Pokus o aktualizaci podobenství o milosrdném Samaritánovi

1. 10. 2010 / Alena Michutová

Mnoho mladých lidí mi říká, když se s nimi bavím o spiritualitě, že vůbec nechápou, o čem farář v kostele mluví -- že mu nerozumí, neví, co si mají představit pod pojmy typu "osoby Boží Trojice, pokání, vykoupení, spása, znovuzrození" atd. Člověk aby k tomu potřeboval speciální slovník...

V tomto příspěvku se chci zamyslet, zda je podmínkou křesťanova myšlení bezpodmínečně přejmout všechny dva tisíce let staré pojmy, starou terminologii a starý diskurz. Anebo zda se spíše po křesťanovi chce, ba přímo je jeho úkolem, nepapouškovat a bezhlavě neopakovat něco, čemu vlastně už ani dobře nerozumí, ale pokusit se nově to uchopit, nově promyslet, aktualizovat a v neposlední řadě též aplikovat?

Domnívám se, že staré metafyzické, mytologické a náboženské pojmy dnes něco řeknou jen málokomu. Přitom pravda, která se jimi předává, je stále aktuální, jenže oděná do starosvětského metafyzického hábitu je jednak nesrozumitelná, jednak nepřitažlivá. Je třeba přeložit starou zvěst do soudobého jazyka, aniž bychom ji ale přitom zkreslili či pokřivili. Tak, aby zněla současnému člověku srozumitelně: tak, aby mohl sice říci, že s ní nesouhlasí, ale aby nemohl říci, že vůbec nerozumí, o čem se mluví.

Ježíšovo podobenství o milosrdném Samaritánovi

Pokusím se uvést příklad, co myslím pod pojmem aktualizace zvěsti. Vezměme si např. Ježíšovo podobenství o milosrdném Samaritánovi. V Bibli ho najdeme v tomto znění (Lukášovo evangelium, 10. kapitola, verše 29 -- 37; ekumenický překlad):

"Zákoník (...) Ježíšovi řekl: "A kdo je můj bližní?" Ježíš mu odpověděl: "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého. Náhodou šel tou cestou jeden kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu. A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho. Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem; přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral. Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: 'Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.` Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?" Zákoník odpověděl: "Ten, který mu prokázal milosrdenství." Ježíš mu řekl: "Jdi a jednej také tak.""

Příběh je to pěkný. Jenže ví dnešní člověk, který nikdy nebyl vedený k víře a do kostela nikdy nechodil, kdo je zákoník, kdo levita, kdo Samařan (= Samaritán), jakou kupní sílu měly dva denáry a spoustu jiných okolností podstatných pro pochopení pointy? Ruku na srdce, neví. Takže pokud ho to neodradí okamžitě (což bych se nedivila), buď se musí najít někdo, kdo mu to dokáže vysvětlit, anebo si musí tyto informace najít někde v knihách nebo na internetu (což bych se divila, kdyby to udělal). Proto si myslím, že je aktualizace zvěsti nezbytná. Vyzkoušejme si to na tomto podobenství.

Osoby a obsazení

Aby se tato úvaha nezvrhla v desetistránkový elaborát, jenom ve zkratce si řekněme, kdo je v tomto příběhu kdo a v jakých vztazích jsou jednotlivé osoby. Pomiňme zeměpisné polohy zmíněných měst, nominální hodnotu tehdejší měny, metody soudobé lékařské vědy atd...

Zákoníci -- odborníci, vzdělanci, znalci židovského Tenachu, tj. Tóry, knih Proroků a Spisů (= soubor u nás známý pod názvem Starý zákon), něco jako dnes profesoři teologie

Levité -- kněží z izraelského kmene Levi. Sloužili v jeruzalémském chrámu zejména jako zpěváci, hudebníci, učitelé a obětníci.

Samaritáni -- obyvatelé města Samaří. Abychom pochopili, jak strašně provokativně tehdy znělo ono podobenství v uších jeho posluchačů, je potřeba znát, jaký vztah tehdy mezi sebou měli Židé a Samařané. Ve zkratce: navzájem sebou pohrdali a neměli se rádi. Když si Židé stavěli v 5. st. př. n. l. v Jeruzalémě Chrám, Samaritáni se společně s několika dalšími ostatními národy snažili stavbu zastavit, ale neúspěšně. Samaritáni si na důkaz své nezávislosti na jeruzalémském kultu postavili svůj vlastní "vzdorochrám" na hoře Gerizim, (kolem r. 330 př. n. l.). Samařsko r. 129 př. n. l. dobyl se svou armádou jeruzalémský král, Samaří vyplenil a samaritánský chrám zničil a srovnal se zemí. Zhruba tou dobou dochází mezi Samaritány a Židy k otevřenému nepřátelství.

A teď si představte, že Ježíš, sám žid, dává židovskému knězi a znalci Tóry za příklad milosrdenství Samaritána. Podobenství hned vyznívá jinak a radikálněji, když víme, kdo je kdo, než když ho čteme jen jako nějaký příběh ze vzdálené země, kde pořádně nevíme, o co jde. Jenže to aby před tím člověk studoval teologii...

Tak jsem přemýšlela, jak převést do současné řeči a současných podmínek, o čem tehdy byla řeč, aby pravda zůstala zachována a aby to bylo přitom stejně provokativní, naléhavé a aktuální. Napadly mě dvě následující verze.

První je vhodná pro uši Evropana či Severoameričana. Pro uši bílého, zajištěného příslušníka nejbohatší části světa, která si myslí, že snědla všechnu moudrost a že se na "zbytek světa" může dívat shora, v lepším případě s blahosklonným pocitem staršího vyspělejšího bratra, v horším případě se stále více sílícím strachem, o to intenzivnějším, o co méně se zajímáme, kdo jsou "oni".

Podobenství o milosrdném muslimovi

Jeden člověk jel z Bruselu do Prahy a byl po cestě přepaden -- násilnický gang ho přepadl, okradl, zmlátil a nechal ležet u silnice polomrtvého. Náhodou jel kolem občan Evropské unie, ale když ho uviděl, vyhnul se mu. O něco později jel kolem občan USA, ale když si ho všimnul, taky se mu vyhnul. Když pak kolem projížděl jakýsi muslim, všimnul si polomrtvého, byl pohnut soucitem, přistoupil k němu, vydesinfikoval mu poranění, naložil ho do svého auta a zavezl do nejbližšího motelu, kde se o něho postaral. Druhého dne dal recepčnímu sto euro a řekl: "Postarej se o něho, bude-li tě to stát víc, doplatím ti to na zpáteční cestě". A teď otázka: kdo z těch tří kolemjedoucích se stal bližním tomu přepadenému? Přece ten, který mu prokázal milosrdenství. A co z toho vyplývá? Neztrácej čas otázkami, kdo je tvůj bližní, ale chovej se tak, aby ses bližním sám stal. Jdi a jednej také tak!

Druhá verze je speciálně určená pro české uši.

Podobenství o milosrdném Romovi

Jeden člověk jel po D1 z Brna do Prahy a byl po cestě přepaden -- násilnický gang ho přepadl, okradl, zmlátil a nechal ležet u dálnice polomrtvého. Náhodou jel kolem humanitární pracovník, ale když ho uviděl, vyhnul se mu. O něco později jel kolem univerzitní učitel, ale když si ho všimnul, taky se mu vyhnul. Když pak kolem projížděl jakýsi Rom, všimnul si polomrtvého, byl pohnut soucitem, přistoupil k němu, vydesinfikoval mu poranění, naložil ho do svého auta a zavezl do nejbližšího motelu, kde se o něho postaral. Druhého dne dal recepčnímu 2500 korun a řekl: "Postarej se o něho, bude-li tě to stát víc, doplatím ti to na zpáteční cestě". A teď otázka: kdo z těch tří kolemjedoucích se stal bližním tomu přepadenému? Přece ten, který mu prokázal milosrdenství. A co z toho vyplývá? Neztrácej čas otázkami, kdo je tvůj bližní, ale chovej se tak, aby ses bližním sám stal. Jdi a jednej také tak!

A teď hlavně zbývá nezůstat jen u toho, že nahradíme slova Samaritán, levita a zákoník slovy, která jsou našim uším srozumitelnější, ale "jít a jednat také tak" -- stejně jako muslim a Rom -- být milosrdní, soucitní a aktivní ve prospěch potřebného, i když se to v této době zrovna nenosí a i když mě to bude stát nějakou tu námahu, čas a peníz.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 1.10. 2010