Monitor Jana Paula:

Společnost Spacium a Město Liberec umísťují ve veřejném prostoru současná sochařská díla

24. 9. 2010 / Jan Paul

Poslední Monitor věnovaný plzeňským kašnám jsem zakončil větou, že výtvarní umělci, například sochaři, jsou z architektury vytlačováni od doby, kdy se architekt sám považuje za umělce. V Liberci je ale už řadu let situace jiná. Společnost Spacium o.p.s. spolupracuje s radnicí a zasadila se o realizaci řady sochařských děl v exteriéru města. Měli na co navázat, v roce 1969 se ve městě odehrála významná výstava "Socha a město Liberec 1969". Šlo vůbec o první výstavu v Čechách, která postavila nejsoučasnější umění přímo na chodníky mezi chodce a vyrovnala se aktuálně s vývojem ve světě.

Bohužel to byl díky politické situaci na dlouho první a poslední počin tohoto druhu. V libereckých ulicích a parcích se tehdy objevilo 45 soch od 30 sochařů, z nichž mnozí patří k těm nejvýznamnějším představitelům českého poválečného sochařství. Spacium vzniklo v roce 2001 a od té doby uspořádalo 45 projektů s cílem kultivovat veřejný prostor města výtvarnými díly. Orientují se dvojím směrem, na osazování trvalých uměleckých děl ve veřejném prostoru a realizaci dočasných výstav v různých částech města. Prvním trvale instalovaným dílem realizovaným Spaciem byla socha Koule od Milana Housera.  

Spacium zaměřuje pozornost i na vytváření netradičního městského mobiliáře, jde například o autobusovou zastávku v podobě obřího stolu od Davida Černého, a nebo sochu Věčná něha od Lukáše Rittsteina sloužící jako funkční lavička. Na sochařských výstavách v Liberci představili veřejnosti svá díla umělci jako Magdalena Jetelová, Vratislav Karel Novák, Jan Stolín, Čestmír Suška, Lubomír Typlt, Martina Njubó a legendární Aleš Veselý. Realizace trvale umístěných sochařských děl finančně zajišťuje Statutární město Liberec, státní rozpočet a soukromí sponzoři.  

Vhodné prostory pro umístění díla a konkrétního umělce vybírá Spacium po dohodě s městem. Někdy vzejde návrh na místo od města, jindy od Spacia. Konečným schvalovatelem je ale vždy město. K návrhům se vyjadřuje správní a dozorčí rada Spacia, v nichž jsou jako členové také zástupci města. Pozitivním momentem je, že vytváření idey díla vzhledem k prostoru jeho umístění je ponecháno více méně na umělci. Jde o to, aby daný prostor zvládl a aby dodržel konkrétní požadavky, jako je např. požadavek -- socha jako lavička, socha jako lampa, atd. Osloveno je většinou více autorů, od kterých se vybírá nejlepší řešení.  

Zajímalo mě, jakým způsobem se zrodila myšlenka systematicky umísťovat sochy v Liberci, a položil jsem umělecké ředitelce společnosti Spacium PHDr. Ivoně Raimanové několik otázek.  

Jan Paul :
Co Vás podnítilo k založení společnosti Spacium?  

PHDr. Ivona Raimanová : 
Podnětem pro vznik společnosti Spacium byl zájem o výtvarné umění, a to zejména ve vztahu k veřejnému prostoru. Během 90. let jsem navštívila řadu světových metropolí, ale i menších měst, kde současná socha nebo umělecké ztvárnění místa se stalo přirozenou součástí městského organizmu. Uvědomila jsem si, jak velká propast zeje mezi námi a dosavadním vývojem za našimi hranicemi. Zatímco v zahraničí směrem na západ nejsoučasnější umění dobývalo ulice měst, u nás jsme díky komunistické ideologii tuto šanci propásli. Za padesát let vývoje dosáhla dnešní podoba umění v ulicích města velmi rozmanité podoby: od abstraktní geometrie až k postmoderním parafrázím různých stylů minulosti, od klasických materiálů až po ty zcela netradiční, včetně třeba do díla začlenění nových médií, jako světlo, zvuk, videoprojekce a podobně. Společnost Spacium pociťuje tuto sféru umění za velmi lákavou možnost, jak uvést do měst tvář současného umění.   

Jan Paul :
Co je cílem společnosti Spacium?   

PHDr. Ivona Raimanová : 
Jedním z hlavních cílů byl náš zájem učinit veřejný prostor města atraktivnějším. Tato tendence je aktuální i jinde ve světě. Ve 20. století se příliš o městském veřejném prostoru nemluvilo, a to v důsledku modernistických konceptů na poli urbanizace. Jednostranně účelová racionalita doktrinálního funkcionalismu vytvořila městský prostor ztrácející lidské měřítko a ignorující zájem o drobné prvky parteru. Technizace, standardizace, industrializace -- milníky funkcionalismu "převálcovaly duši". U nás tento trend výrazně ovlivnilo i myšlení v podmínkách budování socialismu. Málokdo si uvědomoval, že podoba míst, kterými denně procházíme, výrazně formuje naši psychiku a tedy zasahuje i do soukromé sféry každého z nás. Kultivované prostředí umožňuje a vybízí k dalšímu spektru pozitivních lidských aktivit. Naopak prostory zanedbané, zasažené neúctou ke "geniu locí" či místa  devastovaná necitlivými stavebními a estetickými zásahy působí na lidskou psychiku negativně.   

Jan Paul :
Jakých kritérií se při výběru díla do konkrétního prostoru držíte?   

PHDr. Ivona Raimanová : 
Kriteriem výběru je umělecká kvalita díla -- dílo by mělo odpovídat svou podobou současnému vývoji v umění. Mělo by mít také určitý zajímavý nápad, zejména u těch děl, která jsou nejen estetickým prvkem, ale také mobiliářem, jako lavička, lampa či zastávka. Neopomenutelným kritériem je materiál díla: vzhledem k tomu, že se jedná o venkovní sochy, je nutné volit odpovídající materiál, který by byl odolný vůči povětrnostním podmínkám a také vandalům.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 24.9. 2010