Svatý Václav a Roman Joch?

1. 10. 2010 / Tomáš Koloc

Ačkoli Svatý Václav byl historicky doložen až ve 20. století, jeho výlučnost je v tom, že je snad prvním archetypem mystika v našich dějinách. Mluvíme o době, kdy lidé nekomunikovali se svými vnitřními přesahy pomocí katechismů, ale kdy mnohé z toho, k čemu se modlili ještě VIDĚLI. Podle hagiografických pramenů o Svatém Václavovi vzal tento kníže jako jeden z mála (snad jako jediný) vážně základy náboženství v němž byl vychován, náboženství, v němž Ježíšovo novozákonní poselství odmítá násilí jako takové a částečně poodkrývá pozadí jeho nesmyslnosti jako fenoménu. Pohnutky Václavovy politiky "udržitelného nenásilí" zřejmě nepocházely z "politické koncepce" či "víry", ale z jeho mystického talentu a z toho vyplývajícího směřování jeho osobnosti.

I jeho smrt do jisté míry kopírovala Ježíšův příběh: Václav nejspíše dobře věděl -- ale přesto zůstal -- chtěl splnit svůj životní úkol. Druhé řešení by znamenalo preventivní útok -- a ten jeho světonázor vylučoval. Václavova násilná smrt mi čímsi důvěrně připomíná smrt takových osobností jako byli Mahátmá Gándhí, Martin Luther King či Roger Schütz z Taizé -- i když zde jsme v kvalitativně zcela odlišném novověku.

Budu se opakovat; byla doba, kdy lidé en bloc viděli víc, než my dnes. Proto osobně odmítám tvrzení, že Václavův bratr a vrah Boleslav začal s jeho kultem z politického kalkulu. Tehdy prostě lidé víc cítili, co se děje dole i nahoře. Energii toho, kdo "shora" působí, kdo chrání, samozřejmě mocně podporuje tisíciletý kult a víra, další nakumulovaná energie, která pomáhá. Už jen proto Svatý Václav po staletí chrání český národ.

Dalším mystikem na řadě (a na trůně) byl Karel IV. Ten sice už nedosahoval Václavovy zásadovosti, ale jeho orientace (žil v době mistra Eckharta, byl jedním z fyzických žáků švýcarského mystika zvaného Boží přítel z Horní Země) ho podmiňovala k tomu, aby sílu rozpoznal sílu Vácavova příběhu a kultu, podpořil ji a podle svých sil s ní pracoval.

Různé podoby svatováclavského kultu napříč dějinami a jeho četná zneužití se jako vejce vejci podobají zneužitím příběhu a učením jeho božského mistra Ježíše Krista. Výlučnost knížete Václava, coby světce, sedícího na trůně tkví v jeho jinakosti. Byl prvním a možná jediným v řadě pragmatiků až zločinců, vedoucích dodnes naši zemi, který nepřijal pozemský pragmatismus, protože byl ukotven v jiném řádu, z jehož pohledu je pragmatismus světských mocných absurdní a tragickou praktikou.

Maska Zdeňka Štěpánka z velkofilmu Svatý Václav se sice možná podobá Romanu Jochovi, ale se skutečným Svatým Václavem nemá nic společného.

Svatý Václav byl jedním z mála skutečných křesťanů.

Svatý Václav byl antijoch...

Vytisknout