Monitor Jana Paula:

Kašna je něco, z čeho do něčeho teče voda, aneb zlaté atrapy na hlavním plzeňském náměstí

10. 9. 2010 / Jan Paul

Děti co je to kašna? Zeptala se paní učitelka. No je to určitě něco, z čeho do něčeho teče voda! Podobný postoj zaujala plzeňská radnice, na níž už delší dobu měli zřejmě někteří plzeňští radní pocit, že kostel Svatého Bartoloměje na Náměstí republiky není ta úplně nejvhodnější dominanta, a je třeba ji doplnit ještě "něčím" současným, nejlépe -- jak jinak na náměstí -- kašnou, a protože náměstí má tři volné rohy, vypsali soutěž rovnou na tři kašny od jednoho autora. Vyhrál architekt Ondřej Císler a jeho návrhy "chrličů" (Anděl, Velbloud a Chrtice) v celkové výši realizace 27 milionů korun. Jde o zlacené bronzové odlitky doplněné monolitickými nádobami z černé žuly speciálně přivezené z Číny. Všechno je dnes z Číny.

Kašny kromě heraldických figur prý připomínají tvarem tradici monumentálních odlitků ze Škodových závodů, a využívají černou a zlatou barvu, která se objevuje na mariánském morovém sloupu. Byly snad tyto pracně odhalitelné souvislosti hlavním hodnotícím měřítkem výběru? Pravděpodobně ano, už dlouho se v našich soutěžích nezabývá porota vlastní uměleckou hodnotou, ale jakou interpretací se "dílo" vztahuje k místu umístění? Autorům pak stačí přemýšlet v této jednoduché rovině, a o uměleckou podobu díla si nemusejí dělat velké starosti. Rovněž tak hodnotící argumentace autorů, odborníků i radních, se většinou odbude suchým konstatováním, že něco nějak je, protože to tak je, a basta.

Příkladně tento trend demonstroval obhájce tří kašen architekt Petr Domanický, který na otázku médií, v čem je podle něho Císlerův návrh dobrý, řekl: "Jsem rád, že po složitém vývoji nakonec kašny vzniknou. Návrh je nápaditý a do prostoru na náměstí zapadá." V čem je nápaditý a proč do prostoru zapadá, se bohužel nedovíme. Stejně přesvědčivě a vyčerpávajícím způsobem odpověděl na druhou otázku. "Proti kašnám se zvedla vlna odporu. Jedním z argumentů je, že budou rušit historické jádro města". Architekt Domanický odpovídá: "Tyto obavy nejsou opodstatněné. Model, který se před několika lety v Plzni objevil, dokázal, že to nijak vadit nebude. Kašny centru Plzně neuškodí".

Mediálně zajímavější jsou jiné informace, například že zlacení kovových profilů trvalo včetně technologické přestávky devět měsíců, použilo se při něm sedm barev plátkového zlata, a na pozlacení všech tří chrličů, tedy plochy kolem 70 metrů čtverečných, se spotřebovalo asi 720 gramů zlata. Plátky zlata vytvářející barevné efekty se budou s přibývající patinou měnit. Kdo by to byl řekl? A na čem že se to budou vlastně barevné efekty objevovat? Dle mého soudu na tvarech bez vnitřní umělecké logiky, a především bez logiky a vztahu ke svému okolí.

Objekty, kterých lze na rýsovacím prkně vymyslet tisíce, neartikulují žádný názor, nenesou stopu pracnějšího tvůrčího snažení či uměleckého hledání jediného možného výsledku.

Dovolím si citovat Ing. arch. Marii Švábovou, která dnešní situaci zhodnotila takto: "Došlo tu skutečně ke zlomové situaci v celé společnosti. Celé věky trvající řád, sjednocující konsensus, založený ve městě - jak se mi zdá - na dominanci nehmotného prostoru nad hmotnou podstatou (prostor - prázdno - je vlastním účelem existence města) a na všudypřítomnosti umění, které bylo součástí běžného života, tento řád ustoupil vypjatému individualismu. Jednotlivé objekty se přestaly vztahovat k nadřazenému prostorovému celku, umění se osamostatnilo a opustilo každodenní život. Domy se staví vedle sebe bez zřetele k vzájemnému kontextu, každý sám pro sebe bez zodpovědnosti za souseda, spontánně existující řád nahradil chaos, neřád." Ano, podotýkám, radní chtěli zaplnit prázdný prostor.

To platí podle mého názoru pro Císlerovy objekty, které si prostě jen jsou, drze individualisticky a bez respektu k sobě, ke všemu, a především k nějakému řádu. Podle radních Císlerovy kašny do historického centra patří. Říkají to, a tak to musí být pravda. Stejně tak je vyprázdněno slovo modernita. Kde nelze použít jasný hodnotící argument, použije se slovo moderní, protože moderní znamená jiné, nové, neočekávané atd., atd. V čem jsou ale kašny nové? V jaké umělecké kvalitě jsou jiné a vůči čemu? Vůči katedrále Svatého Bartoloměje? Tomu snad možná věří jen autor sám, který si se symbiózou "starého" a "nového" neláme hlavu: "Nově vzniklý dům nebo umělecké dílo ve veřejném prostoru vždy do svého kontextu nejprve vrůstá, sžívá se s ním a odhaluje svou povahu i působnost."

Nesdílím tuto alibistickou myšlenku, protože skutečné dílo vroste do svého prostředí už na papíře, v reálné situaci už musí jen obstát. Dílo, které se musí v reálné situaci teprve obhájit, není dílo, ale pokus, toliko experiment, v tomto případě za 27 milionů korun. A nesouhlasím ani s Císlerovým názorem, že, cituji: "Česká společnost se ještě nenaučila vnímat architektonické soutěže jako ten skutečně nejlepší způsob, jakým lze řešit architekturu nebo veřejný prostor." Na příkladě tří kašen je zřejmý pravý opak. Architektonické soutěže se navíc staly dobrým kšeftem pro architekty; například sochaři, k těmto úkolům nejpovolanější odborníci, jsou ze soutěží vytlačováni od doby, kdy se architekt sám považuje za umělce. Není pak divu, že podivné atrapy vytlačují z prostoru skutečná umělecká díla.

Vytisknout