Konzistentní Klaus?

23. 9. 2010 / Martin Zika

Nedávno skončil na ČT24 cyklus Velké politické retro. Česká televize si za jeho uvedení zaslouží pochvalu, mimochodem tím dokládá oprávněnost a význam existence veřejnoprávního média. Jen těžko si totiž lze představit, že by některý z českých komerčních kanálů vysílal až 20 let staré politické debaty, a to v hlavním vysílacím čase. Tato retrospektiva přitom byla užitečná z řady důvodů. Nešlo jen o připomenutí dobové atmosféry, významných aktérů či tehdejšího způsobu přemýšlení o problémech. Díky Velkému politickému retru jsme měli možnost posoudit, jak konzistentní jsou někteří političtí představitelé ve svých názorech, resp. jestli se chovají podle toho, co říkají.

Václav Klaus je nepochybně jedním z nejvýznamnějších politiků polistopadové éry naší země, což reflektoval i výběr pořadů retra. Současný prezident je zároveň mužem, jemuž komentátoři často přisuzují názorovou pevnost, a konec konců to o sobě tvrdí i on sám. V jednotlivých dílech cyklu bylo právě na jeho příkladu zajímavé sledovat proměny chování politika v závislosti na situaci, v jaké se právě nachází. Mohli jsme tak například sledovat nekompromisního předsedu sněmovny v období tzv. televizní krize, který s bojovně vztyčeným prstem vyzývá odboráře Dekoje, aby se mu podíval do očí, a na druhé straně o pár let později neustále se usmívajícího, až tatíčkovsky působícího kandidáta na českého prezidenta. To asi nelze Klausovi vyčítat, politici se tak prostě chovají.

Zarážející ale bylo něco jiného. V lednové debatě roku 2003, před druhou prezidentskou volbou ve chvíli, kdy přijde řeč na Klausovy plány v případě jeho zvolení, moderátor Jakub Železný říká: Pokud by se Václav Klaus stal prezidentem, konzultoval by výběr členů bankovní rady a ústavních soudců. Klaus přikyvuje a něco později doplňuje: "Jako prezident bych zásadně odmítal, aby tady vznikly dvě nebo tři zahraniční politiky". Byla by to prý politika České republiky, do níž by Klaus přispěl svým názorem. Ale jenom do diskuze, ne po ní.

A teď se přesuňme do reality. Vybavuje si někdo nějakou prezidentskou konzultaci k výběru členů bankovní rady? Klaus o těchto lidech možná opravdu diskutuje, ale jen vyvolení tuší s kým. O tom, že by dopředu oznámil kandidáty, kteří by představili své názory například v rámci slyšení v parlamentu, nemůže být ani řeč.

Vzpomeňme také na dlouhodobý personální "podstav" Ústavního soudu, když Václav Klaus nedokázal nabídnout Senátu přijatelné adepty, což podle šéfa Pavla Rychetského dokonce ohrozilo řádný chod instituce. A zahraniční politika? Příkladů je celá řada, stačí jen vzpomenout Klausovy tance během ratifikace Lisabonské smlouvy v České republice.

A na to, že nakládání současného prezidenta s prezidentskými milostmi absolutně neodpovídá jeho slovům z doby před nástupem do funkce, už média upozorňovala mnohokrát. Z toho všeho vyplývá jediné: Václav Klaus možná skutečně nemění názory, ale dostat je do souladu s činy se mu nedaří.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 23.9. 2010