Svatý Václave...

30. 9. 2010 / Alex Koenigsmark

Musím říci, že jsem se nad němým velkofilmem Svatý Václav upřímně bavil. Nad málokterou českou komedií propadám do takových výbuchů smíchu. Navíc mi maska Zdeňka Štěpánka pořád připomínala Romana Jocha.

Nicméně některých temných myšlenek je těžko se zbavit. Především těch širších konotací. Stačilo poslouchat před tím a potom zprávy a v ruce mít noviny, které u nás začínají tam, kde ostatní končí.

An English version of this article is in CLICK HERE

Většina projevů kolem toho filmu a film sám taky jaksi jen přidávala k otazníkům, které já sám pro sebe kolem Václava mám odjakživa: proč je vojvodou této země ze všech zrovna on? Nic zvláštního jako vladaři se mu nepodařilo, také vládl dost krátce a státnické úspěchy měl až bratrovrah Boleslav. Mučedníkem vlastně také není, protože pro víru zabit nebyl. Jistě měl mnohé skvělé osobní vlastnosti a byl velmi zbožný, ale tak nějak... Něco prostě na tom nesedí, i když asi nedodával voly do Německa a před Ptáčníkem se možná neponížil.

Prý, říká se, se pozná, kdy je to s českým divadlem špatné, tehdy se na jevišti objeví Jiráskova hra Otec, což neumím vysvětlit - :O) -- a když je trochu temno, vytahují příslušní zkušení pracovníci svatého Václava a staví ho proti husitům, ačkoliv je dělí století a souvislost neexistuje.

Je nevalná atmosféra obecně: v Americe mají černého presidenta s rooseveltovskými koncepty (jsem na druhou stranu pobaven a spokojen z toho, že stejně jako kdysi Rudé Právo na Reagana, teď jiné tiskoviny nadávají na Obamu), je krize a nezaměstnanost, problémy s penězi a odbytem et cetera... Lze se tím i bavit, ale je snadné si vzpomenout, že na všechny tyhle hospodářské problémy existoval a existuje jeden zaručený "pravicový" recept -- a ten se jmenuje válka.

Stačí jen vytvořit atmosféru, najít hodně vzorů v minulosti, s jejich pomocí vybudovat obraz nepřítele, přesvědčit dost voličů, že je třeba být vůči všem nepřátelům tvrdý a nesmlouvavý, bránit neústupně Zásady a Civilizaci, neustupovat Zlému... a průmysl ožije, peníze se roztočí, nezaměstnaní dílem zařvou na bojištích, dílem vyrábějí děla a vojenské fusekle... Pro určitý druh inženýrů je to veliké, veliké pokušení, protože si zároveň hrají na vojáčky a hrdiny, ta válka nemusí být u nás, bude kousek dál... a doma zavřeme ústa těm, kdo nesouhlasí, protože si neváží našich hrdinů, znevažují naše veliká písmena na začátku, naše Dobro...

Já vím, maluju jenom čerta na zeď.

Ale fakt mi ten Václav připomínal maskou Jocha.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 30.9. 2010