Možnost zastavení -- sociální spravedlnost

1. 10. 2010

Je zřejmě naivní snažit se o sociální spravedlnost na úrovni celé společnosti. I tak mám pocit, že není naivní se o to pokoušet. Mechanismy fungování lidského spolubytí jsou v jádru stále obdobné jako byli před staletími, protože lidská mysl se v zásadě příliš neproměnila. Proměnily se kulisy, místo mečů jsou nyní pušky nebo spíše rakety naváděné družicemi, místo zlatých či stříbrných dukátů peníze papírové nebo spíše virtuální cifry létající prostorem, píše Roman Žižlavský, který se představil jako "nezaměstnaný spisovatel".

Ale naše mysl to je stále podobný soubor chtění, strachů, hněvů -- a právě chtivost a ignorance jsou bohužel u velké části lidské rasy stále převažující faktory skrze něž posuzujeme realitu. Proto není realistické chtít sociální či jakoukoli jinou spravedlnost pro všechny. Tyto pokusy zde již byly a zkrachovaly právě proto, že jejich autoři jaksi v zajetí krásných idejí zapomněli na přirozenost většiny spoluobčanů. Ovšem nemožnost dosáhnout ideálu rozhodně není důvodem jej opustit a nechat vše jen na "neviditelné ruce trhu". Snaha naplnit ideje, jež převyšují aktuální lidskou chtivost a nenasytnost je motor, který nás nese snad velmi pomalu a nedokonale, ale přece jen, do dalších vývojových úrovní. Z malého mozku dinosaurů a neandrtálců k hodnotám, kde prioritou a jediným smyslem není jen plné břicho, plná peněženka, peníze, moc a sexuální vyžití, k hodnotám jako je (sebe)poznání, moudrost a soucit. Možná to pro mnohé z nás zní úplně mimo mísu, nyní, v době krize, kdy se řeší takové důležité a praktické otázky jako finance a finance a zase finance. Mám ale za to, že právě nyní je potřeba se zastavit a podívat se hlouběji na situaci, přestat se nechávat slepě vláčet řečmi politiků, mediálními bublinami, PR strategiemi a reklamami. Snad v čínské filosofii je k pojmu krize přiřazeno slovo změna. Možnost změny. Možnost zastavit se a podívat se na vše z jiného úhlu, z různých stran.

V rámci společnosti je vhodné, důležité snažit naplňovat ideje jako je sociální spravedlnost, něco k čemu jsme snad svými nedokonalými způsoby měli namířeno a v současné době se od tohoto ideálu bohužel hloupě vzdalujeme. Svádíme to na krizi a je to jeden velký podfuk. Ti, kteří ji způsobili -- management bank, spořitelen, realitních společností, investičních fondů, makléři, hráči na burzách, korporátní žraloci, si stále sedí na svých neuvěřitelně přeplacených pozicích a zmáčknutím tlačítek rozhodují o miliardách. A ti, kteří krizi nezpůsobili, naopak jsou jí postiženi, ti mají platit ještě více. Naprosto podle hesla kdo má hodně bude mít ještě více a kdo má málo, bude mu i to málo odňato. V Evropě vítězí pravice se silnými hesly o nutnostech škrtů a reforem. Ale jak se škrtá a reformuje? Tím, že se vezmou peníze nižší a střední třídě? Víte jaký je plat v sociální sféře? V Praze v loňském roce mi nabídli (mám VŠ a praxi) 13 tisíc hrubého. Poplatky u lékaře, platby za pobyt v nemocnici, další příplatky za léky. Na co si platíme pojištění? Podívejte na paláce zdravotních pojišťoven. Vzít peníze skrze změnu tabulek hasičům, zdravotníkům, policistům? Podívejte kolik berou pánové šéfové z ČEZu a jiných korporací. Podporu v nezaměstnanosti omezit na 1 měsíc a pak povinná práce či rekvalifikace. Arbeit macht frei. Člověk, co tento nápad vypustil z úst, je zřejmě naprosto odtržen od reality ve své pražské kanceláři. Nepochybně jsou lidé zneužívající dávky, ale to není důvod perzekvovat ty tisíce, kteří práci chtějí, ale prostě není. Česká Republika má už nyní jedny z nejpřísnějších podmínek pro nezaměstnané. Znám případ dívky, několik let pracovala ve Velké Británii na slušné pozici v ekonomickém úseku neziskové organizace, umí tedy skvěle anglicky, má VŠE. Práci na menším městě na jižní Moravě poctivě hledala rok a nakonec skončila ve spořitelně s platem věru směšným. Na odboráře protestující v Praze se hledí s pobaveným úsměvem pana našeho na vše odborníka prezidenta Klause či skrze manipulativní reportáže o zakuklených útočnících co nadělali hroznou škodu na ministerstvu vylomením dveří. Ty peníze mohli jít vám, říká ministr John. Ano, miliony vám sebereme, ale peníze, které se zaplatí za jedny rozbité dveře mohli jít jim? Jak, na základě čeho? Lži, manipulace a nespravedlnost jsou nyní mottem, jen se skrývají za hesly krize, škrty, reformy. Předražené dálnice, zbytečný senát, zbytečné a stejně tak předražené nákupy vojenské techniky, neuvěřitelná chyba při dotacích na sluneční elektrárny (nedivil bych se, kdyby tam byl záměr, hodně dobře propočítaný záměr) -- jen pro příklad hospodaření našich vlád a současná "reformní" reformuje škrcením těch, kteří jsou často už přiškrcení více než dost...

Dokud bude heslem dnešní doby bohatí budou bohatší a chudí chudší, je to směr hodně špatný. Protože ať chceme či nechceme jsme stále tvorové pocházející z přírody. A příroda funguje na principu rovnováhy. Pokud si rovnováhu (alespoň jakous takous) nedokážeme nastolit sami, zajistí to síly přírody, jež v nás dřímají, a to cestou, kde se nehraje na dobro a zlo, příjemné a nepříjemné, protože příroda tyto kategorie nezná. Hněv je mocná síla a spravedlivý hněv ještě mocnější. Ten i onen jsou silami destruktivními. A znáte přísloví, která vyjadřují kondenzovanou moudrost staletí -- když to nejde po dobrém...

Ještě je čas, jen to chce se zastavit a podívat se na celou situaci s větším odstupem, chce to si uvědomit i další rozměry skutečnosti. Bylo by vhodné, kdyby si bohatí lidé uvědomili svou odpovědnost vůči společnosti, podobně jako se to děje u některých super boháčů např. v USA. Jejich peníze by lehce mohly pomoci napravit škody, které někteří z nich vědomě či nevědomě, způsobili. Peníze jsou prostředkem a mohou být použity dobrým způsobem. Věřím, že je ještě čas se zastavit.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 1.10. 2010