Německo není dvacet let po sjednocení zrovna šťastné a spokojené

1. 10. 2010

Matthias Platzeck byl za východoněmeckého komunistického režimu označován za "cizorodý prvek", stal se disidentem a členem občanského hnutí, které nakonec komunistický režim svrhlo. Dnes je Platzeck sociálnědemokratickým premiérem Braniborska, federálního státu, který obklopuje Berlín, a součástí politického establishmentu. Takže když v nedávném rozhovoru označil Platzeck sjednocení Německa, k němuž došlo 3. září 1990, za "anšlus" (slovo používané pro Hitlerovu okupaci Rakouska r. 1938) některým jeho východoevropským spoluobčanům, včetně Angely Merkelové, se to nelíbilo, píše Financial Times.

Proti sjednocení Německa ostře vystupovali francouzský prezident Francois Mitterrand a britská premiérka Margaret Thatcherová. Obávali se, že se Německo stane v novém evropském pořádku dominantní silou.

Tyto obavy se za posledních dvacet let nesplnily. Většina německých analytiků však souhlasí, že současná německá "berlínská republika" je o hodně jiná než někdejší "bonnská republika", s hlavním městem někdejšího západního Německa v Bonnu. Hlavním rozdílem je to, že sjednocení bylo velmi bolestivé.

Když Platzeck použil slova "anšlus", chtěl tím říci, že západní Německo prostě východní Německo převálcovalo. "Rád žiju v demokracii a ve svobodě," řekl tento týden v Postupimi. "Musíme ale mít právo říkat nahlas, co se nepovedlo. Pravidlo bylo: 'Všechno dobré pochází ze Západu. Nic dobrého nepochází z Východu.' Ale vy musíte menšinám dovolit, aby si zachovaly aspoň některé symboly a hodnoty."

Teprve nyní, poprvé od roku 1990, se domnívá skoro polovina německého národa, že východní a západní Německo konečně srůstá v jediný národ. V průzkumu veřejného mínění s tímto názorem minulý týden souhlasilo 48 procent Němců, 47 procent Němců s ním nesouhlasilo.

V jiném průzkumu uvedlo 53 procent západních Němců a 57 procent východních Němců, že sjednocení Německa by se právem mělo oslavovat. Avšak zůstává podstatná nespokojená menšina, která naznačuje, že nedělní oslavy budou asi jen omezené.

"Západ a Východ si nikdy nebyly v Německu tak vzdálené jako nyní," míní Gesine Lötzsch, vedoucí činitelka Strany Levice. "Když spadla berlínská zeď, spousta západních Němců se z toho radovalo. Teď mají pocit, že to musejí platit. A východní Němci mají pocit, že jsou druhořadí občané."

69 procent východních Němců zastává názor, že západní Němci jsou "arogantní" a 54 procent východních Němců si myslí, že západním Němcům "jde jen o peníze". Západní Němce irituje, že musejí dotovat východoněmeckou ekonomiku, a myslí si, že východní Němci jsou nevděční. Více než 40 procent Němců dodneška zastává názor, že rozdílů je mezi východními a západními Němci více než společných rysů.

Německá vláda odmítá zveřejnit, jak velkými částkami dotuje východní Německo. Po sjednocení Německa se asi 4,3 miliony východních Němců odstěhovaly na Západ a 2,6 milionů západních Němců na Východ. Vláda silně dotovala východní Německo, ale přesto byly podstatné problémy.

"Na Západě se zapomíná, že devadesátá léta byla roky totální deindustrializace Východu," zdůrazňuje Platzeck. "Osmdesát procent východních Němců se muselo naučit nové profesi. Tisíce lidí přišly o domy a byty, když se navrátili původní majitelé. Právně to možná bylo přijatelné, ale se svobodou a spravedlností to nemělo nic společného."

Součinnost hospodářské nejistoty a odchodu mladých pracovníků z východního Německa způsobily dramatický pokles porodnosti na Východě, na méně než polovinu narozených dětí v době sjednocení. Porodnost ve východním Německu se vrací k normálu jen velmi pomalu: r. 2008 dosáhla teprve 62 procent roku 1990, je o hodně nižší než porodnost v západním Německu.

Východní Německo se tak stalo zemí důchodců a dlouhodobě nezaměstnaných a je stále více závislé na dotacích ze Západu.

Jen pět procent příslušníků německé elity pochází z východního Německa. I na východě zastává jen 30 procent lidí z východního Německu čelná místa v politice, v podnikání, v soudnictví, na univerzitách a v médiích. Podle profesora Raje Kollmorgena z Magdeburské univerzity jde o sociální vylučování východních Němců, o diskriminaci. Žádní východní Němci nejsou generály v Bundeswehru, policejními veliteli, ústavními soudci. Žádný ředitel veřejnoprávních sdělovacích prostředků nepochází z východního Německa, ani žádný člen správní rady čelných německých firem, citovaných v indexu DAX.

Naproti tomu téměř polovina německých vojáků sloužících v Afghánistánu z východního Německa pochází. V nižších šaržích je v Afghánistánu 60 procent východních Němců.

Vzhledem k tomu, že Západ ve východním Německu "převzal všechno", byl pro východní Němce přechod ke kapitalismu složitější než například v Polsku či v České republice. "V těch zemích nedošlo k stoprocentní výměně elit. Ve východním Německu jsou ale všichni šéfové západní Němci."

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 1.10. 2010