daní. Myslím, že by to bylo férovější. Tak tomu bylo do doby před 12 lety, než došlo k obrovskému rozšíření univerzitních kursů.

Pokud jako národu nám skutečně záleží na univerzitním vzdělání, peníze pro univerzity najdeme.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 26.11. 2010